Frankfurt nad Mohanem - Japonsko podniká kroky, které ve světě vyvolávají diskuse o návratu měnových válek.
Před rozpoutáním nebezpečného koloběhu varují třeba šéf německé Bundesbank, miliardář George Soros, nebo francouzský prezident François Hollande.
Evropská centrální banka ale zůstává klidná. Že japonská měna zlevňuje, nás zatím netrápí, říká viceprezident Evropské centrální banky Vítor Constâncio.
Japonsko podle něj dělá pouze to, co potřebuje - snaží se docílit, aby zboží a služby zdražovaly a země se zbavila škodlivé deflace.
Hlavně nepomáhat exportérům
"ECB zřejmě nemá žádný oficiální postoj, obecně ale platí, že pokud Japonsko nemanipuluje s měnovým kurzem, tak to není špatně," pokračuje druhý nejdůležitější muž banky po Mariu Draghim.
"Vzhledem k tomu, že se snaží zbavit klesajících cen, má pro ně devalvace smysl," sdělil Constâncio deníku Aktuálně.cz. Jiné by to podle něj bylo, pokud by země jednostranně manipulovala s kurzem, aby si přilepšila.
"To je Pandořina skříňka, kterou se budou ministři financí a centrální bankéři pokoušet zavřít," souhlasí Jan Bureš z Poštovní spořitelny.
Na otázku, zda ale Japonsko nedělá přesně to, a nesnaží se tak podpořit svůj export, odpověděl Constâncio zamítavě. Právě myšlenku, že země tlačí na slabší měnu jen proto, aby pomohla domácím podnikům, které vyvážejí do zahraničí, přitom zmiňují zahraniční analytici nejčastěji, s tím, že inflace bude jen "vedlejší produkt".
Jak to tedy je?
"To, že je dlouhodobá deflace jedním z důležitých problémů zatěžujících japonskou ekonomiku, je fakt. Proto si myslím, že Japonci mají plné právo na agresivní měnovou politiku," tvrdí Ľuboš Mokráš z České spořitelny, který tedy věří, že Japonci v první řadě usilují o deflaci.
Podle Davida Marka z Patria Finance je těžké obvinit centrální banku z toho, že měnu záměrně oslabuje. "Při snižování úrokových sazeb nebo použití kvantitativního uvolňování bude vždy tvrdit, že jde především o podporu domácí poptávky a dopad na kurz je pouze vedlejším efektem. Nicméně vítaným," podotýká analytik.
"Jde-li o přímou podporu exportů, nebo boj s deflací, je jen slovíčkaření, které v konečném důsledku nehraje žádnou roli," shrnuje Jaroslav Brychta z X-Trade Brokers.
Masivní injekce
Více peněz získají od japonské vlády banky, podniky i spotřebitelé. Na veřejné práce či podporu malých firem plánuje dát kabinet 226 miliard dolarů, píše CNN Money. Vzniknout by tím mělo 600 tisíc nových pracovních míst.
Kromě toho Bank of Japan v lednu oznámila, že od roku 2014 každý měsíc odkoupí vládní dluhopisy v hodnotě 140 miliard dolarů. Zaplatí za ně především bankovním institucím a pojišťovnám, které v současnosti většinu těchto papírů drží.
Pokud by ani tato injekce nezabrala, tak by se Bank of Japan mohla uchýlit i k extrémnějším opatřením, připouštějí čeští odborníci. Například podpořit poptávku tím, že bude rozdávat peníze přímo občanům.
Japonsko není s deflací samo
S deflací se japonská ekonomika potýká od zemětřesení a havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě v březnu 2011. Problém s ní ale nemá pouze poslední dva roky. Dlouhodobě se s poklesem cen potýkala i v devadesátých letech, kořeny krize sahají na přelom roků 1989 a 1990, kdy v zemi praskla úvěrová a nemovitostní bublina.
Pavel Kohout ze společnosti Partners přitom rozděluje deflaci na dva druhy: na dobrou a špatnou. "Dobrá znamená pokles cen, který je dosažený růstem produktivity. Lidé mají stejné nominální příjmy, ale mohou si za ně koupit více," popisuje ekonom.
Příčinou této deflace se může stát například technický pokrok, díky němuž klesají výrobní náklady, a tedy i ceny. "To je v pořádku," uvádí Mokráš.
| Čtěte také: Obří pomoc ekonomice. Japonsku hrozí měnová válka Měnové války se vracejí, varuje ruská centrální banka Rozhovor: Eurozónu spasí před krachem jen germanifikace |
Pak je tu ale zlá deflace. Pokud nastane, padají ceny nemovitostí i akcií, klesají příjmy státního rozpočtu, stejně tak mzdy a roste nezaměstnanost. "Klasický obraz hospodářské krize, který jsme mohli vidět v baltských ekonomikách a můžeme jej sledovat ve Španělsku. Donedávna jsme o něm jen četli, protože naposledy se tento scénář na Západě odehrál ve 30. letech," doplňuje Kohout.
Při škodlivé deflaci lidé méně utrácejí. Jestliže vědí, že zvláště drahé zboží bude třeba za rok stát méně, tak nákup odloží na "levnější časy".
Stejně tak omezí svoji aktivitu firmy, pro které klesající ceny znamenají nižší výnosy a marže. To může vést k propouštění či snižování mezd. Domácnosti pak mají logicky méně peněz, dále vyčkávají na zlevňování a deflační spirála pokračuje. "Problém je v tom, že jak se jednou v ekonomice zakoření deflační očekávání, je obtížné dostat se ze spirály deflace a recese," varuje Marek.
Nevýhodná je deflace především pro dlužníky, kteří za své půjčky musí platit více, než kolik zlevňující věc aktuálně stojí. Profitují naopak ti, kteří spoří.
Měnové války stejně hrozí
I kdyby ovšem Bank of Japan skutečně bojovala pouze s deflací, hrozba měnových válek zůstává aktuální. Vyvážené zboží po oslabení jenu zlevní tak jako tak, na což mohou zvláště další exportéři v regionu (Čína, Jižní Korea) reagovat podobně odvetnou akcí.
Jak se přitom analytikové shodují, samotná ECB toho pak příliš udělat nemůže. Nejvýše lze provádět operace na volném trhu, a oslabit tak "na oplátku" euro. "Kupovat dluhopisy a uvolňovat hotovost do oběhu, čímž se zvýší nabídka eura a poklesne jeho tržní kurs," vysvětluje Kohout.
Zároveň ale upozorňuje, že tento krok s sebou nese riziko vyšší inflace, a o to zvláště německé křídlo v ECB nestojí. "Taková eventualita je ovšem extrémně málo pravděpodobná," přidává se Mokráš.
Debaty kolem měnových válek každopádně zůstávají živé. Situací se budou v pátek a sobotu zabývat i ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí G20, kteří budou jednat v Moskvě. Vysoký představitel ruské centrální banky Alexej Uljukajev v předstihu během ledna měnovou politiku Japonska označil za protekcionistickou.
