"Tu neděli - první den, kdy začalo v národním parku hořet -, to nejprve vypadalo na relativně běžný lesní požár nad Malinovým dolem nedaleko Hřenska. Byť v trošku větším rozsahu a náročnějším terénu. Je pravda, že nahoru se muselo šplhat po čtyřech, pak dokonce lézt pomocí lanové techniky. Veškerý materiál a hadice jsme také museli do kopců tahat ručně, protože nebyly zajištěné příjezdové cesty pro techniku," popisuje zástupce velitele dobrovolných hasičů z Hřenska Jakub Bejšovec.
Jednotky, která se utkala s živlem apokalyptických rozměrů jako vůbec první. Následně na místo začali přijíždět profesionální hasiči z Děčína i dobrovolné jednotky z okolí. Velení pak na místě převzal velitel zásahu od "profíků" a započal boj, který téměř dva týdny neustal.
"Mám za to, že ten den se oheň podle průzkumných jednotek držel jen v Malinovém dole. Druhý den, v pondělí, nás poslali zajistit kolektivní ochranu kluků, co tam zasahovali. A to jsme si už všimli, že jsou plameny na kopci Kobylka, respektive na celém tom území, což je ještě na druhou stranu přes silnici," líčí dobrovolný hasič.
"Do vysílačky bylo nahlášeno zhruba pět na dvacet metrů plamenného hoření, které se ale zase kvůli problematickému přístupu techniky nedalo podchytit tak rychle, aby se zabránilo rozšiřování. Oheň se pak dál šířil i vzduchem, jelikož tu byly úplně vyprahlý, suchý stromy, v podstatě sirky zapíchaný v zemi. Stačilo málo, aby se zažehla nějaká 'sušenka' v koruně stromu, a už se to po větru extrémně rychle rozšířilo dál na východ," vzpomíná na dramatické chvíle Jakub Bejšovec.
Kolik vás vlastně nejprve vyjelo k požáru?
Vzhledem k tomu, že to bylo v neděli zhruba kolem půl osmý ráno, vyjížděli jsme v nižším počtu než obvykle. Bylo nás minimálně dvanáct. Někteří kluci dojížděli už do rozjeté práce, protože byl víkend a trávili čas s rodinou nebo byli různě po výletech. Osobně jsem taky přijížděl hodinu dvě po úplným začátku, protože přece jen jsme "dobráci" (dobrovolní hasiči - pozn. red.) a nedržíme pohotovost na stanicích. Určitě tedy počet našich lidí, včetně ženských, byl hodinu dvě po výjezdu vyšší, než mělo operační nahlášeno v čase výjezdu.
Co bylo onu první neděli nejtěžší?
Fyzicky nejnáročnější bylo roztahat hadice nad Malinovým dolem, nahoře se to pak větvilo podle potřeby, kde bylo třeba hasit. Natáhnout to vedení nahoru do kopce bylo nejhorší, protože tam jsou úseky, kde to bez lezecké techniky nejde. A nakonec se i od takhle nataženého vedení muselo utéct, protože oheň zavíral známé přístupové cesty, a když není přístupová cesta zajištěná a oheň vám to zavírá za zády, tak se prostě musíte otočit a odejít.
Říkal jste, že jste nahoře byli jako vůbec první, kdy přijely ostatní týmy?
Šlo o standardní postup, jako při jiných lesních požárech. Na místo doráží první nějaká místní jednotka, případně souběžně nebo chvilku po profesionálních hasičích, kteří mají výjezd do dvou minut. To znamená, že v tu neděli jsme na místě sice byli první, ale ostatní přijeli v řádu minut, než dorazily profesionální jednotky.
Měli jste jistě i jiné povinnosti než výhradně hašení požáru…
Vzhledem k místní a osobní znalosti terénu nás velitel zásahu často využíval k terénním průzkumům, k určování přístupových cest a jejich odklízení. Takže jsme v podstatě prošlapali cestu ostatním, pomáhali s logistikou. Samozřejmě se naše činnost v průběhu požáru dynamicky měnila, v jednu chvíli se muselo dost razantně ustupovat, načež se přístupové cesty dost měnily. Jako místní pomáháme s logistikou v týlu operace dosud, kdy jsou tady nasazení kluci z celé republiky a neznají to tady.
Byli jste už někdy u podobně velkého zásahu?
Ne, to nebyl nikdo z lidí, co tady je. On je to vlastně největší požár v historii Česka a možná i v historii Československa.
Co dělá vaše jednotka v současných dnech?
Většina naší jednotky se teď přesunula do týlu operace, jednak pro potřeby štábu, když potřebují někde určit nějaké místo, nebo zhodnotit situaci, protože naši kluci to tady znají nejlépe. Čili polovina jednotky je tady v týlu a druhá polovina dělá s tatrama, dopravuje vodu, zajišťuje hadicové vedení a podobně.
Dostanou dobrovolní hasiči, kteří zasahovali v Českém Švýcarsku, nějaké odměny?
Informace, že bychom měli být nějak odměněni, se ke mně nedostala, spíš si myslím, že bude odměna v podobě obnovení techniky, ale nevím. Mám za to, že když je někdo vyslán na podobnou činnost, tak má ze zákona nárok na plnou mzdu, jako by byl v práci klasickou pracovní dobu. A následně i zaměstnavatel si může ušlý zisk kompenzovat u obce.
Nicméně praxe je ve většině soukromých firem taková, že klukům šéf řekne: "Tak hele, dobrý, seš dobrovolnej hasič, jestli ale zítra nepřijdeš, tak si hledej novou práci." Protože prostě nechtějí papírovat. Oproti tomu ve státních firmách se zákon dodržuje.
Ale jinak myslím, že by si ti kluci něco zasloužili, protože přece jen tady jsou od začátku, každý den. Profesionální hasiči se střídají po směnách, 24 hodin, případně 12 hodin a pak jedou na hotel, ale "dobráci" jsou tady třeba 18 hodin denně, pak se jedou rovnou vyspat, případně jenom umýt, převléct a druhý den jsou tady zas.
Přijde vám, že se systémově třeba až moc spoléhá na dobrovolné hasiče?
To nám asi nepřísluší řešit. Ale takovým paradoxem je to, že se v posledních letech začaly rušit jednotky dobrovolných hasičů, technika se pak přesouvá k jiným jednotkám a najednou se ukázalo, že bez "dobráků" to prostě nejde. Minimálně v Děčíně se řešilo zrušení jedné stanice, možná dvou. Osobně jsem podepsal petici proti jejich zrušení.
VIDEO: Zahalená kouřem, ale stojí. Hasičský dron obletěl Pravčickou bránu ze všech stran
