Léto patří veteránům, a tak se naší zemí i letos přehnaly konvoje všech barev i značek. Nejčastěji byl k vidění čtyřlístek Škoda, Tatra, Praga, Aero v doprovodu Jawy a Čezety. Dnes leckoho překvapí, že v předválečném Československu vyrábělo auta jedenáct firem a motorky ještě mnohem víc. Rozlišit jejich výrobky je často úkol hodný znalců, jednu specialitu ale každý pozná hned: motocykl Böhmerland-Čechie vynikající neuvěřitelnou, bezmála třímetrovou délkou. Nejdelší na světě.
Böhmerland není značka významná velikostí ani objemem, její unikátní stroje ale dodnes přitahují pozornost, a navíc jde o výmluvnou ilustraci naší moderní historie. Němec Albin Hugo Liebisch ji založil roku 1925 v Krásné Lípě a později přestěhoval do Kunratic u Šluknova. Právě sem se také v závěru prázdnin tradičně sjíždějí její příznivci. Příznačně však teprve od roku 1999, kdy se už bezmála dekádu otevíraly a hojily dlouho tabuizované rány Sudet.
Letošní sraz poznamenal koronavirový útlum, přesto ze všech koutů republiky dorazilo šestnáct strojů. Spanilá jízda jako vždy začala v Krásné Lípě, přes Varnsdorf a Rumburk vedla do Šluknova a Kunratic, kde dnes jen pamětní tabulka připomíná místo někdejší továrny. V každém místě se konvoj na půl hodiny zastavil, aby ho obklopila kohorta zvědavců všech věkových kategorií. I generace vyrůstající na smartphonech vnímá něco mimořádného.
"Pravidelně se nás sjíždí přes pětadvacet, rekord byl jednatřicet," podotýká organizátor akce Václav Slovák. Z necelého tisíce vyrobených motocyklů Böhmerland se dodnes dochovalo asi sto třicet. "I teď se čas od času někde objeví další. V Německu i Rakousku se vlastníci dlouho zdráhali ozvat a přihlásit. Patrně se obávali, že by museli vysvětlovat nejasné okolnosti, za nichž se stroj po válce dostal z Československa," dodává sběratel.
Jeho samotného specifický a důstojný vzhled Čechií očaroval už v sedmnácti. "Po ročním úsilí jsem jednu začátkem sedmdesátých let sehnal. Pocházela z roku 1927, a když jsem se tehdy ucházel o veteránskou testaci, málem mě vyhnali, že tak zánovní stroj mezi veterány nepatří," směje se Václav Slovák. Mimochodem za ni tehdy zaplatil tisíc korun, což by ani v současných cenách nebylo víc než 11 000 Kč. Dnes na serveru iVeteran.cz najdeme jediný inzerát s cenou 30 000 eur, tedy 800 000 Kč.
Je jízda na Böhmerlandu stejně zvláštní jako jeho rozměry? "Jako většina strojů té doby má řídítka nízko, pozice jezdce je méně přirozená a může vás z toho bolet za krkem," vysvětluje pan Slovák. "Díky dlouhému rozvoru je ale velmi stabilní, o což také konstruktéru Liebischovi šlo. S čím určitě nepočítal, jsou dnešní retardéry u přechodů pro chodce. Když si na ně nedáte pozor, posadíte Böhmerlanda na břicho."
Husarským kouskem českých sběratelů byla spanilá jízda Alpami přes Rakousko a Itálii do Švýcarska v roce 2005. Sledovala trasu Albina Liebische, který tudy o sedmdesát let dříve vedl propagační cestu. "V hotelích si nás fotili a dávali slevy na ubytování. Nejdelší motorky na světě, to pro ně byla senzace i reklama. Když jsme za rok přijeli znovu, už tam visely naše fotky," vzpomíná Václav Slovák.
Výstřední konstrukce umožňovala nabídnout místo třem, s trochou skromnosti i čtyřem dospělým, další se usadil v sajdkáře. Díky prostorovému rámu z tenkých trubek přitom byla Čechie relativně lehká a k pohonu stačil jednoválcový motor - zprvu čtyřdobá šestistovka, od roku 1937 i mnohem levnější dvoudobá třistapadesátka.
Tou dobou už byl Liebisch majitelem továrny s dvaceti zaměstnanci, podnikání ale zastavila válka. V červenci 1945 byl do závodu dosazen národní správce, na podzim Liebische měsíc internovali a surově vyslýchali partyzáni ze skupiny Národní mstitel. Před Vánoci raději sám odjel k příbuzným do Pasova, kde se pokoušel pokračovat.
Záhy však měl jako řada dalších poznat, že Němci ve vnitrozemí k příchozím nechovají o moc hlubší sympatie než Češi, kteří je vyhnali. Liebisch nabízel strojařské vynálezy bavorským firmám, ty je však pouze napodobily a využily bez jeho souhlasu. Zemřel zapomenut v roce 1965.
