Představte si, že vyjedete z Průhonic po D1 směrem na Brno a před odbočkou na Mnichovice auta zahuštěná ve třech jízdních pruzích zpomalí, aby si při přejezdu obřího retardéru neponičila podvozek a kola. A za pár kilometrů se situace opakuje. Do toho každý, ale skutečně každý troubí, jen aby vám dal najevo, že vás míjí, zkrátka abyste o něm věděli, že tu je, stejně jako stovky, tisíce dalších.
Indický městský provoz je přesně takový. Do toho se všude motají psi, občas krávy, chodci a hlavně motorkáři, s helmou často pověšenou jen tak ledabyle na řídítku, rikši a samozřejmě dnes už legendární tuk-tuky, žlutozelené, které jezdí na CNG. Welcome to India.
Opatrná nabídka vyzkoušet si, jak se jezdí v indickém provozu, se nedá odmítnout. Zvlášť za volantem aut, která si český motorista pravděpodobně nikdy nevyzkouší a v Evropě hlavně nikdy nekoupí. Škoda vyvinula speciálně pro indický trh dva nové modely, SUV Kushaq velikostně podobné Kamiqu a pak sedan Slavia, který nahradil někdejší Rapid. Auta se spolu se sesterskými modely od Volkswagenu jménem Taigun a Virtus vyrábí v indickém závodu v Púne.
Automobilka vkládá do působnosti na indickém trhu ohromné naděje a indickým modelům se prodejně daří, jak popsaly podrobně Hospodářské noviny. Od příštího roku Škodovka vstoupí na vietnamský trh a o rok později začne ve spolupráci s tamním partnerem montovat Kushaq a Slavii také pro vietnamské zájemce. A pak možná expanduje i na další trhy v jihovýchodní Asii.
Uspět v Indii ale vůbec není snadné. Působí tu jen asi patnáct automobilových výrobců a polovinu trhu si drží domácí Maruti-Suzuki. Letos se začalo ohromně dařit domácí Tatě s novými SUV. Evropské automobilky jsou zatím na chvostu prodejů. Tato země má ale ohromný potenciál, bude ekonomicky růst, žije tu miliarda lidí, přitom aut je tu zatím jen pár desítek milionů.
Pustit za volant Evropany se ale báli i sami Indové ve Škodě. Vážných nehod tu sice nevidíte tolik, kolik by se s ohledem na provoz dalo čekat, ale náhodě je lepší nechodit naproti. Proto za červeným Kushaqem Monte Carlo i bledě modrou Slavií jezdí v závěsu letitá ambulance, pro všechny případy.
Jezdí se tu vlevo, v autech s pravostranným řízením a pravidla silničního provozu tu nemají žádnou váhu. Musíte mít hlavně silný klakson a nebát se ho používat. Ostatně právě klakson museli ve Škodovce vyměnit za výkonnější, brzy se rozbíjel. Auta s vyšším podvozkem se tu hodí nejen kvůli všudypřítomným retardérům, ale také kvůli monzunovým dešťům, které dokážou během chvíle silnice zaplavit.
Vkus Indů na auta je specifický. Vidíte tu skutečně všechno, od těch nejdražších supersportů přes nablýskané limuzíny až po plechovky, které drží pohromadě jen na kouzelné slovo. Indové si rádi auta také vyšperkovávají různými doplňky, bezpečnost v provozu přitom moc neřeší. A mají rádi chrom, spoustu chromu, protože pak auto vypadá hodnotněji.
"Pro Indy je auto symbol úspěchu. Ekonomická situace v Indii je s Evropou nesrovnatelná a rozdíl mezi bohatou a chudou vrstvou je propastný. Pokud se Indovi profesně daří, chce, aby to okolí vidělo, a to se dá dobře demonstrovat právě na autě. Někteří si tu dokonce na střechu dodatečně lepí fólii, aby to vypadalo, že jejich auto má střešní okno. Je symbolem prémiových aut," vysvětluje Jan Řepa, který má v Indii už pátým rokem na starosti produkt a marketing a žije s rodinou v Bombaji.
A ještě jednu zajímavost mají indická auta. Speciální plochu na horní části palubní desky, kam se dá přichytit soška některého z indických bohů, nejčastěji Ganéši. Indové věří, že jim to přináší štěstí a že je bůžek ochrání.
Kushaq a Slavia, auta ze staré školy
Jízda v nových škodách nebyla dlouhá, z okraje Bombaje jsme vyrazili na několikahodinovou cestu po venkově až do Puné, kde sídlí nový závod automobilky. Motat se tu autem není pro každého, musíte si dávat pozor na ostatní a nečekat velkou ohleduplnost od jiných řidičů. Ind vám vjede před auto, když vytvoříte větší mezeru. A motorkáři se evidentně o život moc nebojí. Tu a tam je vidět na motocyklu celá rodina i s několikaměsíčním dítětem v náručí matky, která sedí na sedadle jako poslední. Jedno či dvě děti sedí uprostřed.
Počáteční nejistota z provozu ale brzy opadne, pomáhá i to, že Indové nejezdí moc rychle. Ani nemohou, když na dálnici překročíte 120 km/h, auto začne varovně pípat. "Lidé si tuto pojistku nechávají často vymontovávat, aby je pípání neobtěžovalo. Indický provoz je zkrátka úplně jiný než ten v Evropě, i když mně osobně retardéry taky vadí," popisuje nám motoristický novinář Aspi Bhathena, který působí v časopisech Car India a Bike India. Provoz je opravdu hustý a retardéry, na které neupozorňují žádné značky, umí nemile překvapit.
"Je to ale jediný způsob, jak indickou dopravu co nejefektivněji zklidnit," vysvětluje Řepa, který nové modely v indickém provozu občas i testuje, na běžné jízdy má ale auto s řidičem. Je tu velmi běžné vidět Octavii s osobním šoférem, dražší modely Škody jsou tu vnímané jako prémiové, téměř úrovně Mercedesu.
Kushaq i Slavia jsou ovšem lidovější vozy, jen o málo dražší než oblíbená konkurence z Koreje. Těší se špičkovému výsledku v nárazových testech Global NCAP, daleko lepšímu než indičtí rivalové. Indové ale zatím bezpečnost tolik neřeší, i když podle Jana Řepy se situace zlepšuje.
Vzhledově přesně zapadají do rodiny aut z Boleslavi. V interiéru nepůsobí levně, i když například Kushaq Monte Carlo s červenými doplňky nešetří a Evropanovi by se asi zdál moc křiklavý. V kufru Slavie jsou vidět šrouby mechanismu zavírání víka a odchlipující se kobereček, to by v Evropě také "neprošlo", celkový dojem z kabiny je ale velmi dobrý. Při jízdě auta působí měkce a volant je v rukách velmi lehký.
Kdyby Škoda nabízela auta na českém trhu nebo i jinde v Evropě za ceny pro indický trh, zákazníci by možná i stáli fronty a spali ve spacácích před autosalony jako kdysi na Favorit. Kushaq totiž vyjde v přepočtu na 347 tisíc korun, Slavia se v Indii prodává za 320 tisíc korun. Přitom v kvalitě zpracování si nezadá s auty z Evropy. Jen to otravné pípání při překročení 120kilometrové rychlosti Indům opravdu nezávidíme.
