Oběť dlouholetého znásilňování Gisèle Pelicotová vydává své paměti

Francouzka Gisèle Pelicotová, oběť znásilňování ze strany vlastního manžela a desítek dalších mužů, v úterý vydává své paměti nazvané v originále Et la joie de vivre. Popisuje v nich hrůzy, které prožila, a důvody, které ji vedly k rozhodnutí nechat případ projednávat soudem veřejně. Kniha vyjde v českém překladu pod názvem Óda na život příští týden.

Případ Pelicotové, kterou manžel po dobu devíti let omamoval léky a poté ji bezvědomou znásilňoval a totéž umožňoval dalším mužům, otřásl v roce 2024 Francií. Soud jejímu manželovi, který násilí na ženě natáčel na video, uložil trest odnětí svobody na 20 let. Další pachatelé dostali tresty v rozmezí od tří do 15 let vězení. Francouzský parlament poté loni schválil změnu trestního zákoníku, která vymezuje znásilnění jako jakýkoli sexuální akt bez souhlasu.

Svým rozhodnutím učinit případ veřejným se Pelicotová stala globálním symbolem boje proti sexuálnímu násilí. "Nikdo by se nedozvěděl, co mi udělali," vysvětlila s tím, že nikdo by se jinak nezamýšlel, jak mezi svými sousedy a kolegy rozpoznat sexuální násilníky.

O znásilňování se dozvěděla od policie, která vyšetřovala jejího manžela kvůli tomu, že telefonem pořizoval záběry zpod sukní žen. Při prohledávání mužova počítače vyšetřovatelé narazili na fotografie a videa jeho dalších nelegálních aktivit, včetně znásilnění.

Pelicotová v knize popisuje, že vyšetřovatelé se jí nejprve zeptali, zda se s manželem účastnili swingers party, a poté, co odpověděla záporně, ukázali jí fotografie, na kterých ležela v bezvědomí v posteli s neznámými muži. "Policista mi řekl číslo. Řekl mi, že do mého domu přišlo 53 mužů, aby mě znásilnili."

Kromě Dominiqua Pelicota soud postupně uznal vinnými ze znásilnění 50 mužů. Pelicotová v pamětech napsala, že má v úmyslu bývalého manžela ve vězení navštívit, protože chce odpovědi na své otázky. "Řekl jsi si někdy: Musím přestat? Zneužil jsi naši dceru? Máš vůbec ponětí, jakým peklem procházíme? Zabil jsi? ... Položím mu všechny tyhle otázky. Potřebuji odpovědi, tolik mi toho dluží."

Pelicotová uvedla, že v průběhu soudního procesu čerpala sílu z tisíců dopisů, které jí posílaly ženy z celého světa. Podporu nacházela také v ženách, které čekaly před soudní síní. "Jejich přítomnost před soudní síní mi ulehčovala to, co se odehrávalo uvnitř," napsala.

Pelicotová v knize také popisuje, že prostřednictvím přátel poznala muže, do kterého se zamilovala. "Potřebovala jsem znovu milovat. Nebála jsem se. Udržela jsem si víru v lidi. Kdysi to byla moje největší slabost. Teď je to moje síla. Moje odplata," napsala.