Ještě poměrně nedávno to byla jen nezajímavá vesnice s podivným názvem. Dnes jsou Strašnice pozoruhodnou pražskou čtvrtí, jež zaujme prvními "družstevními" koloniemi obytných budov i klidnou vilovou zástavbou, které vévodí reprezentativní Trmalova vila, navržená ikonou moderní české architektury Janem Kotěrou.
První zmínky o Strašnicích se datují do období let 1185 až 1222, kdy patřily vyšehradské královské kapitule. Dlouhá staletí se jednalo o ryze venkovské prostředí, rozprostírala se tu pole, stávaly hospodářské dvory a časem i dvě tvrze. Jedna z nich se poté, co zpustla, stala zkušebním terčem pro nově ulitá děla.
Zkáza však nepotkala jen starobylé stavby, ale i samotné Strašnice. Po gigantické bitvě sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem u nedalekých Štěrbohol 6. května 1757 byla vesnice zpustošena. Trvalo čtvrt století, než se zde začali opět usazovat lidé. A dalších několik desítek let, než místo proslavili pěstováním zelí.
Ještě na konci 19. století měly Strašnice jen 650 obyvatel. To se ovšem mělo brzy zásadně změnit. Do někdejších polí východně od Prahy se po první dekádě nového století začal přelévat stavební boom. Obec postupně získala poštovní a telegrafní úřad, četnickou stanici, vodovod, v roce 1912 elektrické veřejné osvětlení. Obrovský rozmach Strašnic dokládá počet obyvatel, kterých v roce 1910 bylo kolem čtyř tisíc, o čtvrt století později pak už 20 tisíc. Mimochodem dnes je to zhruba dvojnásobek.
Zejména ve 20. letech, kdy sem byla vybudována tramvajová trať, se staly Strašnice vítanou rezidenční oblastí středních vrstev. V tu dobu se do obce protáhly hlavní městské ulice a postupně vznikaly různé kolonie a sídliště. Jmenovitě: Masarykova kolonie (rok 1920), Zborov (rok 1920), Kolonie strojvůdců (rok 1922), kolonie Klínek (rok 1923), Rybníčky (rok 1923), Skalka (30. léta) či Solidarita (přelom 40. a 50. let).
To už však byla někdejší osada, které kdysi hrozil úplný zánik, součástí hlavního města Československa. Ke sloučení s Prahou došlo 1. ledna 1922. Zajímavostí je, že Strašnice se dočkaly velkého římskokatolického kostela až po pádu komunismu v roce 1994.
Zbývá se zamyslet nad tím, odkud se vzal ten podivuhodný název - Strašnice. S jistotou se to však neví. Podle jazykovědců je nejpravděpodobnější, že název je odvozeninou od jména místního mytického feudála Strašena. Poetičtější představa odkazuje k bludičkám, které tu v dávných časech strašily pocestné. A pak je tu ještě zcela věcná varianta, že název vznikl zkrátka proto, že tu kdysi stála strážnice. Tak jako tak, i tato nejistota svým způsobem dokresluje rozmanitost této pražské čtvrti.
