V takzvaných cashless zónách nelze platit hotovostí. Avizují je některé obchody, běžně jsou na hudebních festivalech, lze je najít i u poskytovatelů služeb.
Jak ale upozorňuje organizace Iuridicum Remedium (IuRe), hotovost je pro zhruba 10 procent populace jediným způsobem placení. Nezměnila to ani pandemie covidu-19, kdy byly platby kartou upřednostňovány z hygienických důvodů. Organizace proto považuje odmítání bankovek a mincí za diskriminující.
"Podáním podnětu jsme reagovali na trend, kdy se rozšiřuje počet případů, kdy je platba hotovostí odmítána. Povinnost hotovostní platby přijímat je přitom už teď v zákoně zavedena, nechceme tedy žádnou novou povinnost, jen chceme, aby naplnění této povinnosti bylo vynutitelné," říká Jan Vobořil, advokát a výkonný ředitel IuRe.
Doplňuje, že při platbě hotovostí nevzniká digitální stopa, která může být různě zneužita. "Vedle lidí, kteří mají rádi hotovost právě kvůli anonymitě a ochraně soukromí, a vedle třeba velké části seniorů, pro které je taktéž hotovost první volbou, jsou zde třeba lidé v exekuci, kteří v současnosti fakticky nemají jinou možnost než platit hotově. Omezováním možnosti platit v hotovosti nebo případným zavedením výhradně bezhotovostních systémů, které kartové společnosti propagují třeba přes festivaly či různé projekty, by všechny tyto skupiny ztratily možnost plnohodnotně využívat služby," dodává Vobořil.
Ministerstvo financí by mělo předložit návrh na zavedení sankcí za odmítání hotovosti do poloviny příštího roku. Nejprve ho ale musí "zaúkolovat" vláda, která tak ještě neučinila.
Povinnost přijímat hotovost vyvolává protikladné reakce. Zatímco ministerstvo financí je spíše proti této povinnosti, Česká národní banka naopak tvrdí, že odmítat bankovky a mince nelze.
"Obecně platí, že obchodníci v Česku platby tuzemskou korunovou hotovostí odmítat nemohou. Občané mohou obchodníka upozornit a v případě, že obchodník bude příjem tuzemské hotovosti nadále odmítat, mohou podat podnět ČNB na porušení povinnosti příjmu tuzemské hotovosti. Dozví-li se centrální banka v rámci výkonu dohledu, že ze strany některého obchodníka došlo k neoprávněnému odmítnutí tuzemských peněz, na tuto skutečnost ho písemně upozorní a vyzve k ukončení takového jednání. Za nepřijímání tuzemské hotovosti nicméně zákony nestanovují žádné sankce," uvádí na dotaz Aktuálně.cz tiskové oddělení ČNB.
Ministerstvo financí ale říká něco jiného. "Český právní řád v současné době ponechává v této problematice smluvním stranám volnost, jaké protiplnění si sjednají. Platí, že je-li spotřebitel v předstihu a řádně informován o tom, jaké protiplnění po něm bude obchodník požadovat, pak je jen na nich, zda si dohodnou plnění hotovostní, či bezhotovostní," říká Anna Vasko z tiskového oddělení ministerstva financí.
Podle ní úřad vychází z občanského zákoníku, který stanovuje, že proti své vůli nemůže být věřitel nucen, aby přijal něco jiného, než přísluší k jeho pohledávce. Stejně tak dlužník nemůže být nucen, aby poskytl něco jiného, než je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu plnění.
Vasko doplňuje, že také příslušné ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí počítá s tím, že povinnost přijímat hotovost se neuplatní v případě, že je příjemce oprávněn přijetí hotovosti odmítnout. "Důvodem opravňujícím k odmítnutí hotovosti může být právě i fakt, že se strany dohodly na bezhotovostním způsobu placení," dodává Vasko.
Připomíná, že stanovisko České národní banky je v této otázce odlišné. "Česká národní banka argument smluvní volnosti sice uznává, ale povinnost přijímat hotovost přesto dovozuje. Ministerstvo financí ani ČNB nicméně nemají v této věci rozhodovací pravomoc. Tím, kdo může závazným způsobem vykládat právo, je pouze nezávislý soud. Platí přitom, že uvedená otázka nebyla soudy dosud rozhodnuta," dodala Vasko, podle níž by se jednotlivé způsoby placení měly prosazovat svými výhodami pro spotřebitele a nikoliv silou regulace.
Že by svoboda platit hotově kolidovala se svobodou podniku zvolit si způsob platby, Jan Vobořil z IuRe odmítá: "Počítáme s tím, že v souvislosti s přípravou zákona vyvstane potřeba definovat i výjimky z tohoto obecného pravidla, a proto bude mít ministerstvo dlouhou dobu na přípravu a diskusi, v níž zazní vedle argumentů lidskoprávních a spotřebitelských i argumenty podnikatelů. Výsledkem v ideálním případě bude právní úprava, která bude jednoznačná pro podnikatele i spotřebitele a bude v maximální možné míře ctít smluvní svobodu, ale ne na úkor slabší smluvní strany."
