Česko čeká další zpřísňování opatření. Ačkoliv vláda ještě konkrétní kroky neoznámila, z prohlášení členů kabinetu vyplývá, že se výrazně omezí například pohyb lidí. Zvažují zavést třeba zákaz pohybu mezi jednotlivými okresy, případně obcemi, nebo zavření školek a škol, do kterých teď mohou chodit žáci prvních a druhých tříd.
Premiér Andrej Babiš (ANO) prohlásil, že je nutné, aby lidé chodili jen do práce a jinak zůstávali doma. Zatím se však vláda nechystá k zastavení průmyslových závodů, což deníku Aktuálně.cz potvrdil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO).
Z dostupných dat přitom vyplývá, že se virus nejčastěji šíří právě v zaměstnání. Výzkum agentury PAQ Research, která stojí za projektem Život během pandemie, například ukazuje, že až 50 procent lidí chodí do práce, přestože mají příznaky typické pro covid-19, jako je kašel či ztráta čichu.
"My jsme si v Česku zvykli, že se na nemocenskou nechodí, protože vás to například může ohrozit v práci. Teď navíc část lidí vypadává kvůli tomu, že musí být v karanténě, a firmy tak mají problémy se svými zaměstnanci, což na ně vyvíjí určitý tlak," popisuje sociolog Daniel Prokop výsledky dlouhodobého sledování chování obyvatel.
Poměrně velká část zaměstnanců se tak nechová úplně zodpovědně ke svému okolí. "Do práce chodí i velká část lidí, kteří byli v kontaktu s nakaženým, netestovali se a nemají příznaky. Z nich je to asi 80 procent, ačkoliv mohou být bezpříznakoví přenašeči," dodává Prokop.
Řada odborníků na základě zjištění, že právě pracoviště je nejrizikovějším místem pro šíření viru, nyní volá po úplné uzávěře země, která by se dotkla i průmyslu. V otevřeném dopise k tomu vyzvala i čtyřicítka odborníků v rámci výzvy 40 dní pro zdraví lidí i ekonomiky.
"Nově převládající varianta koronaviru je o tolik nakažlivější, že současná omezení soukromého života nestačí k brzdění, nejen pokud jsou dodržována stále stejně, ale i pokud by byla dodržována o něco lépe. Postup řešení pandemie proto musí zahrnovat celou společnost, včetně podniků a průmyslu," stojí ve výzvě.
Experti podepsaní pod výzvou - mezi nimiž je například imunolog Zdeněk Hel nebo epidemiolog Petr Smejkal - se domnívají, že úplné uzavření země sice může být z krátkodobého hlediska nákladné, ale už v dubnu by díky tomu mohl být umožněn bezpečný návrat všech dětí do škol, otevření všech obchodů a v nějaké formě i oživení gastronomie či kultury.
Vyhubíme ekonomiku, ale možná ne virus, varuje ekonom
To, že by úplné stopnutí průmyslu bylo z finančního hlediska extrémně náročné, potvrzuje i ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda, který proto takový krok nepodporuje. "Lockdown má jistě své přínosy. Nejvíce zvyšuje šanci na vyhubení viru, ale odhlíží od všeho ostatního, ekonomických i sociálních aspektů. Já v něm vidím spoustu rizik a nákladů. Náklady tohoto opatření by byly vyšší než přínosy. Nesmírně bychom se ochudili po stránce ekonomické," říká Kovanda.
Podle něj současná opatření stojí jednu až dvě miliardy korun denně, zavření závodů by pak náklady zvedlo minimálně na čtyři miliardy za den. "Navíc není zaručeno, že potom, co bychom opatření zase uvolnili, bychom nad virem zvítězili. Vyhubili bychom si ekonomiku, ale není zaručené, že bychom vyhubili i virus," myslí si Kovanda.
Ekonom Kovanda navíc upozorňuje, že jiné země nemají tak přísný lockdown, jaký se zvažuje v Česku. Kdyby tuzemské firmy zastavily výrobu, mohlo by dojít ke zpřetrhání jejich vazeb se zahraničními dodavateli či odběrateli. "Jelikož v jiných zemích takto přísný lockdown není, znamenalo by to, že by firmy z jiných zemí získaly konkurenční výhodu nebo by české subdodavatele nahradily dodavateli z jiných zemí. A takto zpřetrhané vazby by se už nemuselo nikdy podařit obnovit," uvádí Kovanda.
Epidemiolog Rastislav Maďar se naopak obává toho, že neochota vyhlásit uzávěru země je jen oddalováním nutného. Navíc by podle něj byla v konečném důsledku výhodnější i po ekonomické stránce. "Pokud stávající opatření polo-lockdownu nebude stačit, v budoucnu bude tak či tak úplný lockdown nutný, aby se vůbec do léta školy a služby obnovily. A v tom případě by byl rychlý totální lockdown s následným postupným rozvolněním levnější než odložený úplný lockdown," říká Maďar.
Upozorňuje přitom na to, že nemocnice jsou nyní na hraně svých kapacit a hrozí, že brzy se nedokážou postarat o všechny své pacienty. Stát dokonce požádal sousední země, jestli by nemohly přijmout některé české pacienty, kteří vyžadují intenzivní péči. Navíc hrozí, že situace se bude ještě dále zhoršovat, reprodukční číslo se již několik dní drží jen těsně pod hodnotou 1,20, což znamená, že epidemie v Česku zrychluje.
Svůj vliv na zhoršení situace má podle odborníků i rozšíření nakažlivější britské mutace. V zemi byly navíc potvrzeny už i první případy jihoafrické mutace. Kvůli šíření nových mutací ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) rozhodl o prodloužení povinné karantény z 10 na 14 dní.
Prokop: Z domova by měla ideálně pracovat čtvrtina lidí
Navzdory tomu je proti zavírání výroby také prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. "Vědci zapomněli říct, kdo by to zaplatil. Ve chvíli, kdy tady vláda říká, že v květnu přejdou z kompenzací na garance úvěrů, které těm postiženým stejně žádná banka nedá, tak tím říká: 'Zapomeňte od května na jakékoliv kompenzace.' To vede k tomu, že lidé bojují o ekonomické přežití. Zní to krásně, ale musí říct, z čeho lidé budou žít," žádá Prouza.
Podle něj vedou současné kroky spíše k tomu, že se podniky snaží pravidla obcházet, aby je to ekonomicky nepoložilo. "Ve chvíli, kdy ministr Havlíček vyhrožuje, že peníze všem vezme, tak to vede k tomu, že každý přemýšlí, jak si přivydělat, jak trochu otevřít, jak to trochu obejít. Čili to, co Havlíček vytváří, vede k přesnému opaku toho, o co se tu vláda má snažit - aby lidé respektovali pravidla," kritizuje Prouza.
Sociolog Prokop upozorňuje, že úplné uzavření ekonomiky by nemuselo být nutné za předpokladu, že by se výrazně podpořil home office a masivní testování. Podle dat PAQ Research loni z domova pracovalo 23 procent, nyní je to pouze 15 procent. "Maximum v české ekonomice je podle našich dat 30 procent, takže bychom to měli dostat někam k 25 procentům," říká Prokop. Aby k tomu došlo, je podle sociologa nutné k tomu firmy motivovat. Například tím, že za takového zaměstnance jim stát odpustí část odvodů.
Spolu s tím je však nutné podle Prokopa ve firmách masově testovat. S tím nově počítá i vláda. Ministr Havlíček oznámil, že od 1. března bude testování dobrovolné a následně povinné. "Povinné testování ve firmách bychom rádi zavedli, až bude dostatečná zásoba testů v Česku. Chceme sem dostat asi 20 milionů testů v horizontu tří týdnů. Povinné testování nejdříve plánujeme v největších podnicích, následně ve středních, nejmenších a pak i u OSVČ," popisuje pro Aktuálně.cz Havlíček.
Právě masivní testování ve firmách je podle ekonoma Kovandy jedním z důvodů, proč by se neměly zavírat. "To výrazně zlepší možnosti boje s pandemií. Podle vládního plánu mají být testovány zhruba dva miliony lidí z podnikového sektoru, a jestliže nebudou chodit do práce, nepodaří se takto organizovaně otestovat tak podstatnou část populace," vysvětluje Kovanda.
S tím souhlasí i ministr Havlíček, podle kterého testování ve firmách může přispět ke zlepšení situace. "Chceme tím podniky dostat do hry tak, aby se vytvořily desetitisíce míst, kde se bude na bázi rychlotestu testovat. Považujeme to za progresivní krok, k čemuž potřebujeme, aby firmy fungovaly," řekl Havlíček.
Touto cestou se nyní vydává i Rakousko, které po šesti týdnech lockdown zrušilo. Podle kancléře Sebastiana Kurze totiž lidé přestali opatření dodržovat, a proto ztratila smysl. Jako vhodnější se mu jeví masivní testování s tím, že některá opatření v zemi zmírní.
O tom, že by lidé v Česku skutečně striktně dodržovali nejpřísnější opatření, pochybuje i ekonom Kovanda. "V tuto chvíli jsou lidé velice rozladění, frustrovaní, unavení z chaotické vládní komunikace. Lidé nemají naději, nevěří opatřením, nedůvěřují vládě. A pokud nebudou součinní, lockdown stejně nebude mít takový efekt," míní Kovanda, podle kterého by bylo namístě dodržovat stávající opatření, ale striktněji je vymáhat.
