* Tunisan Muhammad Buazizí dostane letos in memoriam Sacharovovu ceny za lidská práva. * Reportér Aktuálně.cz navštívil místo, kde se Buazizí upálil a začal tak revoluci, která se z Tuniska přenesla i do dalších arabských zemí * Ocenění pojmenované po ruském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi uděluje Evropský parlament každoročně od roku 1988. Dostal ji například i Alexander Dubček.
Sídí Bú Zíd, Tunisko (Od našeho zpravodaje) - Úzká asfaltka, malá políčka, povozy tažené osly a stáda ovcí vítají každého, kdo zavítá do Sídí Bú Zíd, ležícího zhruba 300 kilometrů jižně od Tunisu.
Donedávna těch návštěvníků bylo hodně málo. Zhruba padesátitisícové město leží stranou hlavních silničních tahů, nejsou tu žádné pracovní příležitosti a k moři je odsud daleko, takže ani Tunisané, ani turisté o tuto vísku nezavadili.
Ospalé město v jednom z nejchudších regionů Tuniska se ale stalo před necelým rokem rodištěm revoluce, která nejprve smetla diktátora Zína Abidína Bin Alího a pak se přelila a válcovala diktátory dál.
Do Egypta, Libye, Jemenu, Sýrie, protesty jsou i v dalších arabských státech. Po Bin Alím padl a dostal se před soud egyptský prezident Husní Mubarak. Ve čtvrtek zahynul libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.
Centrum městečka je stále plné revolučních plakátů a nápisů. Všechno to začalo tady, v Sídí Bú Zíd.
Na dlažbě před budovou radnice se loni 17. prosince upálil šestadvacetiletý majitel pojízdného stánku se zeleninou Muhammad Buazízí.
Policisté mu zabavili stánek, protože neměl povolení. Stejně jako několikrát předtím chtěli úplatek, aby ho dostal zpět.
Když si šel do dvoupatrové bílé budovy - kde sídlí místní úřady - stěžovat, vyhodili ho. V tu chvíli se odhodlal k zoufalému činu.
U čerpací stanice si koupil do kanystru benzín, a když se vrátil na náměstí, polil se. S výkřikem "Jak si myslíte, že mám vydělávat na obživu!" se zapálil.
První demonstrace proti režimu propukla záhy poté, co Buazízího sanitka odvezla do nemocnice. Kolegové-prodavači se shromáždili kolem jeho opuštěného stánku a začali se bouřit.
Nabíl byl jedním z nich. Stále prodává kousek od náměstí jablka, banány a na první pohled nahnilé vinné hrozny. Podle něj není náhoda, že revoluce začala zrovna tady.
"Všechny továrny a všechno stavějí na severu. Tady nic. Není tady pořádná práce. Jsme závislí na tom, co se vypěstuje. Když prší, je to dobré. Když ne, špatné. Ale věřím, že budoucnost bude lepší. Že nám i svět pomůže."
Náměstí v centru města se nyní jmenuje po místním hrdinovi Buazízím a změny jsou vidět i jinde. V budovách kolem náměstí mají sídla regionální vedení dvou stran kandidujících v nedělních parlamentních volbách.
Hlasování bude vůbec prvním od začátku revolucí a napoví, jakým směrem se bude Tunisko a další arabské země ubírat. V minulosti byly volby v Tunisku jen divadlem s jasným výsledkem, teď se uchází o hlasy přes devadesát stran.
Je symbolické, že první volby takzvaného arabského jara se konají těsně poté, co v sousední Libyi občanská válka skončila dobytím Syrty a smrtí Muammara Kaddáfího.
Na zdi, kde jsou vylepené předvolební plakáty, probíhá diskuse nad obsahem billboardů. Řeč se vede o tom, zda volit islamistickou stranu An-Nahda (Obnova). Hlavního favorita voleb.
"Lidi tady An-Nahdu moc volit nebudou. Náboženství a vláda musejí zůstat oddělené. Chceme hlasovat pro někoho, kdo podpoří rozvoj téhle zanedbané oblasti. Přinese práci," říká jeden z diskutérů.
V Tunisku je velká nezaměstnanost, nejhorší ale právě tady v centrální části země a na jihu. Obzvláště špatně jsou na tom absolventi vysokých škol. Až třetina z nich nemá práci odpovídající jejich kvalifikaci a živí se, jak se dá.
Majitel obchůdku s potravinami Habíb se k dotazu na volby usmívá: "Hlavně když se nevrátí Bin Alí."
Svržený prezident se snažil protesty na přelomu roku zmírnit tím, že navštívil popáleného Buazízího v nemocnici a sešel se s jeho matkou. Tím si však ještě více uškodil.
Na fotografii z návštěvy nemocnice je vidět prezident v obleku a bezvládně ležící pacient v obvazech, který byl zjevně v kómatu a už nic nevnímal. 4. ledna Buazízí popáleninám podlehl a demonstrace se rozšířily do celé země. I přes střelbu policistů do davů lidí (zemřelo více než 200 Tunisanů) demonstrace pokračovaly a skandování Degage! Degage! (Odejdi, odejdi) sílilo. Francouzský pokřik se stal heslem revoluce.
Když desetitisíce lidí zaplnily hlavní třídu v metropoli Tunisu a armáda odmítla střílet do civilistů, prezident raději s manželkou odletěl do Saúdské Arábie.
Sídí Bú Zíd je hrdé na svoji roli kolébky revoluce. "Nikdo nás neznal, teď nás alespoň mezi Araby znají všichni. Hlavně Egypťané a Libyjci si tohle město dobře zapamatují," tvrdí prodavač Habíb.
Ne všichni Tunisané nadšení malého chudého městečka sdílejí. Například Imád Trabelsí, který žije střídavě v Tunisku i České republice a pracuje v cestovní kanceláři, to považuje za přehnané.
"Začal už se z toho dělat kult, jakýsi mýtus. Mnoha lidem se nelíbí, aby se po Buazízím pojmenovaly ulice nebo náměstí," říká.
Kolem samotné hádky, která na náměstí v Sídí Bú Zíd vedla k tragickému činu stánkaře, kolují spory. Podle některých jej žena v policejní uniformě udeřila, protože ji předtím vulgárně urazil. Jiní svědci tvrdí, že ho neuhodila.
Jasné ale je, že jeho sebeupálení jako protest proti korupci a nesnesitelným životním podmínkám zabralo.
Traduje se zde, že někteří sběratelé pamětihodností nabízejí pozůstalým po Buazízím obrovské sumy za onen stánek, kterým celé arabské jaro začalo.
Historické nedělní volby mají za revolučním obdobím udělat tečku. Tunisané si zvolí parlament, který vypracuje novou ústavu. Pak se bude rozhodovat, zda ideály a cíle revoluce vydržely střet s reálným světem.
Země vstupuje na neznámou půdu a s ní i celý arabský svět. Měsíc po Tunisanech půjdou na konci listopadu poprvé opravdu volit také Egypťané.
Jen Libyjci zatím na volby nemyslí, v těchto chvílích hlavně slaví definitivní konec Kaddáfího.
