Z některých vašich výroků za poslední týdny se zdá, že jste tak těžký nástup do vládních pozic nečekal. Nejste trochu zaskočený?
Ministerstvo vnitra je jeden z nejtěžších resortů. Navíc prožíváme nesmírně těžkou dobu. Zákonitě tedy musel být můj start těžký. Polovina loňského prosince, kdy nová vláda nastupovala, byla skoro nejhorší období pro takový nástup.
Neztížil jste si ale nástup do vládních pozic vy sám? Například už tím, jak jste ve vašem hnutí řešili návrh a následné stažení kandidáta Věslava Michalika, který se měl stát ministrem průmyslu a obchodu?
Možná to nebude znít dobře, ale já jsem doteď přesvědčený, že navzdory tomu, jak byl pan Michalik vykreslovaný, tak on není žádný podvodník, zloděj ani tunelář. Doteď jsem přesvědčený, že jeho kompetence pro ministerstvo průmyslu a obchodu byla maximální.
Ale mohou být kolem kandidáta na člena vlády takové nejasnosti ohledně jeho podnikání a majetku?
Jednu věc uznávám. Jako STAN si zvykáme na to, že nároky na toho, kdo vládne, jsou přísnější. Zpětně si člověk může říkat, že třeba detekce některých rizik nebo zvážení nějakých rozhodnutí mohlo být jiné. Já bych ale v žádném případě nechtěl, aby má odpověď vyzněla tak, že pan Michalik byl nějakým černým puntíkem v našem hnutí. Ani si nemyslím, že jsme v tomto udělali nějakou fatální chybu.
Rozhovory s ministry Fialovy vlády
Petr Fiala • Vít Rakušan • Ivan Bartoš • Marian Jurečka • Jana Černochová •
Pavel Blažek • Jan Lipavský • Petr Gazdík • Anna Hubáčková • Vlastimil Válek • Zdeněk Nekula • Jozef Síkela • Martin Kupka • Zbyněk Stanjura • Martin Baxa
Skutečně ne? Navrhli jste ministra, kterého jste byli nuceni po veřejné kritice stáhnout. Navíc minimálně zpočátku některé důležité informace zamlčoval.
Pokud na té časové ose vidím nějaké nedostatky, tak je to spíš v krizové komunikaci. Ano, on na některé otázky odpovídal po týdnu otevřeněji než první týden. Mohlo to proběhnout mnohem hladším způsobem a nemuselo to budit takové emoce. Když se ale podívám na ty věci, které se řešily v mediálním prostoru, tak ta emoce je mnohokrát důležitější než fakta.
Švejdar ultimátum nedostal, výtky jsem mu řekl
Zeptáme se sugestivně. Jste rád, že policejní prezident Jan Švejdar odejde ze sboru?
Moje první reakce je, že to je rozhodnutí pana policejního prezidenta. Druhá reakce, která je subjektivní, je, že si umím představit, že policie v určitých segmentech může pracovat lépe.
V prosinci jste teprve coby kandidát na ministra vnitra měl s policejním prezidentem schůzku. On z ní vyrozuměl, že s ním ve funkci nepočítáte. Vy jste naopak řekl, že jste na jeho odchod nenaléhal. Mohl byste tento rozpor objasnit?
Nedával jsem mu ultimátum ve smyslu, aby mi donesl rezignaci. Taková věta nepadla. Ale schůzka začala debatou o jeho tweetu o odchodu deseti tisíc policistů, pokud se zavede povinné očkování. Řekl jsem, že to je absolutně nešťastná situace, protože vyvolal příkré politické reakce. Ten tweet zapůsobil i jako zabarikádování policistů, kteří se nechtěli nechat naočkovat, protože na to upozorňuje i policejní prezident.
Další věc, kterou jsem na schůzce řekl, že jsem byl čtyři roky členem bezpečnostního výboru, minimálně tři a půl roku poslouchám o reformě policie, minimálně pětkrát jsem se na výboru ptal, kdy budou její kontury známy. A poslední odpověď se mi dostala před volbami, že se tím nebude zatěžovat kampaň. Takže ano, svou nespokojenost s určitými kroky jsem mu řekl.
Jaký první úkol bude muset podle vás nový policejní prezident splnit?
Chci být seznámen s návrhem reformy specializovaných pracovišť policie. Musí se umět strukturálně přizpůsobit novým typům kriminality. Kyberkriminalita, která se v rámci reformy řeší, je oblast, která musí mít své specializované pracoviště. Stejně tak se uvažuje o sekci terorismu. Chci slyšet, jakým způsobem se tato pracoviště na Národní centrále proti organizovanému zločinu (NCOZ) zaměřená na zmíněné moderní hrozby budou vyvíjet, aby se vedle toho mohla NCOZ věnovat své tradiční oblasti, tedy ekonomické kriminalitě. To je první úkol, který musí nový policejní prezident dotáhnout. Už si nemůžeme dovolit ztratit ani rok.
Proč je nutné z fungujícího útvaru vytrhávat dvě sekce?
To je přece otázka k diskusi. Znovu říkám, že nikdo návrh reformy ještě neviděl, byť se o něm roky mluví. Já nechci být ten, kdo to bude vymýšlet. Chci, aby nový policejní prezident měl možnost přijít s vlastním nápadem. Já budu moderátorem diskuse mezi policejním prezidiem a vedením NCOZ a chci slyšet argumenty obou stran. Ale přál bych si, abychom v létě měli verzi, která může jít na bezpečnostní výbor a za níž bude stát policejní prezidium i vedení NCOZ.
Přiznávám chybu, Farského jsem neodhadl
Nemůžete si minimálně za některé problémy v prvních týdnech vládnutí sami? Nejen případ Michalik, ale také sponzorské dary nebo stáž poslance Jana Farského v USA.
Pokud se podíváte například na naše financování, opět jsou emoce kolem něj silnější než to, že jsme sponzorské dary přijali v souladu se zákonem. Přesto naše reakce byla v úterý rázná, a vůbec ne alibistická. Jasně jsme řekli, že nebudeme přijímat žádné dary od právnických osob, aby neexistovala sebemenší pochybnost.
Předcházelo tomu ale mnoho kritických článků, komentářů a veřejných debat, kdy například nebylo jasné, kdo jsou skuteční dárci. Neušetřili byste si problémy, kdybyste peníze vrátili dříve nebo ještě více rozkryli kdo a proč vám peníze dává? Byť jste zákon neporušili?
Pardon. To je trošku zvláštní otázka. Stále platí to, co jsem řekl už dříve. Vycházeli jsme z toho, že dostát zákonům stačí. Ukázalo se ale, že to nestačí.
Dotaz na šéfa STAN V. Rakušana od @Aktualnecz zněl, proč STAN problémový sponzorský dar nevrátí, proč takto nahrává opozici. A premiér odpovídal na dotaz, zda se vláda neotáčí zády k lidem, kteří ji nevolili, jestli někteří členové řekli, že nestojí o hlasy opozice. pic.twitter.com/zNZq6cnkBU
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) January 13, 2022
Zástupci opozičních hnutí ANO a SPD využili nejasnosti kolem vašich darů k tomu, že z toho udělali skoro hlavní téma debat ve sněmovně.
Jsme hnutí, které má své struktury, své rozhodování, své lidi. A po vnitřní debatě jsme udělali důležité rozhodnutí, že jsme dary vrátili. Nechtěli jsme reagovat na výkřiky pana Okamury a pana Babiše, tedy lidí, kteří mají ve financování politických stran evidentně máslo na hlavě. Ty věci měly nějaký vývoj a my jsme se jako hnutí jednoznačně rozhodli.
Ale kritizovali vás jenom pánové Okamura a Babiš se svými voliči? Vnímáte, že vás sledují i lidé, kteří jsou přímo vašimi voliči nebo zvažují, že by vás začali podporovat?
Kdybych přece toto nevnímal, tak by to byla cesta do záhuby. Proto jsem při oznámení o vrácení darů říkal, že vnímám vyšší nárok veřejnosti na to, abychom byli důvěryhodní. Risk s důvěryhodností veřejnosti byl natolik silný, že jsme museli reagovat. Ne na nároky pana Okamury, jehož morální kredit není takový, abych bral jeho výzvy k transparentnosti nějak zásadně. A už vůbec ne výzvy pana Babiše. Jsem si vědom, že naši voliči jsou obecně náročnější než třeba voliči hnutí ANO a SPD, kterým kauzy jejich politiků nevadí.
Neměli jste tedy jinak řešit i případ vašeho prvního místopředsedy a poslance Jana Farského, který odletěl na půlroční stáž do USA, a přitom si ponechal poslanecký mandát (rozhovor vznikl několik hodin před tím, než Jan Farský složil poslanecký mandát)?
S velkou mírou upřímnosti v tomto přiznávám jednu svou velkou chybu. Celou věc jsem neodhadl. Neodhadl jsem sílu reakce veřejnosti a to, jakým způsobem bude toto téma rezonovat. Původně jsem byl přesvědčený, že pro nás bude lepší varianta, když si mandát nechá, protože jako poslanec i jako první místopředseda STAN je pro nás velmi důležitý.
Dnes si myslíte co?
Dnes si myslím, že toto není lepší varianta.
Měl by se tedy mandátu vzdát? Byť v minulém volebním období patřil k nejaktivnějším poslancům?
Fakt se chci o tomto nejdříve bavit s koaličními partnery. Myslím, že jsem vám jasně odpověděl.
(Poznámka redakce: Po rozhovoru Víta Rakušana pro Aktuálně.cz se sešlo předsednictvo Starostů a nezávislých, které ve středu večer vyzvalo Jana Farského, aby se vzdal poslaneckého mandátu. Farský, který se jednání na dálku účastnil z USA, následně oznámil, že se mandátu vzdává. Rakušan tvrdí, že to pro něj byly osobně velmi těžké chvíle. "Honzy si lidsky i profesně nesmírně vážím a jako první místopředseda mi byl několik posledních let oporou. O to víc si cením toho, že naši výzvu v zájmu zachování důvěry ve STAN i v politiku jako takovou vyslyšel," sdělil v reakci na krok Farského.)
Potřebujeme koordinaci v bezpečnostní komunitě
V oblasti bezpečnosti chce vaše vláda zřídit funkci národního poradce pro bezpečnost, který bude mimo jiné koordinovat problematiku hybridních hrozeb a dezinformací. Přitom máme už sněmovní komisi pro hybridní hrozby, Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ve vašem resortu a národního koordinátora pro hybridní hrozby jmenovaného minulou vládou. Potřebujeme do tohoto systému nový prvek?
Já to otočím. Pokud jste zmínil těch několik míst, které se dezinformacemi zabývají, a třeba někteří velmi kvalitně, například Benedikt Vangeli přímo u nás na ministerstvu, tak potřebují člověka, aby je koordinoval z pozice vlády. Tato země potřebuje koordinaci v rámci bezpečnostní komunity, ať se to týká dezinformací, zpravodajských služeb nebo strategické komunikace státu. A pozice národního poradce pro bezpečnost má právě tuto ambici.
S vytvořením systému strategické komunikace státu počítá plán, který loni v listopadu schválila ještě vláda Andreje Babiše. Jestli chápu správně, budete ho respektovat?
Je trochu zvláštní, že se k tomu vláda zavázala na hraně svého funkčního období. Mám spíš drobný pocit, že je to přiznání restu. Plán na strategickou komunikaci tady mohl být na začátku volebního období jako zásadní závazek. Jeho potřeba přece nevznikla covidem, ale je dlouhodobá. Samozřejmě tenhle plán může projít revizí, ale samotná potřeba strategické komunikace je nezpochybnitelná.
Lze s jejím vytvořením počítat ještě tento rok?
Alibisticky jsem si řekl, že nejpozdější termín, kdy chceme funkci národního poradce pro bezpečnost legislativně ukotvit, je polovina příštího roku. Ale uděláme maximum pro to, aby to bylo do konce tohoto roku, aby poradce mohl příští rok už pracovat. Co se týče strategické komunikace státu, tak nebudu tvrdit, že ten útvar vznikne ještě letos. Ale je shoda předsedů koaličních stran, že takový útvar na Úřadu vlády vznikne. Ale to je spíš zodpovědnost premiéra a já mu nechci dávat termíny.
V programovém prohlášení se také zavazujete, že pro zpravodajské služby přijdete s novými právními úpravami, aby odrážely jejich pozici ve 21. století. Z jakého základu budou vycházet?
Jak už jsem zmínil, byl bych rád, aby činnost zpravodajských služeb koordinoval národní poradce pro bezpečnost. Ale v první řadě, a na tom se shodnu i s lidmi z bezpečnostní komunity, si jako stát musíme říct, co chceme od každé ze služeb. Musíme si říct, jaká je priorita naší zahraniční politiky, jaká je priorita oblastí ve světě, odkud chceme získávat strategické informace. Služby mají občas tendenci si zadání definovat samy. V určité míře to tak bude vždycky, ale strategické zadání, čím se zabývají, aby chránily naši bezpečnost, musí vycházet z vlády.
Doteď tomu tak podle vás nebylo?
Mám pocit, že zpravodajské služby - a nevyjadřuji se k jednotlivým ředitelům ani k tomu, zda své služby vedli dobře, nebo špatně - přesné zadání od vlády neměly.
Jak rozumíte hlavním výzvám, které před tajnými službami dnes stojí?
Šel bych ještě o patro výš. Největší výzva je definice toho, co je reálným bezpečnostním rizikem této země. Musíme si říct, jakými geopolitickými hrozbami se zabývat. Směrem dovnitř společnosti je klíčové mapovat nejrůznější tenze, které tu vznikají, a získat informace, které jim mohou předejít. Máme tu obrovské napětí způsobené covidem, ne úplně dobrou ekonomickou situací nebo rozdělením společnosti. Máme problémy s nastupujícím novými formami extremismu. Tomu se musí přizpůsobit činnost služeb.
Jaké nové formy extremismu máte na mysli?
Antivaxeři. To je nová skupina, která se tu objevuje. Skupina, která panu doktorovi Kubkovi demonstruje před barákem a sprostě křičí, že ho oběsí i s jeho dětmi. Pan profesor Flegr byl terčem fyzických útoků. Co jiného než extremismus tohle je. Úkolem zpravodajských služeb je monitorovat i tuhle skupinu lidí.
Ale nevšimli jsme si, že by tyto lidi, když jdou vyhrožovat někomu před dům, postihovala policie. Oponoval byste nám?
Oponoval a doložil bych to i statisticky, v úterý jsme to zrovna řešili na poradě vedení. Stoupl počet pokut, zásahů a udělovaných sankcí vyřizovaných na ulici i projednávaných ve správních řízeních za nedodržování protiepidemických opatření. To je statisticky doložitelné, že už od prosince to takto je.
Pod váš resort spadá zpravodajská služba známá jako rozvědka, oficiálně Úřad pro zahraničí styky a informace. Jak dlouho zůstane Marek Šimandl jejím ředitelem?
To skutečně nevím. Není to úplně na mně, ta situace není tak jednouchá. Marek Šimandl je člověk, s kterým jsem tu opakovaně hovořil a zatím jsme se o personálních záležitostech nebavili. Bavili jsme se o tom, jak služba funguje, v čem nefunguje, kde je její historická zátěž nebo jaké věci mohou komplikovat její práci. Ale víc o tom do médií nemohu hovořit.
Už máte kompletně zmapováno, do jaké míry rozvědka pod vedením generála Šimandla fungovala?
V tomhle spolupracuji i s předsedou bezpečnostního výboru Pavlem Žáčkem (ODS), nechal jsem si vytáhnout i některá režimová data a seznamuji se s nimi. Výchozí pozice pana ředitele, a to všichni, kdo trochu vidí dovnitř, jednoduchá nebyla. Ale že bych měl teď na stole analýzu příležitostí, nedostatků a hrozeb rozvědky, tak to nemám.
Kdy ji chcete na stole mít?
Pro Českou republiku je to záležitost strategického významu. Chci, aby tahle služba fungovala řádně. Mám k tomu několik pracovních schůzek. Jednu z nich budu mít i s předsedou bezpečnostního výboru Žáčkem. Údajně se tím chce do budoucna zabývat právě i bezpečnostní výbor, takže mluvíme o horizontu týdnů až měsíců.
Je čas na diskuse o společném kandidátovi
Zastavme se ještě u toho, jak jste v jednu chvíli nevyloučil kandidaturu na prezidenta, což byla další věc, za kterou vás někteří komentátoři kritizovali. Proč jste o něčem takovém uvažoval?
Člověk je tvor, ve kterém se odehrávají nejrůznější chemické, duševní nebo jakékoliv jiné procesy. A to se samozřejmě odehrává i ve mně. Moje úvaha byla vedená tím, že kdybych měl hypotetickou šanci proti Andreji Babišovi, který nevyloučil kandidaturu, tak bych se měl o to pokusit. Jak mi napsal jeden můj kamarád: Když můžeš, tak musíš. Proto já opravdu moc nechci pro život svůj, svých dětí a této země, aby prezidentem byl Andrej Babiš.
Následovala kritika, po které jste velmi rychle oznámil, že kandidovat nebudete, protože máte spoustu práce na ministerstvu vnitra.
Po důkladném zvážení všeho jsem usoudil, že nejsem ten pravý. Ať už z důvodu nezkušenosti nebo proto, že si prezidenta přece jen představuji vyzrálejšího. Myslím, že podobnou mírou sebereflexe by měli projít i mnozí z těch, kteří doteď kandidaturu zvažují.
Kdo by tedy mohl být prezidentským kandidátem, ať vašeho hnutí, nebo všech pěti stran vládní koalice?
STAN kandidáta nebude nominovat. S Petrem Fialou se shodujeme v tom, že musíme minimálně udělat pokus dohodnout se na nějakém společném kandidátovi koalice. Já nevím, jestli tento pokus dopadne, ale je nejvyšší čas, aby diskuse na toto téma běžely.
Máte už třeba užší výběr tří, pěti jmen?
Ještě ne.
Když jste zmínil premiéra Fialu, jak si podle vás zatím vede v očích veřejnosti?
Nedokážu mít pohled veřejnosti, protože ho tolik nesleduji v médiích, ale řeknu vám pohled člověka, který vedle něj sedí na vládě a často s ním mluví. Bez ohledu na to, že v nějakých dalších volbách budeme konkurenti, tak jeho klidný tah na branku je v této rozbouřené době posledních měsíců úplně ideální prostředek vystupování a jednání.
"Nevím, co mi vakcína udělá za 10 let." Profesor Hořejší o oblíbeném argumentu odpůrců očkování:
