Praha - Český státní rozpočet kvůli domácímu násilí ročně přichází o 1,3 miliardy korun. Nejvíce přitom tento sociálně patologický jev pociťují zdravotnictví a veřejné služby.

Čísla vyplývají ze studie Ekonomické dopady domácího násilí v ČR, kterou ve spolupráci s organizací proFem zpracoval sociolog Kamil Kunc.

"Kdyby byla prevence, nemusel by Kalousek brát některým invalidním důchodcům," komentuje moderátorka Michaela Jílková, která se v boji proti násilí v domácnostech angažuje.

Dopady jsou ale i nehmotné, například pokles štěstí nebo zmařený talent.

Utrpí poplatník i podnikatelé

Nejvyšší jsou náklady na zdravotní péči - především na ošetření oběti, v některém případě i útočníka. Ty podle analýzy přesahují 500 milionů korun.

Mezi náklady na veřejné služby a administrativu patří hlavně práce policistů, kteří případ řeší, stejně tak činnost soudů, státních zastupitelství nebo provoz věznic. Dále je třeba financovat preventivní programy, poradenská sdružení či azylové ubytování pro postižené osoby.

"Tyto náklady jsou hrazeny z veřejných prostředků, tedy daňovým poplatníkem, pochopitelně," zdůrazňuje ekonom Lukáš Kovanda.

Politička Michaela Marksová-Tominová (ČSSD), která se tomuto tématu věnuje, také připomíná náklady na různé dávky, zůstane-li oběť následně s dětmi sama.

Dopady jsou patrné také na trhu práce. Jednak klesá produktivita oběti, v horším případě může dojít ke ztrátě zaměstnání. "Oběť domácího násilí jistě není v psychické pohodě, což se odráží ve zhoršeném pracovním výkonu, a tedy ve zvýšené pravděpodobnosti vyhazovu," potvrzuje Kovanda.

Potom hovoříme o nákladu obětovaném příležitosti. Ten zahrnuje ušlou mzdu, čili výdělek, na který by oběť dosáhla, kdyby k domácímu násilí nedocházelo.

S nižším příjmem zároveň klesá spotřeba, na což následně doplácejí podnikatelé. Ze státní kasy pak plynou prostředky na podporu v nezaměstnanosti.

Podrobnější vyčíslení dopadů na jednotlivé položky rozpočtu ukazuje tabulka:

Z dětí se mohou stát výrostci

Domácí násilí má i nepřímé důsledky, které nelze přímo vyčíslit penězi. Obecně mluvíme o ztrátě potenciálu, Kunc pak pracuje s pojmem lidské a emociální dopady.

Sociolog připomíná také vliv na psychiku dětí oběti, pro které může být v budoucnu složité uspět na pracovním trhu. "Dochází u nich k celé škále poruch, závislostem, disociálním projevům a chybějící empatii," stojí v publikaci.

To si myslí také Kovanda. "Děti v rodině násilníka se budou zřejmě hůře učit. Zatímco za normálních podmínek by z dítěte vyrostl třeba inženýr prospěšný pro celou společnost, takto z něj bude jen výrostek, co svými zločiny zatíží státní kasu," nastiňuje pro Aktuálně.cz.

"Naše ekonomika jednak potřebuje dobře vzdělané lidi, ti jsou zároveň i vítanými daňovými poplatníky," doplňuje ekonom Luděk Niedermayer.

Že společnost po ekonomické stránce nejvíce zasáhnou právě tyto "neviditelné" dopady, věří například Markéta Šichtařová. "Žena, na které je pácháno násilí, se začne typicky stranit společnosti, není tolik ambiciózní, neaspiruje na lepší práci," uvádí ekonomka Next Finance.

"Má pak třeba nižší sebevědomí, je neurotická, trpí nespavostí, takže nemá odvahu dodělat si školu nebo zažádat o místo, o které by si normálně zažádala," souhlasí Jílková. To potvrzuje také Niedermayer, podle kterého schopnost uplatnit se v práci či ve společnosti souvisí se sebevědomím lidí.

Peníze, nebo svoboda?

Že by na domácí násilí měly vliv přímo peníze (že třeba finančně nesamostatná oběť bude útoky trpět s větší pravděpodobností), ale Šichtařová nepředpokládá.

"Jsem přesvědčená, ale je to jen můj neodborný dojem, že peníze zde hrají menší roli, než by se mohlo zdát," říká například Šichtařová. Násilí je podle ní ochoten snášet člověk jen tehdy, má-li k tomu psychické předpoklady.

"Pokud je někdo natolik silnou osobností, že na sobě násilí není ochoten strpět prostě proto, že se mu příčí, pak ani ekonomická závislost není dostačující k tomu, aby násilí vydrželo," věří ekonomka.

Podle Kovandy se ale může stát, že si řada obětí, především žen, řekne, že by těžko našly finančně úspěšnějšího partnera. "Jsou ochotny strpět jistou dávku násilí výměnou za blahobytný život, který jim muž s ostrými lokty je s to zajistit," očekává ekonom.

Za ochranu před "třením" budeme platit vždy

Vyčíslit ekonomické dopady domácího násilí se pokoušejí i ve světě.

V Rakousku došli v roce 2006 k částce 76 milionů eur za rok, což by při dnešních cenách činilo již 90 milionů eur. V Austrálii se podle studie Univerzity v Novém Jižním Walesu jedná o více než 13 miliard dolarů ročně, píše server ABC News.

Zda je zjištěná cena domácího násilí v Česku vyšší než náklady na jiné společensky patologické jevy, jako například užívání drog, prostituci nebo rozvodovost, sociolog Kunc zatím nepoměřoval.

Kovanda ale mezi domácím násilím a dalšími problémy vidí rozdíl. Považuje jej totiž - ať se nám to líbí, či ne - za přirozené společenské "tření", k němuž bude docházet vždy.

"Konflikty mezi lidmi jsou a budou. Morálně a hospodářsky zdravá společnost chápe výdaje spojené s domácím násilím jako cosi nevyhnutelného - jako že den se střídá s nocí," tvrdí ekonom.

"V případě drog je to právě přebujelost státu a související přepjatá kriminalizace omamných látek, která celý problém zesiluje," upozorňuje Kovanda. Naopak v případě násilí by stát měl aktivně vystupovat jako ochránce soukromého vlastnictví, kterým je mimo jiné i tělo každého jedince.