Píše se 20. srpen 1968, v Československu zbývá několik málo hodin do "bratrské pomoci" vojsk Varšavské smlouvy, o několik stovek kilometrů dále na východ ale probíhá zcela jiná ceremonie. V Colibasi, dnešním Mioveni, právě z pásů nové automobilky Dacia vyjíždí první sériové automobily. Za volantem prvního z nich nesedí nikdo jiný než rumunský prezident a předseda tamní komunistické strany Nicolae Ceausescu.
Právě na jeho popud se v Rumunsku v polovině 60. let rozběhl projekt na stavbu lokálních osobních automobilů. Do té doby byla země pod Karpaty známá tak maximálně nákladními automobily Carpati a Bucegi, případně off-roady IMS, později ARO. Úkolem rozjet rumunský automobilový průmysl byl pověřen Ion Mihai Pacepa, šéf rumunské průmyslové špionáže a generál tajné policie Securitate, později mimo jiné osobní poradce Ceausesca a po roce 1978 tak nejvýše postavený zběh z některé ze zemí východního bloku.
"Ceausescu mě pověřil nákupem naprostého minima, základní licence na malé západoevropské auto, a následně ukrást všechno ostatní," vzpomínal před čtrnácti lety Pacepa v textu pro Wall Street Journal. Z nejvážnějších zájemců si nakonec rumunský diktátor vybral kooperaci s Renaultem. Byl to logický sňatek, ačkoliv Rumunsko nebylo přímo v područí Sovětského svazu, stále šlo o jasně socialistický stát. A Francie měla k východnímu bloku politicky v té době docela blízko, navíc Renault byl také vlastněný státem.
Francouzi také nabídli moderní typ R12, který ale nakonec nebyl připravený k výrobě hned od srpna 1968. Naopak premiéru měl až na podzim roku následujícího. Rumuni tak zvolili přechodné řešení, kvůli nákladům padla volba na Renault 8, který už byl naopak na konci 60. let na sklonku svého života. "Pro idioty dobré," prohlásil podle Pacepy prý Ceausescu na adresu prvních Dacií a rumunských obyvatel.
Symbolické jméno podle někdejšího státu na území dnešního Rumunska - Dácie - vybral také Ceausescu. A tak i přes různé posměšky jen těžko překvapí, že nová rumunská automobilka věnovala první sériově vyrobené auto právě jemu. Co na tom, že předsériová produkce začala už 3. srpna 1968 a především - auto vyrobené 20. srpna 1968 a předané "jako první" ve skutečnosti vůbec prvním nebylo. Prý šlo o kus s pořadovým číslem 75, který již byl prověřený a zbavený různých dětských nemocí.
V motorovém prostoru nechyběla plaketa s věnováním. "Pracovníci, inženýři a technici vám, soudruhu Nicolae Ceausescu, přináší dar z vděčnosti za rozběhnutí produkce osobních aut v Rumunsku a za neustálou péči, kterou věnujete rozvoji našeho socialistického průmyslu," stálo na ní. Tato Dacia existuje dodnes, v roce 1999 ji pořídil rumunský autoklub.
Dacia 1100 každopádně odstartovala 55 let dlouhou a dodnes velmi úspěšnou éru rumunských osobních aut. Sama se zpočátku montovala z dovezených francouzských dílů, postupně se produkce alespoň částečně lokalizovala, přesto se od výchozího Renaultu vizuálně moc nelišila. Zájemci ji mohli mít v červené, šedé, modré, bílé a zelené, pod kapotou byla zážehová jedenáctistovka o výkonu 31,6 kilowattu. Ve výrobě se první Dacia udržela do roku 1971, vzniklo jich 37 546 kusů.
Následovala dlouhá éra Dacie 1300, která začala v roce 1969 a skončila až v prosinci 2006, kdy vznikl definitivně poslední pick-up na základech Renaultu 12. Ten byste přitom v autech vyrobených po roce 1978, kdy vypršela licenční smlouva s francouzskou automobilkou, možná na první pohled ani nepoznali. Nakonec vznikly skoro dva miliony licenčních R12 a dodnes jde o auto, které se stalo symbolem motorizace země.
Po rozpadu východního bloku v 90. letech to chvíli vypadalo, že Dacia nemá v novém konkurenčním prostředí šanci přežít. Zastaralé modely se prodávaly prakticky jen v Rumunsku, na vývoj modernějších aut chyběly peníze i zařízení. V roce 1999 však starý partner Renault Dacii koupil, což se ukázalo pro obě strany jako vynikající tah. Nejprve se Renault podílel jen na modernizacích zastaralé Novy, v roce 2004 ale vyjelo první auto vzniklé plně pod jeho taktovkou.
Logan se díky nízké ceně, dobré prostornosti a relativně robustní a prověřené technice ze starších Renaultů stal rychle hitem nejen na Východě, ale nečekaně i na Západě. Nastartoval tak Dacii až do dnešní pozice, kdy jsou Sandero a Duster konstantně jedněmi z nejoblíbenějších aut v celé Evropě. Všechno přitom odstartoval Ceausescu a jeho "auto pro idioty".
