Evropa nevěří Spojeným státům. Chce na nich získat nezávislost v těchto klíčových oblastech

Evropské státy jsou zděšeny rostoucím nátlakem ze strany americké administrativy Donalda Trumpa. Po nedávném tlaku na Grónsko lídři zemí Evropské unie hledají cesty, jak se v kritických oblastech zbavit závislosti na Spojených státech.

Evropští politici zdůrazňují, že se nechtějí od Spojených států odstřihnout, pouze chtějí snížit závislost v kriticky důležitých oblastech. „Chceme-li být znovu bráni vážně, budeme se muset naučit jazyk mocenské politiky,“ řekl minulý týden německý kancléř Friedrich Merz.

Podle serveru Politico jsou důkazem snah evropských zemí snížit závislost na Spojených státech například obchodní dohody, které Evropská unie nedávno uzavřela s Indií, Indonésií a několika státy v Latinské Americe.

Nejdůležitější je však v tomto ohledu pro Evropu obrana. V této oblasti spoléhaly evropské státy až donedávna na článek 5 Severoatlantické smlouvy. Budování čistě evropských obranných struktur se díky členství silných Spojených států v NATO mohlo zdát zbytečné.

Po Trumpově nátlaku kvůli Grónsku ale někteří evropští lídři volají po zřízení nějaké formy evropské obrany. „Jsme postaveni před nutnost zřídit vojenské velitelské struktury v rámci EU,“ řekl serveru Politico vysoký evropský diplomat, který si nepřál být jmenován.

Lisabonská smlouva

Jednotlivé členské státy přitom už mají dohodu, která je zavazuje ke vzájemné obraně. Je součástí dodatku k Lisabonské smlouvě z roku 2009. „Je-li členský stát obětí ozbrojené agrese na svém území, ostatní členské státy mají vůči němu povinnost poskytnout mu pomoc a podporu všemi prostředky, které mají k dispozici,“ píše se v něm mimo jiné.

Na papíře je tento závazek silnější než článek 5 NATO, který pouze udává, že státy pomohou napadenému členovi tak, jak považují za nezbytné. Podle bezpečnostních expertů ale není jasné, jestli by evropská kolektivní obrana vůbec zafungovala, jelikož mnoho států k tomu nemá dostatečné vojenské kapacity, píše Politico.

Technologie a energetika jako další hrozby

Další diskutovanou oblastí jsou technologie. Spory mezi Evropskou komisí a americkými technologickými giganty, jako jsou Meta, Google nebo Apple, probíhají dlouhodobě.

„Během loňského roku si každý skutečně uvědomil, jak důležité je, abychom nebyli závislí na jedné zemi nebo jedné společnosti, pokud jde o některé velmi kritické technologie,“ řekla Henna Virkkunen, eurokomisařka pro technologickou suverenitu.

Mezi státy, které v tomto podnikly konkrétní kroky, patří například Francie, která plánuje zakázat úředníkům používat americké nástroje pro svolávání videokonferencí. Dotknout by se to mohlo třeba platforem Zoom nebo Google Meet. Podobné kroky zvažují i další evropské země, mezi nimi Německo.

Další pokus o nezávislost probíhá v oblasti energetiky. Více než čtvrtina dodávek zemního plynu do Evropy pochází právě ze Spojených států. Po tlaku na Grónsko si ale Brusel hledá nové dodavatele, aby americká administrativa nemohla plyn použít jako zbraň. Jedná například s alternativními dodavateli včetně Kanady, Kataru a severoafrických zemí, jako je Alžírsko.