"Čím víc zadavatel mluví do podoby auta, tím víc omezuje kreativitu jeho tvůrce. Je to podobně svazující jako homologační předpisy," říká Jiří Král, zatímco se v jeho pracovně probíráme vzpomínkami na projekt auta, které s otcem Václavem začali stavět před dvaatřiceti lety.
Když se tehdy v roce 1992 v Roztokách u Prahy zjevil Čechoameričan Zdeněk Mrkvica, měl poměrně jasnou představu o tom, jak má auto, které si chtěl u Králů objednat, vypadat. "Speciální lak karoserie a kůže Connoly v interiéru mu hodně ležela na srdci," vzpomíná na první setkání s ním Jiří Král, který na projektu spolupracoval s otcem Václavem.
Především to ale měl být speedster. Tedy sporťák bez střechy a bočních oken, ve kterém se nelze schovat před rozmary počasí. "Bylo to auto pro Kalifornii, kde prší pár dnů v roce, a to byl investor schopen risknout," dodává Král.
Kromě zajímavé podoby měl mít vůz pod kapotou za sedadly i neméně zajímavý motor, atmosférický dvanáctiválec Falconer. "Motory od tohoto amerického výrobce byly k dispozici s objemem od sedmi do deseti litrů, bez turba, s jedním nebo dvěma turby a výkonem 500 až 1500 koní. Optimální je podle mě výkon mezi 700 a 1000 koňmi, protože při těchto parametrech se motor chová spolehlivě a je to držák, který najdeme i ve funkčních replikách druhoválečných stíhaček," říká Král.
Na otázku, zda by se tak velký motor do nevelkého sporťáku vešel, odpovídá rozhodně: "Vešel. Auto má ale relativně krátký rozvor, jen 2,7 metru. Takže by se před motor nevešla sériová vodní pumpa, kterou by bylo nutné umístit tak, jak se to dělá u závoďáků, s vývodem na bok."
Právě krátký rozvor auta byl tématem debat mezi Václavem Králem a Zdeňkem Mrkvicou. "Táta prosazoval delší rozvor, aby se tam motor vešel i s klasickou vodní pumpou. Ale investor z obchodních důvodů na krátkém rozvoru trval, vzpomíná Jiří Král, který je také spoluautorem podvozku.
"Dalším požadavkem bylo, aby se do auta vešlo pouzdro na oblek a dvě sady golfových holí. A když jsme s tátou přemýšleli, kam do supersportu dát dva obrovské vaky, vymyslel jsem dvě samostatné schránky na bocích přístupné po odklopení víka. Několik let předtím, než se objevily u Porsche Boxster, takže jsem na ně docela pyšný."
Smělé plány však už v průběhu realizace začal investor korigovat. Namísto dvanáctiválce Falconer se nakonec rozhodl umístit do prototypu 5,7litrový vidlicový osmiválec od GM, původně určený pro Corvette C4. Ani tato úspornější varianta však nepřinesla Innotechu Mysterro štěstí, projekt nakonec usnul na nedostatek financí.
V roce 2016 jej získali noví majitelé, kteří s ním měli také velké plány. Z té doby pochází i projekt Jiřího Krále na uzavřené kupé. "Bylo nutné navrhnout spoustu věcí znovu, aby splňovaly nové předpisy, které se mezitím změnily," vzpomíná Jiří Král s tím, že noví majitelé chtěli z Mysterra udělat závodní auto. "Byli to sympatičtí kluci, kteří to mysleli s projektem vážně a snažili se. Právě oni Mysterro zprovoznili, takže se s ním na uzavřené trati dalo jezdit."
Ani novým majitelům se projekt nepodařilo dotáhnout do konce a Mysterro na dlouhá léta zmizelo z očí veřejnosti, aby se loni znovu objevilo jako součást expozice muzea v Lučanech.
Z Innotechu Mysterro má Jiří Král dodnes smíšení pocity. "Táta chtěl být odvážnější, představoval si auto s průtočnou karoserií ve stylu Bugatti, které pár let předtím navrhl. Mělo to být jakési pokračování projektu Tatry V8, ale na vyšší úrovni."
A jedna věc spoluautora projektu mrzí dodnes: "Ve své době nebyl problém Mysterro homologovat, zvláště v Americe ne. Že to investor nakonec neudělal, je podle mě chyba, protože auto mohlo normálně jezdit po silnici. Dnes už to bohužel možné není," uzavírá Jiří Král.
