Řidiči, kteří někdy tankovali v Německu, už tamní praxi na čerpacích stanicích znají: Inzerovaná cena paliva na totemu ne vždy odpovídá té, která se objeví na účtence.
Kuriózní zkušenost z Berlína má i redakce Aktuálně.cz. Se dvěma vozy zastavila z obou stran u jednoho čerpacího stojanu. Účtenka pro každé z aut se ve výsledku lišila o dvě koruny na litr benzinu jen proto, že řidič druhého vozu vzal čerpací pistoli ze stojanu o několik vteřin později.
Studie německého autoklubu ukázala, že vůbec nejdráže z celého dne je na pumpách ráno. Zatímco noční hladina cen je po delší dobu klidná, úderem páté hodiny začíná výrazný cenový nárůst dosahující vrcholu těsně po sedmé hodině ranní. V tuto dobu jsou ceny benzinu i nafty nejvyšší z celého dne.
Cena pak postupně klesá, aby po deváté hodině opět stoupla. V průběhu dne následují další cenové vrcholy kolem desáté, třinácté, šestnácté, osmnácté a dvacáté hodiny. Vůbec nejlevněji lze natankovat v půl desáté večer. Naopak po 23. hodině nasazují čerpačky "noční ceny". Ty jsou sice o něco nižší než ráno a dopoledne, avšak nikoliv tak nízké jako v odpoledních a večerních hodinách.
ADAC motoristům doporučuje, aby tankování vozu naplánovali na dobu mezi 20. - 22. hodinou, kdy jsou průměrné ceny paliv nejnižší z celého dne. Čas mezi 18. - 19. hodinou je pak na čerpacích stanicích druhý nejlevnější.
Tankování ve správný čas se podle autoklubu vyplatí hlavně řidičům dieselových aut. Rozdíl v cenách nafty mezi ranní špičkou a večerem dosahuje 16 centů, což jsou v přepočtu téměř čtyři koruny. Při plnění padesátilitrové nádrže tak lze vhodně zvolenou dobou ušetřit 200 korun.
Cenové výkyvy benzinu jsou časově shodné s vývojem cen nafty, rozdíly mezi ranní a večerní nabídkou však dosahují maximálně 10 centů, tedy zhruba 2,50 Kč.
Časté změny cen souvisí se snahou čerpacích stanic rozložit zájem motoristů o tankování do delšího časového úseku. Zejména v ranní špičce totiž u německých pump vznikají fronty, které jsou v Česku obvykle k vidění jen u řetězců s nízkou marží. Důvodem je skutečnost, že v osmdesátimilionovém, silně motorizovaném Německu evidují pouze 14,5 tisíce veřejných čerpaček, zatímco Česko s deseti miliony obyvatel má zhruba 4000 veřejně přístupných stanic.