Dvoutaktní ikona s duroplastovou karoserií. Trabant vyjel poprvé už v listopadu 1957

Trabant 601 je asi nejznámějším nositelem kultovního jména.
7. listopadu 1957 vznikla první série 50 kusů Trabantu P50.
Sériová produkce začala o rok později.
Z počátku se nabízela pouze dvoudveřová limuzína.
Auto bylo unikátní především ocelovým skeletem karoserie, ke kterému byly přichyceny díly z duroplastu.
Foto: Archiv automobilky
Jan Matoušek Jan Matoušek
8. 11. 2020 6:32
Modrý dým z výfuku, charakteristický zvuk dvoutaktu z pod kapoty a panely karoserie z duroplastu. Trabant se i přes velkou řádku posměšků stal, trochu vynucenou, ikonou silnic v socialistickém východním Německu. Kdo ho chtěl, čekal na něj i několik let. Anebo se ho nakonec nedočkal vůbec, protože než na něj přišla řada, výroba malého vozu skončila. Úspěšný byl Trabant také v Československu.

Pokud si však pod jménem Trabant představíte pouze hranatý typ 601, jehož výroba odstartovala v roce 1964, pletete se. Historie Trabantu začala mnohem dříve. Už v první polovině padesátých let začala východoněmecká komunistická strana plánovat produkci nového lidového automobilu, kterým by uspokojila především pracující třídu.

V lednu 1954 dostal nový model zelenou, přičemž později ve stejném roce vyjely první prototypy automobilu, z nichž se následně stal Trabant P50. Typickým se pro něj staly duroplastové díly karoserie. Nešlo však o novinku - nabídl je už předchůdce Trabantu P50, model P70 produkovaný automobilkou VEB Automobilwerke Zwickau (AWZ) ve Cvikově v bývalé továrně Audi. Ve stejném městě byla také bývalá továrna značky Horch, kde působila automobilka VEB Sachsenring. V roce 1958 se pak oba závody spojily v jeden a vznikl tak podnik VEB Sachsenring Automobilwerke Zwickau.

První auto se jménem Trabant - model P50.
První auto se jménem Trabant - model P50. | Foto: Trabant

Právě až po tomto okamžiku začala sériová výroba nového Trabantu P50, čímž ale mírně předbíháme události. 7. listopadu 1957, záměrně v den výročí 40 let od bolševické revoluce v Sovětském svazu, totiž vznikla první 50kusová ověřovací série nového automobilu s duroplastovými díly karoserie. Ten dostal již několikrát skloňované jméno Trabant, v překladu satelit či družice. Jméno by nemělo být v kontextu doby až tolik překvapující, asi měsíc před výrobou prvních kusů automobilu totiž Sověti úspěšně vypustili do vesmíru umělou družici Sputnik, v překladu rovněž satelit či družice. Spojitost se tedy jednoznačně nabízí.

Na rozdíl od AWZ P70 měl Trabant plastové díly samonosné karoserie přichycené k ocelovému skeletu, to byla novinka, předchůdce měl kostru ze dřeva. Stejně tak tvary vozu byly úplně jiné, více zaoblené a elegantní. Zároveň byl ale také Trabant s délkou 3361 mm a rozvorem náprav o délce 2020 mm podstatně menší než model P70.

Co se nezměnilo, bylo použití dvouválcového dvoutaktu. Trabant však měl objem 499 cm3 a výkon 13 kW, přičemž na přední kola přenášela sílu nesynchronizovaná čtyřstupňová převodovka. Její volič byl umístěný pod volantem. Maximální rychlost vozu byla 90 km/h, řidič pak musel do nádrže umístěné v motorovém prostoru tankovat směs benzinu a oleje v poměru 25:1. Spotřebu ale musel řidič víceméně odhadovat, případně hlídat měrkou. Trabantu totiž chyběl palivoměr. Výhodou motoru ale byla jeho jednoduchost, kompaktnost a celkově nízká hmotnost. Vyměnit ho tak bylo poměrně snadné.

Sériová produkce vozu začala ve druhé polovině roku 1958, chvíli po spojení obou cvikovských automobilek. Náročný byl však proces produkce Trabantu, kdy výroba motoru, skeletu karoserie i dílů z plastu probíhala v různých továrnách, přičemž i finální montáž se odehrávala jinde - konkrétně v již zmíněné někdejší továrně Audi. Takto jej alespoň popisuje Andy Thompson v knize Cars of the Eastern Europe: The definitive history.

Nabídku dvoudveřového sedanu doplnil v červnu 1959 lépe vybavený model, odlišený písmenem S, který mohl mít dvou- i tříbarevnou karoserii. Krátce potom, v říjnu 1959, odstartovala výroba omlazené verze P50-1 (či P50/1, narazit lze na oba názvy). Hlavní změnou byl upravený motor s výkonem 15 kW, který také potřeboval směs benzinu a oleje nově v poměru 33:1. Designově se však změnily jen některé detaily - třeba přístrojová deska či tvar vnějšího zpětného zrcátka.

Na počátku roku 1960 začala sériová výroba Trabantu P50 s praktičtější karoserií kombi. Ta měla stejný rozvor náprav jako sedan, ovšem 3600 mm na délku a především doleva se vyklápějící zadní dveře (sedan neměl vůbec výklopné zadní čelo). Za nimi se skrýval větší zavazadlový prostor po sklopení sedadel s ložnou plochou o délce 1,2 metru. Karoserie ale byla nadále třídveřová, novinkou byla jen prodloužená zadní boční okna.

Novinka roku 1960 - Trabant P50 Kombi.
Novinka roku 1960 - Trabant P50 Kombi. | Foto: Trabant

V roce 1961 následovala další modernizace s upravenou palubní deskou, novými sedadly, drobnými exteriérovými změnami upraveným listovými pery. Ve stejném roce se ukázalo kombi ve variantě Camping - to znamenalo možnost sklopit sedadla do lůžkové úpravy, nad předními sedadly byl navíc plátěný stahovací díl střechy. Ve Cvikově pak rovněž vznikalo kombi upravené na malou dodávku, určené ale bylo na vývoz do západoevropských zemí.

V květnu 1962 se objevila verze P50-2, která vedle dalších změn dostala především synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku. Už v říjnu stejného roku se objevil nový Trabant P60, známý také pod obchodním označením 600. Ten měl sice prakticky stejnou karoserii jako doposud, pod kapotou byl však přepracovaný dvoutakt o objemu 594,5 cm3 a s výkonem 17 kW. Synchronizovaná převodovka byla samozřejmostí, zvedla se také nejvyšší rychlost na 100 km/h. O rok později se pak auto dočkalo upraveného podvozku.

Trabant P60 v obou nabízených karosářských verzích.
Trabant P60 v obou nabízených karosářských verzích. | Foto: Trabant

Jak píše Jan Tuček v knize Auta východního bloku, model 600 byl prvním Trabantem dovezeným do Československa. Do konce roku 1963 jich dle dat ve zmíněné knize bylo 272, následující rok už 1240. Mimochodem výroba sedanu skončila na jaře 1964, kombi včetně verze Camping vznikalo až do pozdního léta 1965. Data v knize Die Trabi-Story: Der dauerbrenner aus Zwickau Matthiase Röckeho, která se věnuje historickému vývoji populárního lidového vozu, uvádí 131 440 vyrobených kusů typu P50 a 106 628 vyrobených kusů typu P60.

Koncem června 1964 už ve Cvikově kompletovali výrazně upravený Trabant prodávaný pod označením 601. Jeho vývoj začal několik let před premiérou, hotové bylo auto už v roce 1963, až na jaře o rok později se ale poprvé ukázalo veřejnosti. Hlavní novinkou bylo hranatější tvarování karoserie, která měla na délku nově 3555 mm.

Oproti typům P50 a P60 se změnil tvar střechy (s možností kontrastního lakování), předních partií s přepracovanou kapotou, která už nesahala až k nárazníku, i zadních partií s většími světlomety. Na obou koncích vozu byly též nové nárazníky. Přední maska se úpravou kapoty stala samostatným dílem, samozřejmě z duroplastu, a okna předních dveří byla nově stahovací - dříve se dala pouze vyklápět jejich část. Na rám bočního okna se z kapoty přesunulo zpětné zrcátko.

Technicky se na druhou stranu nic zásadního nezměnilo. Rozvor 2020 mm zůstal nedotčený, to stejné je možné napsat i o motoru v kombinaci s čtyřstupňovou převodovkou. Záhy také začala kolotoč drobných i větších změn, které technici a designéři na autě postupně prováděli. Částečně tím vynahrazovali stále větší zastaralost Trabantu 601, který sice byl populární a lidé na něj čekali i déle než rok, nejen v západoevropských zemích ale přestal být konkurenceschopný už v 60. letech.

Trabant 601 začal být nekonkurenceschopný už v 60. letech.
Trabant 601 začal být nekonkurenceschopný už v 60. letech. | Foto: Trabant

V Cvikově si problému se zastaráváním modelu 601 i v podmínkách východního bloku byly dobře vědomi, a ještě před zahájením jeho výroby začali připravovat nástupce. V průběhu let vznikla celá řada prototypů, většinou s karoserií typu hatchback, mnohdy už bez duroplastových panelů. Připravovala se třeba zástavba čtyřtaktů, uvažovalo se i o Wankelově motoru. Na počátku 70. let dokonce NDR zahájila spolupráci s ČSSR, přičemž výsledkem měly být technicky příbuzné modely Trabant, Wartburg a Škoda. Jakkoliv byl ale projekt v poměrně pokročilé fázi a všechna auta měla mít například pohonné jednotky z Mladé Boleslavi, vedení východoněmecké komunistické strany nakonec od spolupráce ustoupilo.

Důvodem byly především peníze, ale jak píše Andy Thompson, roli při zamítnutí různých prototypů sehrál také částečný odpor politických představitelů k automobilu jako prostředku individuální dopravy. Na zavedení výroby radikálně zmodernizovaného Trabantu se nikdy za čtvrt století produkce typu 601 nenašel dostatek peněz (jakkoliv se jich, ironicky, velké množství utopilo ve vývoji).

Platilo to pro prototyp P603, který vznikl ještě v 60. letech, P760, který měl být výsledkem spolupráce se Škodou, i P610, který v několika kusech s různým designem vznikal během 70. let. Jedná se jen o výběr těch nejnadějnějších modelů, které mohly Trabant 601 vystřídat. Ve Cvikově tak nezbylo nic jiného než původní model postupně modernizovat a tím jej alespoň částečně udržet v konkurenceschopnosti.

Už v únoru 1965 se tak objevila varianta 601 H, která dostala samočinnou spojku Hycomat. To znamenalo, že auto sice nemělo klasickou automatickou převodovku, zároveň si ale vystačilo bez spojkového pedálu. Mechanická spojka totiž dostala elektro-hydraulické ovládání, které umožnilo řidiči pouze řadit rychlostní stupně. Řešení na socialistické auto poměrně vyspělé, určené především pro zájemce s tělesným postižením. Časem se pro ně do nabídky dostala i varianta s plně ručním ovládáním.

Rok po sedanu, v září 1965, odstartovala výroba kombi 601 Universal se zavazadlovým prostorem o objemu 450 litrů, který šlo ještě zvětšit sklopením zadních opěradel. Hlavní změnou oproti předchůdci bylo uchycení víka kufru, které se tak už nevyklápělo do strany, ale směrem nahoru. Naopak z nabídky zmizela praktická varianta Camping.

Drobné změny ve druhé polovině 60. let pak zahrnovaly třeba upravený přístrojový štít a palubní desku, uvedení nejluxusnější výbavy de Luxe (ta doplnila standardní model a variantu S), účinnější brzdy nebo tříbodové bezpečnostní pásy. Modely S a de Luxe také jako první dostaly novou přední masku s hliníkovou mřížkou. Ta se později rozšířila na celou modelovou řadu, v roce 1969 se zároveň logo se stylizovaným S přesunulo z masky na kapotu a v zadních sloupcích se objevily mřížky výdechů větrání. Na konci roku 1968 také naposledy stoupl výkon dvoutaktu na 19 kW.

Za zmínku stojí varianta P601 A zvaná Kübelwagen, jejíž sériová produkce začala v srpnu 1966. Šlo o otevřenou variantu určenou pro armádu, která měla přední část klasického Trabantu, ale střední a zadní část karoserie z oceli. Auto nemělo dveře, naopak dostalo trubkové nárazníky, koženkou potažená sedadla, plátěnou střechu nebo vyztužený rám čelního skla.

Palubní deska a technika byly standardní, motor tak měl 17 a později 19 kW. Necelý rok po armádní verzi se začala vyrábět varianta P601 F pro lesníky či zemědělce. Od roku 1978 se dělal i civilní Trabant Tramp, který měl s Kübelwagenem mnoho společného, ale byl určený pro běžné zákazníky a výhradně na vývoz (uchytil se především v Řecku a Dánsku).

Volnočasový Trabant Tramp.
Volnočasový Trabant Tramp. | Foto: Aktuálně.cz

Drobné úpravy pokračovaly i v 70. letech. Za zmínku stojí třeba nová přední sedadla z podzimu 1971, jejichž opěradla se dala sklápět, a mohla tak vytvořit i lůžkovou úpravu. Postupně také došlo k instalaci nových předních blinkrů, většího zrcátka, úpravě zadní části sedanu nebo představení nové palubní desky - nejprve u luxusnějších verzí, o trochu později i u té základní.

V dubnu 1974 se Trabant dočkal upraveného a ekologičtějšího motoru s nezměněným výkonem, ale poměrem benzinu a oleje změněným na 50:1. O rok později se objevily také zadní bezpečnostní pásy, v roce 1977 nahradily chromované poklice plastové středové kryty a obě karoserie dostaly upravené nárazníky. Na konci 70. let se nejprve objevila vrcholná verze S de Luxe, záhy ale vypadla varianta de Luxe. Nabídka tak čítala vedle standardního provedení a nejvyššího S de Luxe ještě verzi S.

Jakkoliv v západní Evropě už se Trabant prakticky neprodával od druhé poloviny 60. let, v zemích socialistického bloku byl nadále populární. Především se mu dařilo v Maďarsku, pozadu nezůstávalo ale ani Československo. Jednalo se o nejlevnější auto na trhu, cena sedanu byla v roce 1974 35 500 korun, o téměř 10 tisíc korun méně než u základní Škody 100. Kombi se nabízelo nejméně za 38 500 korun.

Čekací lhůty především v NDR ale byly stále dlouhé, a to přesto, že už v listopadu 1973 ve Cvikově vyrobili miliontý Trabant. O dva roky později pak do Československa přijel Trabant s pořadovým číslem 100 tisíc - drtivá většina z nich spadala do modelové řady 601.

80. léta už jsou labutí písní Trabantu 601. Na jejich počátku se objevila další lehká modernizace s novými nárazníky, které dostaly plastová zakončení, a také dvouokruhovými brzdami. Na konci roku 1982 dostalo vrcholné provedení S de Luxe standardně přední opěrky hlavy, přičemž další dvě varianty je měly mezi příplatky. Objevil se též nový volant a od roku 1983 účinnější 12V elektrická soustava namísto původní šestivoltové.

V roce 1984 se pod kapotou Trabantu 601 objevil naftový tříválec, který nicméně do výroby neprošel. Naopak ale auto dostalo ukazatel stavu paliva, halogenová světla, širší zadní sloupky a začaly se montovat zesílené hnací hřídele předních kol, píše Jan Tuček, v licenci francouzského Citroënu. Stejný autor také dodává, že v roce 1984 byl do Československa oficiálně dovezený poslední Trabant. Českoslovenští řidiči se tak již nedočkali elektronického zapalování nebo zadních vinutých pružin - ty se představily v roce 1986. Do výroby se ale ve skutečnosti dostaly až v dubnu 1988.

To už byl ale ve vývoji model se čtyřtaktem od Volkswagenu, původní Trabant 601 se tak záhy dostal na druhou kolej, přestože zájem o něj, i kvůli nízké ceně, neklesal. Stejně jako se ale blížil konec komunistického režimu napříč východním blokem, blížila se ke konci kariéra Trabantu 601. Poslední kousek slavného modelu vznikl 25. července 1990. Spolu s Wartburgem 353 tak šlo o poslední masově vyráběná dvoutaktní auta na světě. Mimochodem i ke konci výroby se na auto čekalo řadu let (Andy Thompson uvádí až 14 let), mnozí zájemci z NDR se jej tak nedočkali vůbec.

Data v již citované knize Die Trabi-Story říkají, že mezi lety 1964 a 1990 vzniklo celkem 2 818 547 kusů Trabantu 601 - z toho 517 062 kusů připadá na kombi Universal. Zmíněný vojenský Kübelwagen vznikal také až do samého konce produkce, celkem v počtu 9982 kusů. Jan Tuček pak ještě dodává, že Trabant Tramp, rovněž produkovaný do roku 1990, vznikl v počtu 926 vozidel. Celkem mezi lety 1957 a 1990 vyrobili ve Cvikově 3 056 615 dvoutaktních automobilů s označením Trabant.

 

Právě se děje

před 37 minutami

Japonská sonda se vzorky z asteroidu přistane příští týden

Kapsle se vzorky odebranými loni z asteroidu Rjugu japonskou sondou Hajabusa 2 se dostane na Zemi už koncem příštího týdne. V neděli 6. prosince časně ráno místního času přistane v jihoaustralské písečné poušti, napsal zpravodajský server ScienceAlert.

Hajabusa 2 se vydala na cestu k planetce ze základny na jihu Japonska začátkem prosince před šesti lety. Ke svému cíli dorazila v polovině roku 2018, po letu vesmírem trvajícím tři a půl roku. Na podzim téhož roku pak zahájila plnění záměru celého projektu - hledat stopy původu Sluneční soustavy.

Vědci podle webu ScienceAlert předpokládají, že kapsle se 100 miligramy materiálu z planetky přistane v poušti státu Jižní Austrálie mezi 03:30 a 04:30 místního času (17:30 a 18:30 SEČ). Na základně australského královského letectva ve městě Woomera se už více než týden na tento okamžik pilně připravují, především na pátrání po kapsli a na její následnou přepravu do Japonska.

Zdroj: ČTK
Další zprávy