V pondělí 8. července dostala většina současných zaměstnanců letňanské automobilky Avia Ashok Leyland Motors výpověď. Jejich pracovní poměr skončí k 31. červenci.
O den později vchází redaktor online deníku Aktuálně.cz v doprovodu předsedy místní odborové organizace Petra Rukavičky přes spojovací most z administrativní budovy do výrobní haly. Právě tyto dva celky jsou dnes hlavní části, které z bývalého rozsáhlého areálu původně letecké továrny zbyly.
"Asi se jim moc nebude chtít mluvit," upozorňuje předem odborářský šéf. "A pokud ano, tak to nebude nic slušného," dodává.
V hale stojí desítky vozů v různých stadiích rozpracovanosti. Tu jsou rámy s motorem, tu samotné kabiny, tu téměř dokončená auta.
"Fotit nesmíte, na to povolení není," upozorňuje ještě Rukavička. Zhruba dvacítka dělníků měla po desáté hodině dopoledne přestávku. Odborář měl pravdu. Mluvit s novinářem se jim nechce. "Je to blbý, je mně 59, kde si myslíte, že seženu práci?" říká smutně jeden z nich.
Odvahu prozradit jméno v sobě najde další z dělníků, Vladimír Novotný. V době, kdy se ještě vyrábělo, měl na starosti usazování smontovaných kabin na rám vozu. "Jsem tu deset let a samozřejmě budu nerad končit. Na druhou stranu, já se nebojím, že se neuživím. Předpokládám, že práci získám v některé firmě v okolí mého bydliště v okrese Praha-východ," říká muž, který s věkem 42 let patří mezi mladší zdejší zaměstnance.
V prvním pololetí byli dělníci většinou doma
Stejně jako ostatní i on věděl, že na tom firma není dobře, vlastně skoro celé první pololetí bral 80 procent platu a do práce nedocházel. Přesto doufal, že to nakonec dobře dopadne.
"Podobnou situaci, jako nastala nyní, tady totiž mnozí zažili již v letech 2004 a 2005 v době, kdy Avii vlastnilo korejské Daewoo," vysvětluje Rukavička. Nakonec pak firmu získala investiční společnost Odien Capital Partners a o rok později ji prodala indickému koncernu Ashok Leyland.
Do konce tohoto týdne dělníci už nic nevyrobí. Pouze vracejí pracovní pomůcky včetně montérek. "Ty bychom si mohli odkoupit, ale za tři stovky ať si je nechají," říká další dělník. "Jo, stejně to byla samá umělina a v létě se v nich nedalo vydržet," doplňuje další svačící muž. Jsou to poslední dny na pracovišti, kde strávili dlouhé roky. Pak si už jen až do konce července budou vybírat dovolenou.
Příčin konce Avie je podle Rukavičky více. Za mnohé podle něho může současná ekonomická krize, dalším obrovským problémem byla neekonomičnost výroby.
"V současné době už je vlastním výrobkem Avie pouze kabina," vysvětluje Rukavička. A také ta se v konečné fázi svařovala z výlisků, které přicházely z Indie. "Indové si pod sebe stáhli v poslední době i výrobu plastových součástí," dodává Rukavička.
Navíc podle něho byly obrovské problémy s kvalitou dílů dovážených z mateřské firmy a také včasností dodávek. Řeknu dva příklady: "Když už termín dokončení nějaké dodávky opravdu hořel, což se dělo docela často, přivezly se nakonec potřebné díly z Indie letecky. Navíc se většina z nich pak musela ještě opravovat, aby byly použitelné. A navíc, třeba místo padesáti párů dveří jsme dostali sice sto dveří, ale všechny byly pouze na jednu stranu vozu," vypráví. Že se pak na vyrobených autech nemohlo vydělat, je podle něho logické.
Pět platů k odchodu
Co bude nyní s Avií dál, je podle něho ve hvězdách. Vedení firmy o svých záměrech neinformuje ani odborářskou organizaci, natož média. "Včera až na dvě výjimky všichni ze 144 lidí podepsali dohodu o ukončení pracovní činnosti. V srpnové výplatě tak kromě peněz za červenec dostanou ještě dalších pět platů," informuje Rukavička, kterého stále mrzí, že se nepodařilo pro zdejší zaměstnance vymoci lepší podmínky při odchodu.
"Stále jen opakovali, že nemají peníze," dodává smutně. Ve firmě se již byli představit dva potenciální zaměstnavatelé. Jedním z nich je Aero Vodochody, které by mohlo převzít až 50 lidí, druhým Letecké opravny Malešice. "Přece jen ale tyto letecké firmy shánějí trochu jiné typy profesí, než jsou zámečníci, lakýrníci a klempíři, kterých je teď u nás nejvíce. Ale je to určitá naděje," dodává.
Ostatní podle něho zamíří v srpnu na úřad práce a budou doufat, že se na ně usměje štěstí. Také zbývajících zhruba 50 lidí, kteří ve firmě zatím zůstávají (v konstrukci a v konečné montáži vozů), má podle odhadu Rukavičky perspektivu zaměstnání jen na zhruba půl až tři čtvrtě roku. "Moc nevěřím tomu, že by se našel někdo, kdo by Avii chtěl, i když nějací Rusové se prý tady byli ptát," uvádí. Pochybuje i o tom, že Avia s největší nosností, na níž nyní pracují konstruktéři, se vůbec, byť třeba i v Indii, bude vyrábět.
Sám zatím svoji budoucnost neřeší. "Mně je 61 a zatím tady také zůstávám. V nejhorším případě půjdu do předčasného důchodu. V čele odborářské organizace jsem totiž už 12 let a stěží si dokážu představit zaměstnavatele, který by si takovou 'odborářskou veš' chtěl nasadit do kožichu," uzavírá s hořkým pousmáním.
