Praha - Vyplatí se Čechům vyjet za běžným týdenním nákupem potravin do sousedních zemí? Mají pravdu odboráři, kteří tvrdí, že letošní zvýšení DPH z 10 na 14 procent odradilo Čechy od nakupování doma a posunulo vzdálenost, při níž se nákup v cizině vyplatí, na 80 kilometrů od hranic?
Online deník Aktuálně.cz se to rozhodl vyzkoušet a podstoupit test, do jehož celkové bilance promítl i výdaje na cestu zpět. Redakce se vydala na týdenní nákup pro běžnou čtyřčlennou rodinu do čtyř sousedních zemí: Polska, Německa, Rakouska a na Slovensko.
Nejlevnější je Polsko, ale...
"Dramaticky se zvýšil počet lidí, jimiž se vyplatí jet raději na nákup do Německa, Rakouska či Polska. Už i lidem, kteří bydlí nad 80 kilometrů od hranic, stojí podle nich za to jet na běžný nákup do zahraničí. Něco o tom vím, protože sám bydlím kousek od hranic," tvrdí - ve vzácné shodě s odboráři - sociálnědemokratický poslanec Ladislav Šincl.
Jeho vlastní zkušenost ale zřejmě vychází hlavně z Karviné, kde bydlí. Město leží v těsné blízkosti polských hranic. A právě nákup v Polsku vyšel v našem testu nejlevněji.
Za modelový nákup, který v Česku vyšel na 1579 korun, jsme ve shodném polském řetězci zaplatili o zhruba 210 korun méně. Mimo jiné díky výrazně levnější zelenině, masu nebo mléku.
Cenová výhoda se však s přibývající vzdáleností od hranic podstatně snižuje.
U běžného týdenního nákupu - alespoň podle našeho testu - se vyplatí do Polska zajet jen kvůli nákupu pouze tehdy, neujedete-li v součtu více než zhruba 80 kilometrů. Počítáme-li cestu tam i zpět (a optimisticky vycházíme z toho, že nejbližší prodejnu najdete hned za hranicemi), je taková akce výhodná jen do vzdálenosti maximálně 40 kilometrů od polských hranic.
Mírně levnější než v Česku je i nákup na Slovensku (o zhruba 30 korun) - v modelovém případě se vyplatil jen těm, kdo k nejbližší tamní prodejně mají do deseti kilometrů (bez započtení zpáteční cesty).
Aby se nákup vyplatil i lidem bydlícím 80 kilometrů od hranic, musel by být o zhruba 400 korun levnější než v Česku.
Dražší bylo Německo a Rakousko
Pro snadnější porovnání jsme vybrali diskontní řetězec Lidl, který - jako jediný z desítky největších obchodníků v Česku - působí ve shodné podobě i ve všech sousedních státech.
Z položek týdenního rodinného nákupu jsme pak dodatečně odstranili ty, které v některé z testovaných prodejen za hranicemi nebyly k dostání, případně jsme je tam mohli koupit jen v několikanásobně větším množství. Proto mimo jiné v nákupním seznamu nakonec chybí jogurty Activia, běžná sůl nebo krabička deseti vajec.
Položky, které sice byly k dostání v jiném množství nebo pod jinou značkou, ale pro běžného spotřebitele to neznamenalo podstatný rozdíl (například dvojnásobné balení trvanlivých potravin oproti českému standardu), jsme v porovnání ponechali a přepočetli je na shodnou jednotku. (Podrobnosti o průběhu testu nabídneme v samostatném článku.)
Obtížná srovnatelnost jednotlivých položek (i když právě o ni jsme se výběrem shodného řetězce snažili) způsobila také výrazně vyšší cenu rakouského nákupu - o zhruba 500 korun oproti Česku.
Tamní Lidl totiž klade důraz na bioprodukty, takže v nejbližší prodejně za hranicemi nešlo sehnat například "normální" kečup, mléko, ovocný džus nebo rajčata.
Výrazně dražší byla v Rakousku také balená voda nebo pivo. A stejně jako v Německu jsme si připlatili i za maso. Kávu a hlavně Coca-Colu jsme v Rakousku naopak koupili o dost levněji, celkový cenový rozdíl už to ale nesmazalo.
Zhruba o stokorunu dráž vyšlo i Německo (pokud bychom nepočítali maso, vyšlo by naopak o stokorunu levněji). Dodejme, že jsme se zaměřili jen na cenu, nikoliv kvalitu potravin - k tomu by byl potřeba znalecký rozbor.
Kdy se to vyplatí?
Tvrzení odborářů a opozičního poslance, že běžný nákup v zahraničí se už vyplatí i při ujetí více než 160 kilometrů (2 x 80), působí tedy přehnaně.
Ačkoliv výsledky při jiném či objemnějším složení nákupu nebo při využití jiného řetězce mohou být od našeho testu odlišné, zdá se, že lidé například z Pardubic nebo Plzně (zhruba 75 kilometrů od hranic) by - kvůli nákladům za pohonné hmoty - spíše prodělali, než ušetřili.
Běžný nákup v cizině se tedy vyplatí především lidem v blízkosti hranic. Ostatním pak v případě, že nákup spojí s jízdou, kterou by stejně uskutečnili - například při návratu z výletu nebo služební cesty. Odpadnou jim tak dodatečné výdaje s dopravou.
Třetí možností zůstávají situace, kdy Češi v zahraničí uskuteční větší než týdenní nákup, případně nakoupí i pro své známé či sousedy - smysl to má hlavně u trvanlivých potravin nebo třeba ve spojení s výhodným nákupem oblečení, obuvi a podobně. Nebo když se zaměří jen na cenově výhodnější či momentálně zlevněné položky. To už ale není běžný nákup, prezentovaný odboráři.
Jezdíte na běžný nákup za hranice? Nebo se zaměřujete jen na občasný nákup levnějšího zboží? Jaké s tím máte zkušenosti? Co byste poradili ostatním? Napište autorům nebo diskutujte na Facebooku!
Podívejte se také na fotky z nákupního výletu:
