Nejsou to jen překreslené fotografie, ostatně takové při tvorbě svých legendárních kreseb často ani neměl k dispozici. Designér Václav Král přenášel na papír jen to, co měl uložené v hlavě. A jakoby náhodou to nakonec přesně sedělo.
"Kdyby nebyl konstruktér, nikdy by výsledek nebyl tak přesný," vzpomíná jeho syn Jiří, který jde svou tvorbou v otcových stopách. "Je spousta skvělých malířů, kteří auto nakreslí dokonale. Ale ve skutečnosti by nefungovalo, protože je plné konstrukčních nesmyslů. Něco takového u otcových kreseb nenajdete."
Král začínal s kresbami motorek v 50. letech pro časopis Svět motorů. Papír byl tenkrát špatný, tisk ještě horší. V takové mizérii měla smysl pouze perokresba, která snesla obojí. "Většina tátových prací je černobílá. Důvod je pouze ten, že kvalita tehdejšího barevného tisku by tátovu práci znehodnotila," vysvětluje Jiří Král.
Na otázku, jaký fígl jeho otec používal, aby ve výsledku auto na obrázcích působilo jako živý organismus, se Jiří Král zamyslí jen krátce. "Když chcete, aby to vypadalo hezky, nikdy nesmíte kopírovat fotku. Snímek není realita, ale prostor převedený do plochy. Ten obrázek musí být záměrně trochu zdeformovaný, aby se na něm ta prostorovost zase objevila."
Průhledovou kresbu začínal Václav Král vždy stejně: "Nejprve vznikla tužkou hrubá skica, kterou následně vytahoval tuší. V hlavě si malbu konstruoval jako deskriptivu," popisuje Jiří Král. Málokdy prý měl k dispozici fotografii auta ve správném úhlu. Většinou své vozy kreslil ze tříčtvrtečního zadního pohledu, protože tak nejlépe vynikl motor.
Jeden obrázek vznikal i několik měsíců. "Pamatuju si, že táta kreslil pořád, i o víkendech. A klidně do tří do rána," říká syn Jiří. "Od roku 1983 byl na volné noze, a co si nevykreslil, to neměl," upřesňuje.
Mít volné povolání nebylo za socialismu zrovna obvyklé a sjednaný honorář záležel na tom, jak se zrovna vyspal ředitel národního podniku. "Vážený soudruhu, v případě vašich kreseb se jedná o okrajové umění. Na základě této skutečnosti vám dohodnutou odměnu snižujeme o 20 procent," stálo v jednom z dopisů, které Král spolu se svým honorářem obdržel.
V 60. letech začala Králova spolupráce s mladoboleslavskou Škodou, jeho průhledové kresby používala automobilka i ke školení zaměstnanců. Originály, které byly uskladněny v prostorách Veletržního paláce v Praze, zničil požár budovy v roce 1974.
Tehdy ve Veletržním paláci sídlil podnik zahraničního obchodu Motokov, který kresby používal při tvorbě katalogů pro zahraniční trhy. "Byly to na tehdejší dobu nóbl katalogy, takže Václav nikdy žádný nedostal. Stály prý moc peněz," vzpomíná jeho žena Věra.
Nejméně dvě desetiletí trvala také Králova spolupráce s časopisem Automobil, kde se jeho kresby pravidelně objevovaly na třetí straně obálky. I kvůli nim byl časopis, navzdory podřadné kvalitě papíru, úzkoprofilovým zbožím. "Od tehdejšího šéfredaktora Milana Jozífa vím, že měl vždy při cestách na Západ pár výtisků u sebe. A těmi Václavovými kresbami obměkčoval celníky, aby ho nešacovali," uzavírá Věra Králová.
