Ne všude padaly rekordy. V Číně podíl elektromobilů poprvé za dlouhou dobu klesl. Prvních osm měsíců přineslo hodnotu 2,6 procenta v porovnání s loňskými 3,1 procenta. Vláda sice v reakci na pandemii prodloužila platnost podpor a daňových úlev, jsou však nižší než v minulosti. V září se v Číně prodalo 112 000 elektromobilů proti 81 000 v Evropě a 52 600 v USA.
Pokles může odrážet obecnou zákonitost, že krize nejhůř dopadá na chudé lidi. Tím pádem také na nejprodávanější elektromobily, jimiž jsou v Číně miniaturní městská vozítka s omezeným dojezdem. Bohatších zákazníků se krize tak vážně nedotkne, zároveň je ani vyšší daně a poplatky neodradí od vozu se spalovacím motorem. Například v Šanghaji zaplatíte za poznávací značku pro benzinové auto 300 000 Kč.
Pozoruhodný skok je vidět v USA. Ve třetím čtvrtletí se prodalo 156 000 elektromobilů, což jsou skoro čtyři procenta z celého "koláče", oproti 1,4 procenta za celý loňský rok. Klíčovou roli hraje uvedení Modelu Y od Tesly - praktičtějšího než Model 3, ale cenově velmi blízkého.
Situace je o to pikantnější, že Tesla už předloni vyčerpala kvótu 200 000 vozů, které mohly získat federální daňovou úlevu 170 000 Kč. Na Nissan Leaf, Volkswagen e-Golf nebo BMW i3 by ji zákazníci mohli dostat, ale nezajímá je to. Drtivých 89 procent nových elektromobilů v Americe tak nese logo Tesly.
Na druhou stranu 52 procent elektromobilů zamířilo do Kalifornie, přestože na prodeji všech aut má země podíl jen 16 procent. Pomáhají tomu jedny z nejvyšších podpor mezi americkými státy, ale především vysoká životní úroveň. Což zároveň vysvětluje úspěch Modelu Y před Nissanem Leaf za poloviční cenu.
Evropané stihli za letošní třetí čtvrtletí koupit rekordních 329 200 elektromobilů, což je jen o desetinu méně než za celý loňský rok. Přes 80 procent z nich ovšem jezdí v šesti nejbohatších státech, kde hrubý domácí produkt na obyvatele přesahuje 50 000 dolarů. Názorně to ukazuje interaktivní mapa na stránkách sdružení ACEA. Popisuje sice loňský rok, ale v letošních číslech nerovnost distribuce ještě mírně vzrostla.
K početně silnému Německu stačí přidat Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a Švýcarsko. Tady se prodalo přes 80 procent a ani k tomu nebyla potřeba Francie s Velkou Británií, tedy druhý a třetí největší trh kontinentu.
Podíl elektrovozů na celkových prodejích aut v Norsku loni dosáhl 64 procent, v Nizozemsku 15 procent, ve Švédsku 11 procent a ve Švýcarsku 9,7 procenta. Samotné jádro evropského trhu - Německo, Francie a Británie - se stále pohybuje kolem tří procent, stejně jako Rakousko a Belgie.
Tady už lidé nejsou tak bohatí, aby si nechali líbit přísné daně za spalovací motor. Zůstává tedy u podpor kolem 120 000 až 160 000 Kč, případně lokálních opatření ve velkých městech. Jen Německo teď motoristům rozdává velkorysých 240 000 Kč.
Souvislost s hrubým domácím produktem podle analýzy ACEA završuje Španělsko s 1,4procentním podílem elektromobilů a země pod jedním procentem: Itálie a Rumunsko 0,9 procenta, ČR a Polsko 0,5 procenta, Slovensko, Řecko a Litva 0,4 procenta, Estonsko 0,3 procenta. I těmito státy alespoň symbolicky proběhly podpory přesahující 200 000 Kč. Skromný rozpočet se ale v Rumunsku vyčerpal po třech měsících, na Slovensku dokonce během čtyř minut.
Životní úroveň jižní, střední ani východní Evropy nelze zvýšit na povel, a tak i rozšíření elektromobility závisí výlučně na zlevňování technologií, jehož tempo není nikdo schopen předvídat. Přetrvávající rozdíly mohou ohrozit splnění cílů skleníkových emisí stanovených na rok 2025 a 2030. Pokutu za to zaplatí automobilky, které sociální poměry v jednotlivých zemích nemohou ovlivnit.
