Washington - Snaze Západu porozumět rozložení sil uvnitř sovětských a později i ruských mocenských struktur se s pejorativním nádechem někdy říká "kremlologie".
Za amerického prezidenta Donalda Trumpa je to ale naopak Moskva, která musí luštit, jaká bude politika Washingtonu vůči Rusku.
Americký raketový útok proti syrskému režimu Bašára Asada byl minulý týden nejen překvapivým obratem v zahraniční politice prezidenta Donalda Trumpa.
Byl i zásadním úderem pro očekávání Moskvy, že bude mít s Donaldem Trumpem lepší vztahy než s jeho předchůdcem Barackem Obamou.
Studená sprcha
Ministr zahraničí USA Rex Tillerson přiletěl do Ruska v úterý odpoledne jako dosud nejvýše postavený zástupce Trumpovy administrativy.
Bude jednat se svým ruským kolegou Sergejem Lavrovem a původně se měl setkat taky s prezidentem Vladimirem Putinem.
Ten v roce 2013 udělil Tillersonovi, tehdejšímu šéfovi americké těžařské firmy ExxonMobil, čestný řád Přítel Ruska.
Tentokrát si ale na něj čas pravděpodobně neudělá.
Kreml v pondělí oznámil, že prezident Putin nemá schůzku s americkým ministrem v plánu.
"Je to obrovská studená sprcha," řekl k tomu pro list list Washington Post Samuel Charap, který se specializuje na Rusko v analytickém think-tanku Rand Corporation.
Americké rakety mířily minulý pátek na syrskou základnu, z které podle Bílého domu necelé tři dny předtím odstartovala letadla syrské armády zodpovědná za chemický útok ve městě Chán Šajchún, které ovládají protiasadovští rebelové.
Zahynulo při něm - pravděpodobně po zásahu sarinem - bezmála devadesát lidí, včetně moha dětí.
Podle Moskvy nemají Američané důkaz, kdo chemické zbraně použil, a jejich tvrzení, že to byl syrský režim, "neodpovídá realitě".
Podle Kremlu byl americký zásah "aktem agrese proti suverénní zemi" a vážně poškodil americko-ruské vztahy.
Přitvrdíme
Američané podpoření téměř jednohlasně i ostatními západními zeměmi si ale stojí za svým a za hlavního viníka chemického útoku označují syrského prezidenta Bašára Asada.
A přitvrzují svoji kritiku i vůči Moskvě.
Rex Tillerson a Trumpův poradce pro národní bezpečnost generál H. R. McMaster už se veřejně rétoricky ptají, zda není Kreml za nasazení syrských chemických zbraní spoluzodpovědný.
Rusko bylo v roce 2013 garantem dohody, v rámci které se syrský režim prezidenta Asada zavázal k odevzdání a následnému zničení svého chemického arzenálu.
"Není mi jasné, proč toho Rusko nebylo schopné dosáhnout. Netvrdím, že nese vinu, ale evidentně šlo o nekompetentnost a možná jej Syřané prostě obehráli," uvedl teď Tillerson.
Právě o tomto problému chce podle svých slov jednat v Moskvě se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem.
Trumpův hlavní bezpečnostní poradce generál H. R. McMaster byl ještě konkrétnější. Podle něj mělo Rusko své poradce přímo na letecké základně, ze které vzlétla syrská letadla k údajnému chemickému útoku a na kterou Američané později zaútočili.
Moskvu taky proto Američané těsně před úderem - podle amerických médií v předstihu jedné hodiny - varovali.
"Myslím, že bychom se měli Ruska zeptat, jak je možné, když máte poradce přímo na letišti, že nevíte o tom, že syrské letectvo připravovalo a provedlo masový vražedný útok chemickými zbraněmi?" uvedl McMaster v americké televizi FOX News.
Rusko o útoku vědělo?
Agentura AP v pondělí citovala zdroj z americké administrativy, podle kterého Rusko vědělo, že Sýrie chystá chemický útok.
Bílý dům to ale následně nepotvrdil.
Vůči Rusku ale mezitím kromě Američanů přitvrdila i většina západních zemí. Situace v Sýrii byla jedním z hlavních témat setkání ministrů zemí skupiny G7 v italské Lucce.
Podle britského ministra zahraničí Borise Johsona by měly být na ruské a syrské velitele, kteří koordinovali vojenské operace spojené s chemickým útokem na Chán Šajchún, uvaleny sankce.
Bylo by to poprvé, co by se Rusko stalo kvůli Sýrii cílem západních sankcí.
V pondělním telefonickém rozhovoru mezi americkým prezidentem Trumpem a britskou premiérkou Theresou Mayovou se oba politici shodli, že se ještě pokusí "přesvědčit Rusko, že aliance s Asadem už není v jeho strategickém zájmu".
Tillersonova návštěva v Moskvě se má proto pokusit najít "trvalé politické uspořádání" v Sýrii.
Jenže i na druhé straně - v Damašku a jeho vlivných spojencích Rusku a Íránu - mezitím narůstají emoce a frustrace.
Pouhý den po pátečním americkém útoku vyletěla přímo ze zasažené syrské základny Šajrát další syrská vládní letadla a bombardovala pozice povstalců.
Podle syrského prezidenta Asada je jeho vláda ještě víc "odhodlána vyhladit teroristy", jak syrský režim nazývá v podstatě všechny své oponenty.
Bašár Asad si taky telefonoval s íránským prezidentem Ruháním, který mu potvrdil, že "íránský lid stojí při Sýrii".
Na podpoře Asadova režimu se o víkendu Ruhání shodl taky v telefonickém rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
"V současné atmosféře je potřeba posílit spolupráci mezi Íránem, Ruskem a Sýrií, abychom dokázali čelit násilí a terorismu," vyzval íránský prezident Moskvu k ještě užší spolupráci.
Všichni proti USA
Podle některých amerických analytiků se tím naplňuje scénář, před kterým těsně po Trumpově útoku na syrskou základnu varovali.
Americký prezident proti USA posílil odpor všech ostatních státních aktérů konfliktu v Sýrii.
Podle jiných komentářů vyslal ale prezident Trump syrskému režimu i Kremlu jasné varování, že základní rámec, v kterém je možné dojednat mír v Sýrii, má hranice, které není možné překročit.
Podle Toma Grahama, který se věnuje ruské tematice v poradenské kanceláři bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, bylo 59 tomahawků, které vylétly minulý pátek na Sýrii z amerických křižníků, taky záměrnou demonstrací americké vojenské síly.
"Spojené státy použily během jedné noci víc řízených střel, než je aktuálně celý ruský arzenál. Rusové z toho logicky pochopí, že Spojené státy mají pořád technologickou převahu," uvedl Graham pro server Politico.com.
Vojenský i diplomatický tlak na Damašek i Moskvu tedy roste. Z posledních vyjádření americké administrativy ale nebylo úplně zřejmé, jak moc Bílému domu vadí syrský prezident Bašár Asad.
Washington pouze ústy ministra zahraničí Tillersona opakuje, že prioritou je v Sýrii porážka Islámského státu, teprve pak přijde na pořad dne Asadova budoucnost.
Před svým odletem do Moskvy se ale Tillerson vyjádřil jasně. Podle agentury Reuters se nechal slyšet, že je jasné, že "se vláda Asadovy rodiny chýlí ke konci".
Také podle americké velvyslankyně při OSN Nikki Haleyové musí syrský prezident odejít.
"Nevidíme možnost dosáhnout míru, dokud bude Rusko chránit Asada. A nevidíme možnost dosáhnout míru, dokud bude Asadův režim u moci," prohlašuje Haleyová.
Prezident Trump se k této otázce zatím nevyjádřil.
Ruská taktika podrývání
Vedle Sýrie chce ale Rex Tillerson se Sergejem Lavrovem mluvit v Moskvě ještě o jedné, pro Rusko nepříjemné otázce.
Tedy o vměšování Kremlu do americké prezidentské kampaně v roce 2016. Sám prezident Donald Trump přitom dosud popírá, že k něčemu takovému došlo. Americké úřady ale pořád vyšetřují, zda lidé z Trumpova týmu o ruských aktivitách nevěděli.
Z Tillersonových vyjádření je pak zřejmé, že on sám nemá o ruských snahách pochyb. Ruské "vměšování" podle něho "podrývá veškeré naděje na zlepšení vztahů". A to nejen se Spojenými státy.
"Je naprosto zřejmé, že (Rusové) používají podobnou taktiku ve volbách napříč Evropou," řekl Tillerson v americké televizi ABC.
Bezprostředně před příjezdem do Moskvy se ale snažil, aby zněl i o něco optimističtěji.
"Nevěřím, že Rusové si přejí zhoršení vztahů s USA. Bude to ale chtít hodně diskusí a hodně rozhovorů, abychom lépe porozuměli tomu, jaký druh vztahu chce Rusko mít," dodal Tillerson.
Sama Moskva ale ve čtení politiky současných Spojených států taky tápe. A je nepochybné, že po počátečních nadějích na reset vzájemných vztahů prochází velkou deziluzí.
"Bylo to nevyhnutelné," tvrdí Phil Gordon, který za bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy působil v Radě pro národní bezpečnost a teď působí v think-tanku Council on Foreign Relations.
"Trumpův původní přístup ‘tak buďme přáteli‘ je nekompatibilní s našimi zájmy. Věděli jsme, že tahle záležitost skončí slzami," upozornil Gordon v deníku New York Times.
