Členka Národní rozpočtové rady vlády (NERV) Helena Horská přiznává, že ještě na jaře byla proti zavádění cenových stropů na energie. Nyní už je ale považuje za nezbytnost. V rozhovoru pro Aktuálně.cz hodnotí také sadu opatření, jež by mohla pomoci vyrovnat rozdíl mezi erárními příjmy a výdaji. "Je to menu, kde je něco kyselé více, něco méně. Věci, které jsou kyselé méně, většinou slibují přinést i méně peněz. Pokud tedy politici budou chtít strukturální schodek rozpočtu opravdu snížit, nevyhnou se nakonec ani velmi kyselým soustům. Bez takových se nedopočítají," říká.
A přidává i varování před směrováním České národní banky, která nyní místo zvyšování úrokových sazeb sází na prodej devizových rezerv. "Centrální banka podle mého zcela ignoruje riziko, že poroste inflační očekávání. Tomu opravdu nerozumím," komentuje aktuální počínání centrálních bankéřů.
Na Nový rok většina domácností při platbách za plyn a elektřinu narazí do cenových stropů, které leží poměrně vysoko. Jsou podle vás nastavené správně?
Myslím, že ano. V porovnání s předkrizovými cenami jsou na jejich trojnásobku až čtyřnásobku. Není to tedy tak, že by již domácnosti nebyly motivovány k úsporám. Teď bude nejdůležitější, jak se dál vyvine trh s energiemi. Už nyní například vidíme, že se silně zredukovala takzvaná riziková přirážka, která tlačila platby vzhůru. Pokud Evropa přesvědčí trhy, že ví, jak si poradit s energetickou krizí, ceny budou dál klesat.
Ale na předkrizovou úroveň už se nevrátí, že?
Ne. Mohou se však dostat pod současné stropy. Ty vnímám jako nezbytnou injekci jistoty, kterou prostě bylo třeba domácnostem poskytnout. Budu ale ráda, když se - jakmile to půjde - vrátíme k tržním cenám.
České stropy nemají - na rozdíl od těch v jiných zemích - žádný limit co do objemu. Nedělá to z nich hotové Eldorado pro dodavatele energií, když vědí, že vláda je připravena zaplatit prakticky cokoliv?
Samozřejmě že stropy narušují trh. Přiznávám, že právě proto jsem je ještě na jaře odmítala. V Maďarsku vidíme v důsledku podobných opatření fronty na benzin, Češi zase vykupují polské obchody. Což je všechno jen důkaz, že čím kratší dobou bude něco takového trvat, tím lépe. Abych ale odpověděla na vaši otázku. Česká vláda si nepochybně bude muset jednotlivé dodavatele energií pečlivě hlídat. Snad zafunguje Energetický regulační úřad a bude pečlivě sledovat marže. Tím by veřejnosti po krachu Bohemia Energy a dalších dodavatelů dokázal, že kontroly je schopen.
Dosud jsme se bavili o domácnostech, co ale firmy? Malé a střední se ještě pod stropy schovají, problémy těch velkých jako by tu ale nikdo nechtěl řešit. Pomohl v tom nějak materiál, který NERV pro vládu připravil pod názvem "Energetická krize: Jak pomoci průmyslu a nezruinovat státní kasu"?
Když už tu studii zmiňujete, přiznávám, že jsme se o ni s kolegy docela pohádali. Někteří tvrdili, že není důvod velkým podnikům pomáhat. Nakonec ale souhlasili, že také pro ně je třeba něco udělat. Snažili jsme se tedy vymyslet, co konkrétně, aby to dovolilo přežít těm, které se budou snažit. Přišli jsme například s chytrým kurzarbeitem - opatřením, v jehož rámci by stát dotoval mzdy zaměstnanců podnikům v potížích. Pointou je, že pomoc by měla být vratná. To je to nezruinování státní kasy.
A reakce politiků?
Čekali jsme, že nám to ekonomičtí ministři rozstřílí, ale překvapili nás tím, že skoro se vším souhlasili. Nyní uvidíme, co nakonec opravdu uvedou do praxe. Času není mnoho.
NERV je teď v centru pozornosti kvůli krokům, které navrhuje k ozdravení neduživé státní pokladny, jež se nebezpečně propadá do dluhů. Neštve vás, že politici si z vašich receptů neomylně vybírají jen to nejméně podstatné?
Připravili jsme řekněme "menu", jež nabízí položky kyselé více i méně. Věci, které jsou kyselé méně, většinou slibují přinést i méně peněz. Pokud tedy politici budou chtít strukturální schodek rozpočtu opravdu snížit, nevyhnou se nakonec ani velmi kyselým soustům. Bez takových se nedopočítají. A čas utíká. Kabinet má na nějaké změny v podstatě už jen příští rok, pokud se mají viditelně projevit už do dalších sněmovních voleb.
K čemu to ale celé je, když vládní politici dopředu říkají, že odmítají přijmout to nejzásadnější, tedy zvýšit daně?
Politicky neprůchodný je nyní růst daně z příjmů. Což ovšem neznamená, že by to nutně muselo platit i pro daně spotřební. Tam vidím ochotu debatovat o vyšším zdanění "hříchů" - zejména alkoholu a tabáku. Ve hře zůstává i takzvaná daň digitální, odváděná za některé služby na internetu, o čemž se nyní debatuje na unijní úrovni. Dále je možné mluvit o mnoha dosavadních daňových výjimkách, například o odpočtu na nepracujícího manžela či manželku. Snad nám to celé časem umožní bavit se i o tom nejzásadnějším: jakou daňovou filozofií by se vlastně Česko mělo ve 21. století řídit.
A jakou tedy?
Poslední krize ukázaly, že rétoricky Češi možná požadují štíhlý stát, ve skutečnosti o něj ale nestojí. Vždy, když se něco stane, klepeme hned na dveře eráru, aby se postaral. Pokud to tak má fungovat, nemůžeme zde zároveň žádat nízké daně. Bavit se naopak budeme muset v takovém případě o tom, jaká tady bude daňová progrese. Jinými slovy o kolik zde budou bohatší odvádět více. A to nejen jako fyzické, ale také jako právnické osoby.
To jste se tedy zasnila. Neskončí to spíše jako vždy? Tedy že politici zase jen o něco zvednou daň z přidané hodnoty?
O té je třeba nepochybně mluvit rovněž. Už proto, že ji provází neuvěřitelný chaos. Jinou platíte, když si vezmete jídlo s sebou, jinou, když ho sníte v restauraci. Jinou, když si dáte pivo u okénka, jinou, když u stolu.
Znovu bychom také měli prozkoumat takzvaný spotřební koš domácností. Většina jeho položek by měla spadat do základní sazby DPH. Výjimky, pro které by platila ta snížená, ospravedlňují snad jen sociální důvody. A slovo výjimka znamená, že jde o něco opravdu výjimečného, ne třeba o polovinu věcí.
Výsledkem reformy by měl být stav, kdy daň z přidané hodnoty bude státu vynášet tolik, aby si mohl dovolit tu základní sazbu trochu snížit - na evropské poměry ji nyní máme nastavenou poměrně vysoko. Více peněz je tedy možné vybrat i s nižší základní sazbou.
Pojďme od daní k úsporám. K věcem, které by mohly ušetřit hodně peněz, patří návrh na pomalejší valorizaci důchodů. Panuje už na tomto bodě politická shoda?
Zatím ne, propočítáváme teď různé varianty. Ale že je v tomto ohledu něco v nepořádku, naznačuje už fakt, že po všech mimořádných valorizacích se nyní vyplatí rychle odejít do předčasného důchodu.
Ukázalo se také, že zdejší důchodový systém není dobře nastaven na krize. A že se nejspíše budeme muset rozloučit s časy, kdy se během nich důchodový účet propadl do minusu, ale v tučných letech pak zase rostl. Pravděpodobně vyjde najevo, že bez úprav by se teď už do plusu nikdy nevrátil.
Celý systém je nepochybně třeba zreformovat do udržitelnější a odolnější podoby. Musíme si nalít čistého vína a stanovit poměr mezi solidární a zásluhovou složkou penzí. Je přitom zcela zřejmé, že se nevyhneme prodloužení věku pro odchod do důchodu, protože se prodlužuje nejen věk dožití, ale i doba prožitá ve zdraví. To není možné ignorovat.
Jaký z návrhů NERV je podle vás nejradikálnější?
Asi snížení velkého počtu obcí. Vždyť víme, že některé z nich ani nemají stabilní vedení a po nedávných komunálních volbách si jej už zase nejsou schopny ustavit…
… třeba Praha.
Dobře, ale zůstaňme u těch menších sídel. Pobídněme je třeba finančně, ať se spojí do svazků tak, aby společně dosáhly na dotace, které potřebují k vybudování infrastruktury. Sama jsem z malé obce, kde stále nemáme ani kanalizaci a příjezdovou komunikaci jsme si museli se sousedy postavit za vlastní.
Navrhujete toho spoustu, ale realita je taková, že vláda úspory nezvládá, daně zvyšovat odmítá, větších reforem se bojí. Co by ji mohlo probrat? Třeba japonská banka Nomura už zavěštila Česku finanční krizi…
Problém by nastal, pokud by se Česko začalo odlišovat od zbytku Evropy. Varovný byl například rok 2021, kdy jsme se zadlužovali úplně nejrychleji v rámci unie. Dokonce rychleji než Řecko, které už roky slouží jako strašák. Jenže teď bychom se takovým Řeckem mohli stát my.
Stále máme výhodu, že náš dluh roste z relativně nízké úrovně a i okolní státy mají problémy. Nicméně trhy nejsou hloupé a sledují i tu velmi varovnou dynamiku zdejšího zadlužování. Tato vláda je proto musí velmi rychle přesvědčit, že má připravenou konsolidaci veřejných financí.
Je problém, když se k fiskální nezodpovědnosti vlády přidává i měnová laxnost centrální banky, která odmítá pokračovat ve zvedání úrokových sazeb?
To vskutku není dobrá kombinace. Už jsme tady měli situace, kdy politici s hospodářskou situací nedělali, co dělat měli - a centrální banka to doháněla svým aktivismem. Nebylo to sice ideální, ale ještě mnohem horší je situace, když ani jedna z institucí nedělá nic. Tedy kabinet nekonsoliduje veřejné finance a Česká národní banka netlumí inflaci.
A v takové situaci jsme?
V obou zmiňovaných ohledech se dá nepochybně dělat o dost více. Prostor pro růst úrokových sazeb stále vidím. Centrální banka podle mého zcela ignoruje riziko, že dál poroste inflační očekávání. Tomu opravdu nerozumím.
Na druhou stranu, abych jen nekritizovala. Příkladem fungující spolupráce mezi vládou a bankéři jsou třeba zmiňované cenové stropy. Jde o krok, kterým vláda snížila inflaci z 18 na 15 procent. Podle prognózy Raiffeisenbank by tak růst cen mohl být počátkem příštího léta už zase jednociferný. Bez cenových stropů bychom se k takovým číslům dostali až v druhé půlce roku.
Vydrží tedy Česká národní banka nakonec už nezvedat úrokové sazby a jen si pomáhat devizovými intervencemi, aby zpevňovala korunu?
Tak to nevím. Souhlasím s centrálními bankéři v tom, že už současná sedmiprocentní úroková míra tlumí ekonomiku. Ale postrádám od nich jasný signál, že jsou přesto připraveni s ní adekvátně hnout, pokud by se inflace začala vymykat kontrole. Místo toho zatím jen podporují oslabenou korunu tím, že vstupují na devizový trh a prodávají rezervy. Může přijít okamžik, kdy to přestane stačit.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) doporučuje zvedat sazby, Mezinárodní měnový fond doporučuje zvedat sazby… situace opravdu není taková, že by to vykřikovala jen Helena Horská.
Helena Horská
- Hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka její dozorční rady. Působila ve vládním Výboru pro makroekonomické prognózy a během pandemie covidu také v poradním expertním uskupení KoroNERV-20.
- Je členkou Národní ekonomické rady vlády a součástí poradního týmu premiéra Petra Fialy z ODS. Patří mezi odborníky na měnovou politiku. Je autorkou odborných publikací, včetně článků o cílování inflace.
- Absolovovala Vysokou školu ekonomickou. Studiu ekonomie se věnovala i na Institutu světové ekonomiky v severoněmeckém Kielu. Je vdaná a má dvě děti.
