Británie teď prochází mnoha změnami. Máte nového krále i novou premiérku. Je pro lidi těžké to zpracovat? Působí to skoro tak, že spousta Britů doufala, že tady s nimi královna bude navždy.
I když bych velmi nerad podceňoval pocit ztráty, který všichni cítíme, myslím si, že spousta z nás teď cítí mnohem více obrovskou vděčnost, že sloužila tak dlouho, jak jen mohla. Zároveň si uvědomujeme, že to už možná bylo příliš dlouho a že si zaslouží ten odpočinek, který ji teď čeká. Je to velká změna, ale přirozená a věřím tomu, že král Karel III. zajistí kontinuitu monarchie.
Královna se dotkla životů mnoha lidí, aniž by se s ní setkali. Proč tomu tak je? V posledních několika letech se ani moc neobjevovala na veřejnosti, přesto však lidé plakali.
Myslím, že na tuto otázku by nejlépe odpověděl psycholog. Nicméně mám pocit, že spíš pláčeme pro sebe. Královna se stala tak významnou součástí našich životů, že je to mnohem více o vlastním světě a životě každého z nás, než o tom jejím.
Je pravda, že královna se v posledních letech veřejného života spíše stranila, ale celý život tvrdě pracovala a nebála se netradičně veřejně vystupovat. Hned si vzpomenu na rok 2012, když se k ní v Londýně na olympijských hrách připojil Daniel Craig alias James Bond. Takže si myslím, že lidé z celého světa mají nějakou milou vzpomínku nebo obrázek, který si s Alžbětou II. spojují, bez ohledu na to, zda se s ní setkali, nebo ne.
Pokud jde o budoucnost království, ve vzduchu visí velký otazník. Britové říkají, že královna byla tím, co drželo národ pohromadě. Zvládne to i nový král, kterého znáte osobně?
Já věřím, že ano. Přechod by měl být pro monarchii poměrně hladký, protože královna Alžběta a král Karel se jako matka a syn přirozeně shodli na mnoha věcech.
Dovedete si představit, že Británie bude někdy něco jiného než monarchie?
To si skutečně představit nedovedu.
Proč ne?
Protože je silná, nemyslíte? Je velmi to neobvyklé. Máme nového krále a o dvou dalších králích v řadě už je rozhodnuto. Do budoucna tak vidím pro britskou monarchii jistou kontinuitu, která bude trvat minimálně sto let.
A není to přece jen už trochu zastaralý systém? Nebudou si to třeba za pár let říkat i Britové?
Je velmi důležité říci, že britská monarchie dbá na to, aby zůstala v kontaktu s dnešní dobou. Stačí se podívat na pohřeb, na který dorazilo mnoho lidí z nebělošských komunit, různých etnik a náboženských vyznání. A všichni zaujímali vlivné pozice. Jinými slovy věřím, že to přesně dokazuje, že monarchie jde kupředu a bude tak pokračovat i s králem Karlem, který na trůnu provede postupné, téměř nepozorovatelné změny. Čímž se postará o to, aby to nebyl, jak říkáte, zastaralý systém.
Král má Čechy skutečně rád
Král Karel má k Česku blízko, naši zemi navštívil hned pětkrát. Víte, co ho sem táhlo?
Dvě věci. Tou první byl jeho obdiv a náklonnost k Václavu Havlovi. Tím druhým byla architektura a struktura měst, která ho v Česku vždy fascinovala. Ostatně pomáhal založit i Pražský památkový fond. A v neposlední řadě k němu tady lidé byli vždy vřelí a vstřícní. Král Karel má Čechy skutečně rád.
Mohlo by to, že je nyní na trůnu, posílit i česko-britské vztahy?
Nejprve bych chtěl jen říct, že i královna Alžběta měla velmi ráda Česko, záleželo jí na česko-britských vztazích. Když vaši zemi navštívila, z fotek z té doby je vidět, že si to tady skutečně upřímně užila. Takže už během její vlády si naše země byly velmi blízké. Jsme jiní, ale hodně toho máme společného. A králův blízký vztah k Česku samozřejmě může do budoucna znamenat jen to dobré.
Na pohřbu královny si lidé všimli českého premiéra Petra Fialy sedícího za americkým prezidentem Joem Bidenem. A hádali se, jestli to byla jen náhoda, nebo ho tam Britové posadili schválně, protože si ho váží. Máte k tomu nějaké informace?
O pořadí sedadel Britové rozhodně nerozhodovali na základě toho, jak moc si váží jednotlivých světových lídrů. Kdyby to tak bylo, určitě bychom urazili téměř každého v místnosti (smích). V takovém případě by navíc Američané byli právem nespokojeni s tím, že seděli příliš daleko od centra dění.
To ostatně proběhlo i v amerických médiích, takže nejste jediní. Najednou se všude začaly objevovat titulky s tím, proč Biden seděl až ve 14. řadě a ne blíž. Takže spekulace stranou - v žádném případě to nevypovídá nic o tom, jak moc si premiéra Fialy jako národ považujeme. Prostě tam seděl.
Přece jen, nějaký systém v tom být musel, ne?
Určitě v tom byl nějaký systém, který co nejlépe zohledňoval, aby byli přítomní hosté víceméně spokojeni s tím, kde seděli.
Váží si však Britové současného českého premiéra Fialy, třeba v porovnání s expremiérem Babišem?
Premiéry rozhodně srovnávat nebudu (smích).
Tak jen k tomu současnému.
I když nevím, jak na tuto otázku úplně přesně odpovědět, byl jsem u toho, když se Petr Fiala setkal v Londýně s tehdejším premiérem Borisem Johnsonem. Vše proběhlo ve skutečně přátelském duchu.
Na druhou stranu vaši vládu ještě stále poznáváme. Respektujeme ale každého, koho si demokracie vybere za svého vůdce. Pokud dokážeme najít společnou řeč, umíme velmi dobře spolupracovat a to je rozhodně případ Česka a Británie. Sdílíme spoustu hodnot a priorit, záleží nám na velmi podobných věcech.
Například?
Naší hlavní společnou prioritou je pomoc Ukrajině a potřeba zastavit Putina. Z ekonomické sféry jsou obě země silnými zastánci volného obchodu, což je něco, o čem se v médiích moc nemluví, ale podceňuje se, jak moc na tom záleží.
Priorita je, aby Ukrajina porazila Putina
Ráda bych se teď zeptala na pár otázek k vaší domácí politice. Je dobře, že expremiér Johnson odstoupil?
Na to vám neodpovím.
Novou premiérku Liz Trussovou někteří britští politologové nazývají politickým chameleonem. Zkraje své politické kariéry byla liberální demokratka, teď vede konzervativní vládu. Zpočátku byla proti brexitu, pak ho zase důrazně obhajovala. Je dobré mít ve vedení země někoho, kdo tak často mění názory? V situaci, kdy je v Evropě válka a velká ekonomická krize?
Britský ekonom John Maynard Keynes jednou řekl: "Když se změní fakta, změním názor." Myslím, že je přirozené, že politici mění své názory, zvláště když jde svět tak rychle kupředu. Politici jsou koneckonců také jen lidi, mají na to stejné právo jako všichni ostatní.
Zajistí Liz Trussová kontinuitu po Borisu Johnsonovi?
Je to další konzervativní vláda. Priority zůstávají stejné a já věřím v její schopnosti.
Co je v současnosti prioritami britské vlády?
Musíme se postarat o to, že Ukrajina porazí Putina. To je priorita číslo jedna. Pak chceme pokračovat v udržitelném přechodu, ale také samozřejmě řešit současnou energetickou krizi a tlak rostoucí inflace.
Jaké kroky podnikáte pro řešení energetické krize?
Stejně jako v Česku musela i naše vláda změnit některé své krátkodobé plány. Snažíme se ale přinášet co nejvíce efektivní řešení, která bohužel někdy trvají. Ceny energií mají letos v zimě stoupnout až o 80 procent. Zřizujeme fond ve výši 40 miliard liber, abychom pomohli energetickým společnostem fungovat bez dalšího zvyšování cen.
Naše postupy se až tak neliší, jediné, co bych snad rád podotkl, je, že se opravdu zavazujeme k soběstačným dodávkám energie. V tom vidíme jako země budoucnost.
Jsou lidé trpěliví?
Někteří jsou trpěliví, jiní zase ne. Ale nemůžete vždy očekávat, že složitost této krize všichni lidé pochopí. Důležité je pořád vysvětlovat a vysvětlovat, být transparentní. Pokud se na to nedbá, je s nimi velmi lehké manipulovat, čehož pak samozřejmě zneužívá dezinformační scéna. Musíme lidem pomoci pochopit, proč problém, o kterém se bavíme, existuje.
Jak vnímáte ten rozpor v Česku, které pomáhá Ukrajině, ale zároveň se potýká s určitou skupinou nespokojených občanů, která proti tomu demonstruje? Děje se to i v Británii?
S něčím podobným jsme se setkali i u nás za covidu, byť v menším počtu. Šlo hlavně o lidi, kteří byli proti očkování. Ale jedná se o stejný typ lidí. Jednu z věcí, kterou sdílejí, je právě náchylnost k informacím z nespolehlivých zdrojů. A tady se zase dostáváme k tomu, jak důležité je vysvětlovat.
Myslíte si, že česká vláda v tomto dělá dost?
Otázka, kterou bychom si měli klást, je: co je vlastně dost? Viděli jsme různé evropské země zvolit velmi odlišné postupy při řešení současných krizí, a je těžké říci, co je lepší nebo naopak horší. To, že vlády reagují odlišně, může také demonstrovat škálu veřejného mínění a politických přístupů, které vidíme napříč evropskými národy.
Co si myslíte o Putinově rozhodnutí zahájit částečnou mobilizaci?
Většina z nás pravděpodobně nikdy nepochopí fungování Putinovy zvláštní mysli. Začátkem mobilizace se však jen potvrdilo, že musíme vytrvat ve své podpoře Ukrajiny. Musíme i nadále poskytovat všechny formy pomoci a také pomáhat s výcvikem vojáků, protože vojenská technika je k ničemu, když ji vojáci neumějí používat.
Jediná věc, kterou teď nemůžeme udělat, je přímo se zapojit do konfliktu, protože to by mělo katastrofální následky. Ale musíme se postarat o to, že si Ukrajina ubrání své mezinárodně uznávané hranice. Jak ministr zahraničí Jan Lipavský řekl na Valném shromáždění OSN: "Putin se nezastaví, dokud nebude zastaven."
