Ústí nad Labem - Sedíme v přízemním bytě na kraji ústeckého sídliště Mojžíř. Z hrnku s čajem stoupá pára, z vedlejšího pokoje se ozývá křik dětí. Všechny jsou romské. Právě se společně učí poznávat barvy.

"Jakou má to jablíčko barvu?" zvedá místní učitelka Michaela Mrňousová nad hlavu kus ovoce.

Děti se chvilku ošívají, nejsou zvyklé na návštěvy. Zajímá je hlavně fotograf a to, jestli budou v novinách. Pak ale začnou jedno přes druhé pokřikovat: "Červenou barvu!" Zvedají při tom ruce na znamení, že znaly odpověď. Smějí se. Za to, že správně odpověděly, mohou jablko sníst.

V běžné školce zavírají děti do sklepa

Dětská skupina Člověka v tísni funguje na ústeckém sídlišti teprve druhým rokem. Každý den sem chodí asi deset předškoláků od tří do pěti let. O mnoho víc se jich do malých prostor bytu nevejde. Pocházejí většinou z chudých romských rodin z okolí.

Soužití s místními obyvateli přesto není ideální. "Jedna paní si chodila na radnici stěžovat tak dlouho, až nám zvedli nájem. Do té doby jsme ho měli poloviční," popisuje Vít Kučera, který skupinu vede.

Související

Fotky: Dětská skupina v Ústí. Před školkou do předškolky

37 fotografií

"Chodí sem, protože běžnou školku si rodiče nemohou dovolit," vysvětluje  Kučera. I když jim mateřinka odpustí poplatek za vzdělávání, tisícovku měsíčně za ni stejně vydají - kvůli stravnému nebo vstupenkám na nejrůznější akce. Většina lidí je tu na hmotné nouzi.

Další rodiče by sice na školku možná měli, běžným mateřinkám ale nevěří. Třeba nedávno se prý mezi nimi rozkřiklo, že tam děti bijí a zavírají do sklepa.

Multifunkční centrum

To dětský klub ve vchodě jednoho z paneláků je pro ně jiný. Služby se tu poskytují zadarmo a vychovatelé občas docházejí i do rodin – například když je potřeba doučit staršího sourozence z matematiky.

"Pořádáme také akce pro celé rodiny, letos v létě jsme jeli společně pod stan," přidává Kučera. Takovou tlupu lidí, jaká se přišla kempování zúčastnit, prý snad ještě nikdy neviděl – když jeli rodiče, museli se přidat i všichni sourozenci. Lidé si tu navíc vyřeší i problémy s dluhy, bydlením nebo prací. 

Vychovatelé se přesto snaží Romy přesvědčit, aby dali své děti raději do běžné mateřinky. Ta místní totiž problémy s kapacitou nemá. "Každý týden proto pořádáme do školky exkurze. Aby si děti zvykly," přibližuje učitelka Michaela.

Cesta k životu na sociálních dávkách

Děti, které navštěvují mateřskou školku, jsou totiž statisticky až třikrát méně ohroženy životem na sociálních dávkách. Naučí se základním dovednostem a do první třídy nastoupí bez rizika, že je učitelé zakrátko odsunou do praktické školy.

Vyplatí se to jim i státní kase. Světová banka před šesti lety spočítala, že Česko zbytečně vydá kvůli tomu, že odsune každé třetí romské dítě do praktické školy a nedopřeje mu patřičné vzdělání, šestnáct miliard ročně. Jde o peníze, které plynou na sociální dávky pro nevzdělané Romy, nebo, které tito lidé neodvedou na daních.

Nejhorší situace je právě v sociálně vyloučených lokalitách, jako je ústecké sídliště Mojžíř. Po celém Česku je podobných míst víc než čtyři sta. 

Ručníky se nebudou smět dotýkat

Nyní jsou ale aktivity Člověka v tísni i dalších neziskovek ohroženy. Dětské skupiny po celém Česku možná zaniknou. Podle nového zákona, který v úterý i přes veto prezidenta schválili zákonodárci, totiž bude muset každý takový klub splňovat přísné technické a hygienické podmínky.

"Zákon zavádí pod rouškou daňových výhod, které jsou v konečném důsledku pro většinu organizací záporné, velmi přísnou regulaci, jejíž podmínky jsou pro řadu organizací nesplnitelné," říká vedoucí pracovní skupiny České biskupské konference Jindřich Šrajer. 

Jediný dopad, který podle něj norma přinese, bude zánik řady dětských klubů. Důvody jsou dva. První: náklady na provoz skupiny zůstanou stejné, počet dětí se ale bude muset snížit o třicet procent. Každý klub se bude moci starat nejvýše o jedenáct předškoláků.

Druhý: jakmile provozovatel snížit kapacitu odmítne, bude muset splnit stejné technické a hygienické podmínky jako běžná školka. Každé zařízení bude muset mít třeba zvláštní místnost na spaní nebo na skladování saponátů. Umyvadla v koupelně nebudou moci viset výš než půl metru nad zemí. A ručníky dětí se  nebudou moci vzájemně dotýkat.

Na tak drahé úpravy ale organizace nemají peníze. O místo v dětské skupině proto přijde nejméně 50 tisíc dětí. Třeba jen Člověk v tísni provozuje dvanáct klubů, do kterých každý rok dochází kolem dvou set dětí – povětšinou z chudých ghett.

Normy nesplní ani budova, kde dřív školka sídlila

Řada organizací proto spustila povyk. Protestovaly nejen neziskovky, které pracují s chudými či zdravotně znevýhodněnými dětmi, ale také skauti či Asociace lesních mateřských škol. Všichni zákonodárce vyzývali, aby normu neschvalovali. "Provozovatelé už se přece nyní musí řídit obecnými normami, jako je zákon na ochranu veřejného zdraví," nechápe změny Šrajer.

"Doufám, že naše argumenty uslyší a nedají tomu zákonu zelenou. Protože pokud ho schválí, budeme to tady muset zavřít. Ani se nebudeme pokoušet s tím bojovat. Nemělo by to cenu," doufal také Vít Kučera z ústeckého Člověka v tísni.

Požadované normy prý nesplní ani právě opravená a zkolaudovaná centrála v nedalekém ghettu Předlice. Rekonstrukce stála sedm milionů korun, přispěl na ni Brusel.

I tady má sídlit dětská skupina, klub pro matky nebo nízkoprahové zařízení pro náctileté. "Jenomže pokud zákon projde, dětskou skupinu rovnou škrtneme. Do norem se zkrátka nevejdeme. Paradoxně ani přesto, že tady v minulosti mateřská školka sídlila," vyzdvihoval nesmysl v zákoně Kučera.

Poslanci přesto už jednou prezidentem vetovaný zákon v úterý schválili. Problémy neziskovek se prý pokusí vyřešit novelou, na které nyní začnou pracovat. Například představitelé Asociace lesních mateřských škol ale mají obavy, že se novelu nepodaří včas přijmout.