Kyjev - Ukrajinští voliči dali radikálním nacionalistům a neonacistům najevo, že jejich přítomnost v nejvyšších patrech politiky není žádána. Majdan, svržení nenáviděného Janukovyče, boom národní hrdosti, ani konflikt s proruskými separatisty a Moskvou jim preference nezvýšily. Naopak. Volby, podobně jako jejich názoroví protivníci z komunistické strany, drtivě prohráli.
Ani jedné ultrapravicové partaji se nepodařilo překonat 5% volební práh pro vstup do Nejvyšší rady.
Nacionalisté na vedlejší koleji
Asi největší rozčarování prožívá nacionalistická Svoboda. Strana se do parlamentu probojovala před dvěma lety, když k sobě přitáhla voliče zklamané z politiky bloku Naše Ukrajina exprezidenta Viktora Juščenka a Tymošenkové Baťkivščyny.
Svoboda se proslavila svými pochody v uniformách, na kterých nechyběla ani neonacistická symbolika. Její program osciluje mezi patriotismem a ultrapravým nacionalismem - třeba svým vyhraněným vztahem k Rusům. Jedním z klíčových bodů je rehabilitace bojovníků Ukrajinské povstalecké armády.
Šéf partaje Oleh Ťahnybok byl Centrem Simona Wiesenthala dokonce umístěn do desítky světových antisemitů. Během protestů proti režimu Viktora Janukovyče patřil společně s nynějším premiérem Arsenijem Jaceňukem a Vitalijem Kličkem k politickým vůdcům opozice.
Po Janukovyčově pádu byli Svoboda a její vůdce odstaveni na vedlejší kolej a to se odrazilo na volebních výsledcích. Na květnových prezidentských volbách Ťahnybok obdržel 1,16 % hlasů a nyní strana skončila těsně pod hranicí pro vstup do parlamentu.
Červenočerní bojovníci
Volby skončily neúspěchem také pro radikály z Pravého sektoru. Obávané hnutí, které v sobě akumulovalo neonacistické organizace, bylo bojovým jádrem protestů proti režimu Viktora Janukovyče.
Pod červenočerným praporem členové organizace bojují doposud. Z kyjevských barikád se přemístili na východ Ukrajiny. Prapor Pravý sektor, kterému velí vůdce organizace Dmytro Jaroš, se účastnil většiny významných bitev s proruskými separatisty, včetně tragického boje o Ilovajsk. V současné chvíli společně s armádou brání doněcké letiště.
Voliči bojové zásluhy ani militantní program partaje neocenili. V parlamentních volbách dostala méně než 2 % hlasů. Do Nejvyšší rady se ale dostane předseda Pravého sektoru. Jaroš nekandidoval na stranické kandidátce, ale v jednomandátovém okruhu v Dněpropetrovské oblasti.
Tucet "nácků"
Právě díky specifickému volebnímu systému, ve kterém voliči hlasují jak za strany, tak i za kandidáty v jednomandátových obvodech, se podařilo pravicovým radikálům proniknout do Nejvyšší rady. Podle experta na ukrajinský extremismus Antona Šechovcova jich v parlamentu usedne 12.
Z tuctu ultrapravicových poslanců bude celá polovina zastoupena členy strany Svoboda. Mandát obhájil třeba Andrij Illenko, hlavní ideolog partaje, který neskrývá své sympatie k sociál-nacionalismu a revolučnímu nacionalismu.
Kalašnikov za poslaneckou aktovku vymění velitel dobrovolnického pluku Azov Andrij Bileckyj. Známý bojovník a vůdce radikálního Sociálně-nacionálního shromáždění kandidoval s podporou vítěze voleb Lidové fronty premiéra Jaceňuka.
Ještě před volbami experti vyzvali Lidovou frontu, aby se distancovala od Bileckého, jehož hnutí si vzalo za cíl "likvidaci všech institutů a forem politické demokracie."
Hurá radikálové
Ultrapravičáci se dostali do parlamentu také na kandidátce Radikální strany Oleha Ljaška. Kontroverzní populista se před volbami prezentoval jako příkrý nacionalista. V uniformě s nášivkou "Krym je náš" sliboval "deseparatizaci" země.
Šlo ale jen o politický kalkul, který mu měl přinést vyšší preference.
Radikální strana, za kterou stojí šéf Janukovyčovy kanceláře Serhij Lovočkin, plánovala vytěsnit z krajně pravicového spektra Svobodu a Baťkivščynu. To se jí ale podařilo pouze částečně. Ačkoliv Ljaškovově partaji předvolební průzkumy slibovaly druhé místo, nakonec od voličů získala pouze 7,5 % hlasů.
