Letošní ročník "mistrovství světa" historických traktorů, jehož součástí je výstup na alpský Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska, bude o to pestřejší, že se zde na jednom místě potkají hned tři československé značky historických zemědělských strojů. Se Zetorem 30 z roku 1954 se chystá odvážný cestovatel Jiří Havelka (více o jeho minulých cestách psali zde), na Škodě 30 z roku 1948 pojede Ladislav Tvrdý a třetím účastníkem bude Radek Uhlíř na čerstvě zrenovovaném traktoru Svoboda DK12 z roku 1941.
Poprvé se na něm veřejně projel minulý týden na Výstavišti v Holešovicích. Traktor renovoval šest let, stroj přitom koupil jeho dědeček spolu s otcem v době, kdy se Radek narodil. Ještě donedávna ho využívali na svém hospodářství k orání brambor, za měsíc téměř 80 let starý traktor vyrazí na svůj první opravdový závod.
Místo doutnáku Radek Uhlíř rád používá cigaretu. "Nemá rád s filtrem, ten mu musím vždycky utrhnout," vtipkuje, když rozkouřenou "kamelku" roztrhává vejpůl. Pak už jen párkrát zatočí klikou na masivním, 90kilovém setrvačníku a motor se pomalu několikrát hluboce nadýchne, až se za chvilku jeho jednoválec hlasitě a pravidelně rozbafá.
Na webových stránkách výstavy je možné zjistit, ve které dny bude Radek Uhlíř pro pobavení návštěvníků traktor startovat a jezdit na něm před pavilony. Až výstava začátkem září skončí, s traktorem vyrazí do Rakouska na neoficiální mistrovství světa.
"Jedeme se spíš jen zúčastnit, budeme rádi, když závod vůbec dojedeme. V teple traktor neuchladíme, budeme muset za jízdy dolévat vodu, nemáme zrovna velký výkon, a tak ve stoupáních pojedeme sotva rychlostí chůze. I tak se na to opravdu těším," říká Radek Uhlíř, který několik let sbírá historické motocykly, které nyní vystavuje na střechách Křižíkových pavilonů.
Mistrovství světa historických traktorů není rychlostní, ale dovednostní dvoudenní závod. Během první etapy musí udržet předepsanou rychlost, na 13kilometrové trase při výstupu na Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska, ve výšce necelých 3800 metrů nad mořem traktory zdolají po nádherné vysokohorské silnici 1300 metrů převýšení a musí celou dobu udržet průměrnou rychlost, kterou zajeli v první etapě. Na Grossglockner v minulosti vyjel se Zetorem i Jiří Havelka.
Traktory Svoboda Motor jsou výjimečné a dnes veřejností stále pořád nedoceněné stroje, které přitom na počátku minulého století zcela zásadně pomohly rozvoji hospodářství v Československu. Právě proto jeden krásný traktor DK12 se svou typicky dlouhou řídicí tyčí stojí před Zemědělským muzeem na pražské Letné, aby připomněl, že tato značka z Kosmonos drobným rolníkům značně ulehčila práci.
Traktory Svoboda sice byly ve své době drahé tak jako třeba menší dům se zahrádkou, pořád to ale bylo o polovinu méně než veškerá jejich konkurence. Právě proto byly z české produkce jednoznačně nejprodávanější a velmi oblíbené i pro svou jednoduchost a spolehlivost. Pokud se k nim zemědělec choval šetrně, stroje bez poruch jezdí dodnes.
O traktorech Svoboda ví mnoho a také o nich hezky vypráví Josef Petr, vnuk zakladatele firmy Václavy Svobody a současně i předseda Svoboda traktor klubu, který sdružuje majitele a nadšence těchto strojů. Jeho maminka byla jedním ze Svobodových dětí.
"Dědečka mám v živé paměti, ještě mě vodil do školy. Zemřel, když jsem byl ve druhé třídě. O minulosti se u nás doma raději moc nemluvilo, i já si pamatuji, když k nám vpadli do domu a marně hledali nějaké kompromitující materiály," vypráví. Firmu Svoboda Motor totiž tehdejší režim v roce 1948 znárodnil, její zakladatel byl vyhozen a označen za vykořisťovatele, kapitalistického nepřítele státu.
Václav Svoboda pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl šafářem na panství Thurn-Taxisů ve Dvorech u Nymburka. Už jako malý miloval techniku, po ukončení základní školy odešel pěšky do Mladé Boleslavi a nastoupil do firmy Laurin & Klement jako soustružník. Brzy nato si založil vlastní firmu a začal se věnovat elektrické instalaci na venkově a výrobě elektromotorů. V podniku, pro nějž koupil 4,5hektarový prostor v Kosmonosech (dnes areál vlastní Škodovka) vyráběl i pračky, mandly, brusky a jiné elektrické stroje.
Ve 30. letech pak rozjel vývoj a výrobu naftových motorů a z této iniciativy se rozvinula výroba traktorů. "Dědeček se velmi dobře znal s rolníky a věděl, co potřebují. Levný a spolehlivý traktor zastal práci jako kůň, přitom stroj nebylo potřeba v zimě krmit senem. Motor byl i velmi úsporný, jen bylo potřeba si s sebou denně na pole vzít konev vody, traktor se musel dost chladit," vypráví Josef Petr.
Traktor byl velmi univerzální, pomocí setrvačníku poháněl i další stroje, například mlátičku. DK12 se vyráběl od roku 1939, během války pak z důvodu nedostatku nafty firma vyráběla traktor na dřevoplyn. I během války v továrně pracovali na novém typu traktoru, v roce 1949 proto spustili produkci typu DK15, jenže výrobu stát po znárodnění zastavil a rozhodlo se, že traktory bude vyrábět už jen Zetor v Brně.
Dnes mají traktory Svoboda vysokou cenu, i proto, že je čím dál těžší sehnat kousek v dobré kondici a bez zásahu kutilů. "Ještě třeba před patnácti, dvaceti lety stál jako Octavie, před nedávnem se jeden prodal za milion," říká Josef Petr. V klubu fanoušků značky jsou členové, kteří vlastní jeden, pět, ale i třeba 15 traktorů Svoboda, vnuk zakladatele má aktuálně pět funkčních.
Václav Svoboda byl technicky velice zdatný a mimo jiné podal také několik úspěšných patentů, například na výrobu vložek válců, které dodával do Škody na modely Tudor, Popular i Rapid a Monte Carlo.
Když byl po znárodnění vyhozen ze své vlastní firmy, chvíli pracoval jako údržbář při výrobě jízdních kol, v hradeckých strojírnách poté zavedl techniku odstředivého lití kameninových rour do kanalizací. Prakticky všechny domácnosti v Československu po léta, než se roury začaly měnit za ty plastové, používaly věc, kterou vymyslel právě Václav Svoboda.
