Měření emisí starších vozidel je motoristickou obdobou české penzijní reformy. Pětadvacet let sledujeme, jak je současný stav neudržitelný. A pětadvacet let nebylo síly, která by prosadila změnu.
Postupy platné v devadesátých letech odpovídaly jednoduché technice tehdejších vozidel a daly se snadno obejít. Vynalézavější provozovatelé zkušeben si z toho záhy udělali stabilní zdroj příjmů. Po roce 2000 se tento neférový kapitál začal soustředit při konsolidaci trhu a vzniku velkých sítí, které mohly snáz určovat pravidla a prosazovat vlastní zájmy.
V té době začaly budit rozpaky i některé kroky ministerstva dopravy. V aktualizovaných předpisech například - vzdor připomínkám externí odborné komise - zůstala povinnost kontrolovat různé mechanické prvky, které už v moderních elektronicky řízených vozidlech nejsou. Šlo o neschopnost? Nebo o úmysl vytvořit nesplnitelný předpis, aby bylo možné kritiky systému nachytat a přitlačit ke zdi?
Ke koloritu také patřilo, že každý nový ministr odbornou komisi rozprášil, výsledky hodil do koše a začínalo se pořád znova. Jako kdyby někomu záleželo, aby se věci nehýbaly. A že se svého času právě ministři dopravy střídali ze všech nejrychleji.
Jak to chodilo v praxi? Například autorovi textu auto na první pokus neprošlo, ale pohotový technik měření úspěšně zopakoval na jiném exempláři, který zrovna stál na dvoře. Kritik poměrů a zakladatel nezávislé Asociace emisních techniků Libor Fleischhans přidává střípek z druhé strany: "Zákazník mě zavolal kvůli závadě jednoho diagnostického přístroje. Na místě jsem zjistil, že byl nefunkční už tři čtvrtě roku. Chod stanice to kupodivu nijak neomezovalo."
Po aféře Dieselgate se dieselové emise dostaly do středu pozornosti. Tehdejšímu ministru Ťokovi je třeba přičíst k dobru, že se nechal lidmi od fochu přesvědčit, aby kvůli čtyřnásobku oxidů dusíku u nových vozů nepřehlédl daleko horší průšvih. Stanicemi STK beztrestně procházely diesely s demontovanými filtry pevných částic, které kolem sebe chrlily stonásobky povolené hladiny rakovinotvorných sazí.
Zjednat v takovém Kocourkově pořádek nešlo zlehka. Začátkem roku 2016 vyhlášená povinnost, aby se zkušebny připojily k internetu a posílaly čísla protokolů v reálném čase, musela být odložena, protože nikam nevedly dráty. Další rok trvalo, než se začaly posílat také kompletní výsledky.
A mezitím všichni narazili na nedomyšlenou komunikaci s počítačem vozidla, který pro potřeby opraven uchovává v paměti záznamy i o přechodných, již odeznělých odchylkách. Přestože taková porucha již nebyla aktuální, ministerský software neumožnil pokračovat ve standardním měření. Což zkušebny s oblibou využívaly jako zadní vrátka pro náhradní postup, v němž zůstávaly různé výjimky i díry pro staré triky.
K nim patřilo úmyslně pomalé šlapání na plyn při simulované akceleraci, takže se motor nepřevedl v plném světle. A věc ze všech nejméně uvěřitelná: nikdo nedokázal ověřit, jestli technik skutečně zastrčil měřicí sondu do výfuku auta. Pomocí kutilského přípravku ji mohl bez nesnází postavit o půl metru vedle, aby do ní nenafoukalo tolik sazí. Pak mohlo zkouškou projít naprosto cokoli.
Několik poctivých lidí v expertní komisi ministerstva naštěstí pokračovalo v práci, a tak mohl být v loni v prosinci vydán aktualizovaný metodický pokyn, který popsaným nešvarům brání. Nový software se už nevzrušuje přechodnými chybami v paměti vozidla (aktivní samozřejmě žádná být nesmí) a na každou akceleraci nechává jen pět vteřin. Pokud technik čas překročí, měření je automaticky ukončeno.
A co hlavně: měřit se bude novými přístroji s tlakovým čidlem, které samy poznají, jestli jsou opravdu zastrčené do výfuku a spaliny proudí přímo do nich. Bez tohoto signálu je měření neplatné.
Obelstít takto komplexní ochranu bude podle autorů metodiky už tak složité, že se to zkušebnám nevyplatí. Což je šance, na kterou jsme - společně s Cimrmanovským policejním inspektorem Trachtou - celých těch pětadvacet let čekali.
Ke kompetenci státní správy ještě dodejme, že ministerstvo původně chtělo podle pokynu vydaného 9. prosince postupovat už od Nového roku. Asi očekávalo, že si každá z devíti set zkušeben pořídí během dvou týdnů přístroje za desítky tisíc, rozbalí je pod stromečkem a pracovat se s nimi naučí na svatého Štěpána. Teprve po námitce stavovských organizací úředníci přistoupili na půlroční odklad.
Až se ale v červenci začne podle nových not opravdu měřit, uvidíme, co jsme ještě neviděli. Mnoho motoristů bude nemile překvapeno, protože vozidla ve špatném stavu pořídili a provozovali v dobré víře. Jestliže budou muset do auta za sto tisíc pořídit nový filtr pevných částic za padesát, teprve se ukáže, kde jsou skutečné problémy moderního dieselu. Jiné naopak zaskočí, že nadměrná kouřivost způsobená drobnou závadou motoru se dá opravit třeba jen za pět tisíc. A mohla být odstraněna už dávno, kdyby na emisích dělali, co mají dělat.
Za další dva roky, kdy doběhne pravidelná prohlídka všem, bude na silnicích výrazně čistěji. Auta začnou jezdit v souladu s normami, podle nichž byla kdysi schválena, a jejich průměrně patnáctileté stáří přestane být takový strašák, jakého z něj někdy dělají méně informovaná média. Jistě, o polovinu mladší auta by byla dvakrát lepší. Ale jakákoli auta bez katalyzátorů jsou stokrát horší.
