"Demokratická republika Kongo neexistuje," napsal nekompromisně v roce 2009 server Foreign Policy. Celosvětově uznávaný stát označil za "konžský mýtus" a vyzval mezinárodní společenství a organizace, aby přestaly předstírat, že v zemi existuje svrchovaná moc.
Opíral se přitom o složitou historii země a argument, že 67 milionů obyvatel (dnes už přes 100 milionů) je rozdrobeno do více než dvou set etnických skupin a celý stát je ve skutečnosti "sbírkou národů, skupin, zájmů, těch, co jej drancují a kteří v nejlepším případě nějak koexistují".
Druhá největší africká země je obětí prokletí nerostného bohatství, nachází se tu naleziště diamantů i drahých kovů, zlata, mědi a kobaltu. Skrze Rwandu se nelegálně vyváží koltan, využívaný v počítačích a elektromobilech. Kongo vyváží i ropu a kávu. Zároveň tu roste skoro polovina všech lesů celého kontinentu.
Fragile State Index jej řadí na pátou nejhorší příčku na světě, před ním jsou pouze Jemen, Somálsko, Jižní Súdán a Sýrie. Zpráva Rozvojového programu OSN za rok 2019 řadí zemi na 179. příčku ze 189. sledovaných států, přes 87 procent lidí je negramotných.
Podle odhadu CIA Factbook z roku 2014 žije pod hranicí chudoby 63 procent obyvatel. Vysoká je míra úmrtnosti kojenců i matek při porodu, populaci trápí podvýživa a nedostatečné množství čisté vody. Přístup k lékaři i vzdělání je velmi omezený.
Kongo má za sebou skutečně komplikovanou historii cizí nadvlády, nezvládnuté samostatnosti, občanských válek a převratů i smrtících epidemií. Opakovaně se tu objevují ohniska eboly.
Přetrvávají tu rovněž útoky islamistických milic Sjednocené demokratické síly (ADF) ze sousední Ugandy, které do Konga prchly v roce 1995 a terorizují místní obyvatele kolem čtvrtmilionového města Beni. Podle humanitární organizace Humans Rights Watch (HRW) je oblast jednou z nejnásilnějších na světě, v regionu bojuje okolo 130 ozbrojených skupin. Konžská armáda ani jedna z největších mírových operací na světě - zhruba 16tisícová mise OSN MONUSCO - nejsou schopny s ozbrojenci účinně zatočit.
Pozitivním posunem kupředu byly prezidentské volby na sklonku loňského roku, které představovaly první demokratické předání moci od roku 1960, kdy se země osamostatnila. Po 18 letech odešel z nejvyššího úřadu prezident Joseph Kabila, jeho příznivci ale nadále ovládají většinu státních institucí. Bývalá hlava státu, která se nechtěla dlouho vzdát moci, podpořila svého nástupce ve funkci Felixe Tshisekediho, ale podle mnohých pozorovatelů má právě Kabila v zemi stále rozhodující vliv.
Brutální nadvláda
Jako mnohé další země černého kontinentu si i Kongo prošlo stoletím kolonialismu, pod nadvládou Belgie opravdu brutálním. Běžnou praxí za krále Leopolda II., který region prohlásil za svůj soukromý majetek, bylo například usekávání končetin.
Seriál Aktuálně.cz Rozvrácené státy
Seriál Rozvrácené státy, který bude na Aktuálně.cz vycházet celé léto, sleduje různorodé příběhy deseti zemí z celého světa. Některé trpí chudobou nebo suchem. Další válkami nebo špatnou správou. Všechny spojuje jedno - život v nich je pro Evropana jen těžko představitelný.
- Zemi spravedlivých" sužuje prokletí zlata i teror džihádistů
- Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci
- Černé zlato mělo Venezuele zaplatit ráj, Chávez ji srazil na kolena
- "Prokleté" Haiti se zrodilo z otroctví, ničí jej chaos i katastrofy
- Jemen byl vždy synonymem chaosu, zmítá jím hlad a spirála násilí
- Hořela města a začaly divoké protesty. Kamerun doteď sužuje krize
- Afghánistán není možné dobýt. Američané sem nasypali miliardy
- Somálsko se stalo symbolem hladu a zmaru, zbraní je ale všude dost
- Naději pro Sýrii zašlapala válka, mrtvé OSN dávno přestala počítat
- Rozvrácené státy: Nejchudší země Evropy "vymírá". Tápe mezi Ruskem a Západem
- Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"
- Rozvrácené státy: Zplundrované Kongo má pohnutou historii smrtících epidemií i válek
- Rozvrácené státy: "Mrtvé srdce Afriky" ničí sucho. Životodárné jezero mizí před očima
- Rozvrácené státy: Pákistán je podle Západu zemí teroristů. Příběh má ale složitější
Mezi lety 1885 a 1908 zemřely miliony lidí na následky nemocí i nucených prací. Leopoldova vláda byla tak brutální, že ji odsoudily i ostatní koloniální mocnosti a belgický parlament panovníkovi nakonec Kongo odebral.
Teprve letos v červnu se král Philippe jako první belgický panovník omluvil za krutosti, kterých se jeho země na obyvatelích Konga v době koloniální nadvlády dopustila. "Rád bych vyjádřil své hluboké politování nad minulými ranami, jejichž bolest nyní ožívá kvůli diskriminaci, která je stále přítomna v našich společnostech," uvedl.
The invention of Dunlop’s pneumatic tyre in 1888 was founded on the blood, tears and literal limbs of the people of the DRC (then the Congo Free State).
— Prince Chibuikem⚓ (@DiceyPrince_) May 5, 2020
Much like the prosperity of most European countries, the cursed King Leopold of Belgium bolstered on the misery of Africans 😔 pic.twitter.com/3l1Rg0O26w
Nezvládnutá samostatnost
Nezávislost v roce 1960 přinesla Kongu občanskou válku, ve které Belgie i Spojené státy podpořily armádu Josepha Désirého Mobuta, bývalého vojáka belgické koloniální armády a později v rámci nucené afrikanizace známého jako Mobutu Sese Seka - v překladu "Všemocného válečníka, který díky své vytrvalosti a vůli vítězit jde od dobývání k dobývání a zanechává po sobě spáleniště".
Americký prezident Ronald Reagan jej označil za "hlas zdravého rozumu a dobré vůle".
V čele státu - později přejmenovaného na Zair - stál diktátor s neomezenou mocí od roku 1965 až do roku 1997, kdy byl svržen a už jako nemocný muž musel emigrovat. Zemřel o několik měsíců později na rakovinu v marockém exilu.
Přesto dnes s ohledem na to, co následovalo, vzpomínají někteří Konžané s nostalgií jak na pozdější roky belgické nadvlády, tak na Zair v čele s tímto mužem s leopardí čepicí, silnými brýlemi a nákladným vkusem.
Po Mobutově vládě následoval konflikt, jaký svět od druhé světové války neviděl. "Africká velká válka", do které se zapojily i okolní státy. Mezi lety 1998 a 2007 podle organizace International Rescue Committee (IRC) zemřelo neuvěřitelných 5,4 milionu lidí, mnoho z nich kvůli hladu a nemocem.
Z války vzešel nový autoritářský vládce, někdejší vůdce povstalců Laurent Kabila, který osobně poznal argentinského revolucionáře Ernesta "Che" Guevaru a v Kongu se snažil neúspěšně nastolit revoluci v kubánském duchu. Po Kabilově násilné smrti v roce 2001 převzal vládu nad rozbitou infrastrukturou státu jeho syn Joseph.
Ten s uplynutím svého druhého mandátu na konci roku 2016 odmítl opustit prezidentský úřad. K posunutí termínu voleb, které měly přinést jeho následovníka, použil strategii vyvolávání chaosu a násilí, represe vůči opozici, novinářům a demonstrantům. Zemi sužovala rozsáhlá korupce, díky které konžské elity vydělávaly na rozvrácenosti státu.
Zemi zaplavily protesty
Poté, co Kabila odmítl dodržet dohodu uzavřenou za pomoci katolické církve, která ho zavazovala k uspořádaní voleb v roce 2017, zemi zaplavily protesty, proti kterým jeho režim tvrdě zakročil. Tisíce lidí ozbrojené složky zadržely, desítky jich zabily.
"Bála jsem se, ale také mě bolelo u srdce, protože jsem nechápala, co můj otec a ostatní udělali špatně," svěřila se v roce 2017 organizaci Human Rights Watch teprve 15letá Binja, kterou policie zadržela a i s jejím otcem ji převezla do věznice. "Obvinili mě, že jsem čarodějnice, bili mě obušky," vzpomínala.
DR Congo: Anti-Kabila protests dispersed with tear gas https://t.co/Rc5VULaNoJ pic.twitter.com/k09hbVWjlD
— BBC News Africa (@BBCAfrica) January 21, 2018
Kabilova vláda také dlouhodobě odmítala, že v Kongu panuje humanitární krize. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nicméně stále žije okolo 918 tisíc Konžanů mimo hranice státu a uvnitř země bylo k loňskému září vnitřně přesídleno na pět milionů osob.
V minulosti byla Konžská demokratická republika (dříve známá pod jménem Demokratická republika Kongo) označována za "největší padlý stát světa". Ne všichni s tím ale souhlasí. Zpráva projektu Enough Project z roku 2016 uvádí, že z jiného úhlu pohledu na konžskou ekonomiku za posledních 130 let nelze zemi označit za neúspěšnou.
"Kongo bylo ve skutečnosti velmi efektivním státem pro elity a jejich obchodní partnery, kteří si udržují moc a osobně vydělávají na těžbě přírodních zdrojů a řadě lukrativních korupčních aktivit," vysvětlil v roce 2016 pro server The Time jeden ze zástupců projektu Saša Lezněv.
