Sen o autě, které se bude pohodlně pohybovat po silnici, ale kdykoliv bude moci vyjet i do vody, tu byl prakticky od začátku motorismu. Obojživelná konstrukce však často narážela na své limity a dodnes se musí potýkat s vysokou cenou a stále omezenou použitelností. Vrcholu tak tato auta dosáhla paradoxně zřejmě za druhé světové války. Připomeňte si historii obojživelníků v naší galerii.
O rozvoji obojživelných vozidel tak lze s jistotou mluvit až po vynálezu automobilu a jeho postupném rozvoji počátkem 20. století. Konstruktéři začali pomalu hledat hranice, kam až se dá zajít. Objevovaly se samozřejmě také různé bizarní pokusy, jako třeba podobná veslařská loď.
Testování pro změnu jiného obojživelného vozidla v první polovině 20. století. Povšimněte si, že posádka sedí za sebou jako v lodi, tvar stroje auto úplně nepřipomíná, je to spíše jakási motorizovaná kánoe. Samozřejmě, nevypadala tak všechny obojživelná vozidla v 10. a 20. letech minulého století.
Armáda přichází na scénu
Ve 30. letech začala politická situace houstnout a přesně v roce 1934 ukázal Hans Trippel své první obojživelné auto. To jméno se v historii obojživelných aut ještě objeví. O rok později přišel Trippel s dalším autem, který dostal označení Land-Wasser Zepp 3, měl pohon předních kol, ale uměl plavat i ve vodě. Právě tento stroj vidíte na této a fotografii vpravo a byl to právě on, kdo také zaujal Adolfa Hitlera, potažmo německou armádu.
Armáda přichází na scénu
Trippel byl už od začátku 30. let člen NSDAP a také SA, lze tedy asi tušit, že grant 10 tisíc říšských marek na vývoj obojživelného terénního vozu pro Wehrmacht přijal spíše s povděkem. Postupným vývojem pak přišel s typem SG-6, který následně během války vylepšoval. Vzniklo jich asi tisíc, dochovalo se ale naprosté minimum. Trippel mimochodem pracoval i na nástupci SG-7 s osmiválcem Tatra.