Proč lézt po žebříku na střechu auta, když mohu rozbít stan pěkně na zemi u ohníčku a ještě si ušetřit frakturu kotníku, pokud se při šplhání něco zvrtne. Podobně uvažuje asi mnoho z nás, kteří obvykle netrávíme dovolenou ve volné přírodě a vhodné místo k odpočinku nehledáme každý den na jiném místě.
Jakkoliv totiž stanování na střeše automobilu vypadá krkolomně, ve skutečnosti řeší hned několik problémů najednou. Střecha vždy nabízí rovný terén, který navíc není ani za špatného počasí podmáčený či rozbahněný. Nevylezou sem mravenci ani škvoři. Střešní stan mívá měkkou podložku, na které se příjemně leží. A co je nejdůležitější, jeho rozložení a složení trvá mnohem kratší dobu než v případě klasického stanu.
Na evropském trhu působí zhruba stovka výrobců střešních stanů, ale zdaleka ne všechny se dají běžně koupit v obchodech. Vzhledem k vysoké ceně a omezené poptávce si jen málokterý prodejce dovolí držet na skladě větší počet kusů. Někteří výrobci nabízejí dokonce pouze online prodej.
ADAC otestoval sedm střešních stanů, které při rozložení přesahují půdorys střechy, přičemž jejich konstrukce je v těchto místech podpírána žebříkem. Dalšími kritérii byla šířka přibližně 140 cm, krytý přístup a maximální hmotnost 75 kg, počítáno včetně střešního nosiče.
Jasným vítězem testu s celkovou známkou 1,5 se stal stan Thule Tepui Autana. Získal mimořádně dobré hodnocení hlavně díky dobrému zpracování a čistým švům. "Thule je jediný stan, který používá téměř nemačkavý materiál," říká k výsledkům projektový manažer autoklubu a zároveň i vedoucí testu Christoph Pauly. Jediná malá slabina stanu se projevila při testech v klimatické komoře při simulaci zimních podmínek. "Slib výrobce, že stan lze používat celoročně a je vhodný do jakéhokoli klimatu, neodpovídá realitě," dodává Pauly.
Na posledním sedmém místě, avšak stále s celkovým hodnocením "dobrý", se umístil střešní stan Gentletent GT, modelový ročník 2021. Jde o druhý nejdražší stan v testu. Gentletent nepoužívá tyče, ale v rozloženém stavu drží pohromadě díky patentovanému systému nafukovacích vzduchových komor. Výsledkem je lehký stan vážící pouhých 26 kilogramů, který je ve složeném stavu navíc mimořádně kompaktní. Postavení stanu zvládne elektrická vzduchová pumpa asi za deset minut bez jakéhokoli dalšího zásahu. Nutno však dodat, že střešní stany, které je třeba skládat ručně, nejsou na stavbu o nic časově náročnější.
Testovací tým v kolonce plusů zmiňuje větší vnitřní výšku nafukovacího stanu při srovnání s tradiční konkurencí. Nevýhody však převažují nad výhodami: v porovnání s ostatními ztěžuje větrání menší počet oken, která jsou navíc hodně malá. Kromě toho neoslní ani kvalitou zpracování. "Již během testů se na některých místech uvolnily švy a na látce se objevily záhyby," uvádí Christoph Pauly. Tým ADAC však testoval model 2021, který již není v nabídce. A zdá se, že výrobce si byl některých nedostatků vědom - aktuální model 2022 má totiž výrazně větší okenní plochy, nově navržený kryt proti dešti a také více úložného prostoru.
Když na jezírko dopadá moc světla
S šířkou 140 a délkou až 240 centimetrů ani jeden z testovaných stanů netrpěl nedostatkem místa. Vyspí se tu pohodlně dva dospělí, k tomu při troše dobré vůle i dvě malé děti. V testu se jasně ukázaly přednosti modelů s krytým vchodem. Zaručují více soukromí a zároveň poskytnou i zastřešený prostor pro skládací stůl a židle.
Pro dobrý spánek je ale nezbytné, aby uvnitř stanu nevznikalo nadměrné vlhko. Všechny stany v testu měly okna na pravé i levé straně, kterými je v případě potřeby možné udělat průvan. Některé byly vybaveny i střešními okny se síťkou proti hmyzu, kterými lze nejen dobře větrat, ale i obdivovat hvězdnou oblohu.
Stany Horntools a Gentletent však žádná střešní okna nemají. Oba navíc nejsou určeny pro ty, kteří si ráno s oblibou trochu déle přispí. Kvůli řídké tkanině je v těchto stanech přes den hodně světla, což platí i pro Campwerk. "Pokud se už rozhodnete pro některý z těchto modelů, měli byste zvolit tmavou barvu," radí ADAC. V modelech od Thule, Vickywoodu, Dare to be different a Nakatanengy vyřešily podle testerů světelné podmínky lépe - ráno v nich byla déle tma.
Testování v německém autoklubu je tradičně pečlivé, proto nepřekvapí zkouška odolnosti proti prudkému dešti zpestřená větrem o rychlosti 30 km/h. Té stany s připevněnou pláštěnkou čelily v testovacím centru ADAC v Landsbergu celých 30 minut.
Do stanu Dare to be different zateklo při této zkoušce jen nepatrně, v Gentletentu se ale uvnitř vytvořilo malé jezírko. Podle výrobce však situaci řeší nový model 2022 s upraveným krytem proti dešti, který však v době testu ještě nebyl k dispozici.
Gentletent však odešel poražen i při simulaci zimních podmínek. Výchozím bodem byla venkovní teplota -5 °C a topná rohož, která měla za úkol zajišťovat uvnitř stanu teplo. A výsledek? V útrobách Gentletentu se teplota nedokázala vyšplhat nad čtyři stupně.
Výrobce na svých webových stránkách alespoň jasně upozorňuje, že v zimě je v jeho střešním stanu chladno. To výrobce Thule slibuje stan pro všechna roční období, ale ve skutečnosti se topnou rohoží nevyhřeje na víc než 7 °C. Zbylá konkurence si v testu vedla lépe.
Montáž jen pro siláky
V některých stanových textiliích a matracích zjistila laboratorně provedená zkouška škodliviny. Ve výrobcích firem Thule, Nakatanenga a Gentletent byla jejich přítomnost zanedbatelná, u zbylých stanů se hladina škodlivin držela v mezích akceptovatelných u dospělých osob. Příslušným normám tedy vyhověla.
Pokud by však pro stany platily stejné limity škodlivin jako pro dětské hračky, závěr této zkoušky už by tak pěkně nevyzněl. "Výrobci by se v každém případě měli orientovat podle limitů pro hračky, protože ve stanech spí samozřejmě i děti," říká vedoucí testu Christoph Pauly.
Všechny testované střešní stany byly do testu dodány s příslušným nářadím a veškerým potřebným montážním materiálem. V případě výrobků Horntools a Nakatanenga se však ukázalo, že šrouby a matice jsou tak nekvalitní, že si testující museli pořídit jiné.
Při praktické zkoušce montáže stanu na střešní nosič se ukázalo, že jedinec takový úkon nemá šanci zvládnout sám. Snad s výjimkou nafukovacího Gentletentu, který váží 26 kg. Ostatní stany však mají přes půl metráku a testeři doporučují, aby se tohoto úkolu zhostili dva nebo raději rovnou čtyři lidé.
Střešní stany jsou nejenom vesměs hodně těžké, ale také pořádně drahé: cena testovaných modelů včetně markýzy a matrace se pohybuje od 45 000 do takřka 78 000 korun, za což lze pořídit slušnou dovolenou v exotických krajích. K tomu je navíc třeba přičíst dalších pár tisíc za střešní nosič.
Není tedy od věci si stan nejprve půjčit a před koupí si jej vyzkoušet na vlastní kůži. Jedna noc na střeše auta nám o něm může prozradit víc než sebelépe provedený test.
