Filmový producent Kevin McClory cestuje s rodinou ve svém obojživelném autě v roce 1967. Snímky z historie obojživelných vozidel | Foto: Getty Images

Ikona obojživelných vozidel

Hans Trippel sice vyvíjel obojživelná auta pro Wehrmacht, zároveň ale stavěl i modely pro možné běžné použití. Začal ještě ve 30. letech, po druhé světové válce byl sice na chvíli kvůli válečným zločinům uvězněn, už na konci 40. let ale na svobodě opět přemýšlel o obojživelných automobilech. Jejich výroba však byla v poválečném Německu, které se chtělo nejvíce odpoutat od čehokoliv armádního, zakázaná. Jenomže Trippel dokázal jeden válečný SG-6 přestavěný do civilní podoby, píšou Mackerleovi, ukázat tajně švýcarským odborníkům. Následně se objevila řada zájemců i z řad policie nebo záchranářů, takže Trippelovi byl vývoj obojživelných aut povolený.

Jeho prototyp Alligator z roku 1957 zaujal mimo jiné americkou firmu Quandt, která Trippelovi poskytla další prostředky na vývoj. Distribuovat pak obojživelníky chtěla prostřednictvím firmy Amphicar. A kdo trochu zná historii automobilů, tomu už označení Amphicar něco řekne. Definitivní podobu dostal nejznámější civilní obojživelník s označením 770 v roce 1961. O pohon se staral motor z Triumphu Herald, který byl umístěný vzadu a poháněl zadní kola, karoserie byla ocelová.

Jediný masově vyráběný obojživelný automobil vznikl v počtu 3878 kusů, poslední v roce 1967. Většina produkce skončila v Americe (jakkoliv se auto vyrábělo v Německu), jejíž tamní změna předpisů auto také pohřbila. Dodejme, že na souši byla rychlost až 120 km/h, ve vodě zhruba desetkrát nižší. Mimochodem jeden kus prý řídil i někdejší americký prezident Lyndon Johnson, v roce 1962 pak dva dobrodruzi s autem dokonce přeplavali kanál La Manche.

Trippel ve vývoji obojživelných aut pokračoval i po Amphicaru, nicméně žádný z jeho projektů už nikdy slávy tohoto stroje nedosáhl.