V pátek 22. června se konala na Slovensku další demonstrace. Všechny protesty spustila vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Jak to vypadá s vyšetřováním?
Když v roce 2010 zavraždili Ernesta Valka, bývalého předsedu federálního ústavního soudu, trvalo sedm let, než došlo k nějakému posunu. Únos prezidentova syna Michala Kováče mladšího z roku 1995 dodnes není vyšetřený. My nejsme jako v Kriminálce Las Vegas, kde se všechno vyšetří. My to máme na náhodu, kdy možná někdo někde promluví. Nemáme tradici a asi ani schopnosti rychle vyšetřit komplikované a důležité věci. Takže si myslím, že to tak bude i teď.
Objevily se různé linky vyšetřování vraždy. Která je teď nejpravděpodobnější?
Na začátku se myslelo, že když Ján Kuciak psal o propojení italských mafiánů na východě Slovenska a Úřadu vlády, tak že to bude ono. Italská mafie přece ve filmech vraždí. Ale potom se všichni začali shodovat, že to tak asi nebylo, protože zkušení mafiáni by na sebe neupozorňovali. A že spíš vraždili nějací "domácí" lidé, o kterých Kuciak také psal.
Dnes se má za to, že to byl asi někdo takový jako Marián Kočner (podnikatel, který Kuciakovi vyhrožoval, pozn. red.) nebo Bödörovci. To jsou podnikatelé z Nitry, kteří mají bezpečnostní službu, co získává mohutné vládní zakázky. Co se ale týče samotného vyšetřování, nejsou žádné informace.
V Česku teď celý případ vypadá, jako by utichl…
U nás se podobné věci vyšetřují klidně sedm let, tady tím nikdo není pohoršený. Jsme na to bohužel zvyklí. Téměř všichni jsme už smíření s tím, že naše policie, naschvál nebo svou neschopností, citlivé věci nevyšetří. A tak je to i teď. Proto nejsou žádné informace.
Myslím, že to bude trvat roky. Mám dokonce tendenci si myslet, že se to nevyšetří nikdy.
Proč?
Podle mě existoval nějaký objednavatel a nějaký vykonavatel vraždy. A i kdyby se přišlo na vykonavatele, ten už možná nežije. Zjistilo by se, že to byl třeba nájemný vrah z Bosny. A dál? To byl jen dělník.
Kdo má zájem jít výš? Může se stát, že někdo z podsvětí, kdo o vraždě věděl, jednou promluví. Ale že by policie na něco přišla, to si v této chvíli nemyslím.
Když je v Česku nějaká velká kauza, často unikají malé střípky z vyšetřování. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Tady mi ale připadá, že ani nic neuniká.
Oni nic nemají. Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou zavraždili ve středu. A přišlo se na to až v pondělí. Byl na místě do té doby někdo, kdo zametl stopy? Co se dělo ty čtyři dny? A co všechno tam udělali vrcholní představitelé policie první den? Možná je to tak, že policie ani nemá co vyšetřit, protože všechno je pryč. Všechny důkazy a stopy.
Tuto zemi dál řídí Fico
Dvojnásobná vražda vedla mimo jiné k pádu vlády Roberta Fica, nedávno uplynulo 100 dní od nástupu Petera Pellegriniho. Vy jste v rozhovoru pro DVTV říkal, že je to jen výměna hlavy za hlavu ze stejné strany Směr. Je to tedy vůbec nová vláda?
Kdo je Štefan Hríb
- Je zakladatelem a od roku 2004 šéfredaktorem slovenského časopisu Týždeň.
- Narodil se v roce 1965 v Bratislavě.
- V 90. letech byl dopisovatelem Lidových novin nebo moderátorem Rádia Svobodná Evropa.
- Moderuje diskusní pořad .pod lampou.
Není. Pellegrini je zvenku umírněnější, ale nikdy neříkal nic jiného než Fico - za celých deset let, co jsou spolu. A to se dá říct o každém ve Směru. To je přece strana založená na jednom člověku.
Pellegrini působí sympatičtěji. I v rozhovorech je v zásadě milý - není nějak rozzlobený, nenadává. Ale jeho politické kroky a rozhodnutí jsou totožné s Ficovými. Včetně migrace či absurdit o Sorosovi. Tato vláda je jiná jen navenek, ale povahou je stejná. Z českého pohledu to asi vypadá, že je kultivovanější, ale ve skutečnosti není. Skoro bych řekl, že je méně kultivovaná.
Jak to?
Zaprvé tuto zemi ve skutečnosti dál řídí Fico, jen na vládu nechodí. To přece není kultivované spravování demokratické země. A zadruhé do vlády přišli nedůvěryhodní lidé. Například ministryní kultury je teď Ľubica Laššáková. Když za ní byli v prvních dnech novináři, bezelstně jim vyprávěla o Georgi Sorosovi, tlaku ze Západu a světovládě. Když to potom vyšlo v médiích, trochu se vyděsila a přestala o tom mluvit. Ale ten bludný obraz světa je pevně usídlen v ní i v celé vládě.
Naposledy na demonstraci do Bratislavy přijeli i farmáři, dorazili často z opačného koutu Slovenska…
Pět dní jeli přes Slovensko a onen kultivovaný Pellegrini je ani nepřijal. Přitom já bych si tipl, že většinou volili Směr.
Důvod, proč přijeli, je důležitý. Lidé na východě mají svoje pozemky. Přijdou ale mafiáni a dostanou na jejich půdu evropské dotace. A ještě ty majitele zbijí nebo je z pozemků vyženou.
Vy jste s některými farmáři mluvili, text máte v novém vydání vašeho Týždně. Co vám řekli?
To nejsou nějaké komplikované příběhy. Oni nemluví o politice, stranách. Jsou to obyčejní lidé, kteří se živí každodenní fyzickou prací. Mají svoje traktory, obdělávají půdu, vyorávají cibule a brambory. A zoufale říkají: Mám roky nějakou půdu, někdo na ni přijde, zbije mě, já jdu na policii a ta nic neudělá. Je tohle normální? Je tohle právní stát?
Když se teď do demonstrací zapojili farmáři, kam to podle vás může eskalovat?
Slovensko je typické tím, že si dlouho nechá něco líbit. To bylo za Slovenského státu a Jozefa Tisa, za komunistů, za Vladimíra Mečiara i za Roberta Fica. Dlouho necháme mocné lidi jít až do krajnosti. Ale když ta krajnost přijde, lidé se zmobilizují a něco udělají.
U vraždy Kuciaka a Kušnírové si země řekla, že tohle je už moc. Do té doby lidé nadávali na Fica, ale stejně ho mnozí volili. Měli pocit, že všichni politici jsou stejní. Ale po té vraždě se něco změnilo, skoro bych řekl, že zlomilo. Někdo zabije dva mladé lidi? To už si otcové a matky na Slovensku řekli: Mohli to být můj syn a moje dcera.
Protesty byly největší od roku 1989. Bylo to důležité sebeuvědomění slovenské společnosti. Lidé si řekli, že tohle je už příliš a jdou to změnit. Protesty se pak zapsaly do lidí. Jednak tím, že způsobily Ficův pád. Lidé si ověřili, že nejsou bezmocní a nemusí jen nadávat v hospodě. A druhá věc je sounáležitost těch, kteří chtějí spravedlivější stát. Je to masový pocit a vede napříč různými vrstvami společnosti.
A co bude tedy dál?
Tahle vláda prohraje volby.
Nový prezident bude podobný Kiskovi
Říkal jste, že Slováky posílilo, když dokázali shodit Roberta Fica, ale stalo by se to samé, kdyby byl prezidentem někdo jiný než Andrej Kiska?
Určitě je pravda, že Kiska k tomu přispěl, což mu vláda zazlívá. Ale já si myslím, že to byla jeho hvězdná chvíle. Ta chvíle, kdy po vraždě vystoupil a řekl, že buď budou volby, protože se musí změnit prohnilá garnitura, anebo se musí úplně změnit vláda včetně jejího předsedy, to byl důležitý bod. Tehdy Slovensko ztichlo.
Nevím, jestli by Fico padl, kdyby to Kiska neřekl. Možná ne. Ale i tak by prohrál. Dílem je to tedy zásluha prezidenta a dílem veřejnosti, podle mě ale z větší části veřejnosti.
Andrej Kiska by v prosinci měl říct, co hodlá dělat v budoucnu, až přestane být prezidentem. Spojí se s někým? Založí stranu?
Já si myslím, že Andrej Kiska založí politický subjekt. Což může být strana anebo platforma, ve které budou významné osobnosti a taky některé už existující strany. Každopádně to bude něco většího, bude to uskupení lidí, kteří už mají něco za sebou.
A tato strana výrazným způsobem promluví do výsledků parlamentních voleb tak, že spolu s ní opoziční strany vytvoří pohodlnou většinu.
Myslíte si, že další prezident na Slovensku bude podobný Kiskovi?
Bude velice podobný. V tuto chvíli už běží prezidentská kampaň, prezidentské volby jsou za necelý rok. Máme tři kandidáty, kteří by mohli být důstojnými nástupci Andreje Kisky. To je předlistopadový disident a muž listopadu 1989 František Mikloško, výborná právnička Zuzana Čaputová a významný vědec Robert Mistrík. Kdyby se kdokoliv z těchto tří stal prezidentem, bylo by to dobré pokračování Kiskova příběhu. A já myslím, že jeden z nich vyhraje.
Proč Směr ještě pořád nemá žádného svého kandidáta?
Dnes je velmi těžké kandidovat za ně na prezidenta. Kdysi to byla pro kandidáty čest nebo nějaký výtah k moci, dnes je to břemeno.
Ale to nikdo ve straně není? Když už někdo stejně má nálepku Směr, tak co se pro něj změní?
Až budou prezidentské volby, tak všechny kauzy strany, včetně té vraždy, budou jeho kauzy. Protože bude kandidovat za Směr. Takže tito lidé si říkají: Já mám kandidovat za Směr s rizikem, že prohraji, což je už samo o sobě nepříjemný pocit, ale navíc ještě s jistotou, že budu muset obhajovat všechna naše svinstva? To je, myslím, jeden z důvodů, proč nikdo významný nechce kandidovat.
Kandidovat dnes za Směr je spíš oběť než zisk. A na to vládní oportunisté nejsou stavění.
Takže se může stát, že nejsilnější slovenská strana nebude mít vůbec kandidáta?
Já myslím, že někoho mít přece jen bude. Ale ten to schytá, a ještě prohraje.
