Styl je základním kamenem italské kultury. Právě odtud pochází poučka "fare bella figura" neboli "udělej dobrý dojem". Italové jsou národem, který i obyčejnou večerní procházku povýšil na "la passeggiatu", kdy spolu lidé klábosí nebo se rovnou seznamují, ale vůbec nejdůležitější je být při tom dobře oblečený.
V každém turistickém průvodci se lze dočíst, že cizinec nemá šanci se do tohoto rituálu svádění a společenské konverzace nenápadně vmísit, protože se svými sandály a batohem na zádech je na první pohled lehce rozpoznatelný. "Pouhým držením tužky v této zemi se cítíte být kreativnější," říká o Itálii bývalý šéf designu BMW Chris Bangle.
A právě do této atmosféry se narodil Marcello Gandini. Druhorozený syn dirigenta Turínské filharmonie sice žil v rodině prosycené uměním a kulturou, ale daleko raději než hudbě se věnoval listování ve strojírenských knihách a vrtáním se v autech.
"Můj otec měl dva tituly. Jedinou možností pro mě tedy bylo nejprve vystudovat klasické lyceum a pak univerzitu. Jako naprostou samozřejmost jsem navštěvoval klasické lyceum a studoval hru na klavír. Jako samozřejmost," zdůraznil Gandini při slavnostním proslovu letos v lednu, kdy mu Polytechnická univerzita v Turíně udělila čestný titul v oboru strojírenství.
"Všechna tato klasická kultura, ten rigidní a konzervativní kontext s vnucováním předem stanovených vzorů ve mně okamžitě vyvolal nepodmíněnou vášeň pro motory, mechaniku a technologii, ať už jde o design, závodění nebo inovace," pokračoval.
Svou technickou zdatnost Gandini nejprve uplatnil v motoristickém sportu, když pro závody vylepšil převodovku, motor i podvozek Abarthu 600. Pokud někdo chtěl rychle a dobře postavit sportovní speciál, obracel se právě na něj.
V 50. letech, kdy bylo hospodářství Itálie zbídačené válkou a o automobilové zakázky byla nouze, často zabrousil i mimo svůj obor. Navrhl tehdy mimo jiné interiér nočního klubu, o kterém s odstupem let prohlásil: "Bylo to dost ošklivé, ale asi proto to mělo úspěch."
Rok 1938 patřil talentovaným lidem s citem pro automobilové tvary. Světlo světa v něm spatřil nejen Gandini, ale i další dva velikáni italského designu, Leonardo Fioravanti a Giorgetto Giugiaro. Je ironií, že právě vrstevník Giugiaro ve funkci hlavního designéra u Carrozzeria Bertone byl proti tomu, když chtěl Bertone v roce 1963 Gandiniho zlákat do své firmy. Podařilo se to až o dva roky později, když Giugiaro přešel do karosárny Ghia.
Následujících 15 let ukázalo, jaký poklad se Bertonemu podařilo ulovit. Především historie Lamborghini je už navždy spojena s Gandiniho jménem, když pro automobilku navrhl Miuru, Countach nebo Urraco. Nadčasové sporťáky s klínovitým profilem, který byl pro Gandiniho typický. Ne nadarmo se říká, že pokud máte doma auto, které vypadá jako klínek pod dveře, pravděpodobně jej nakreslil právě Gandini.
Koncem roku 1979 se rozhodl, že zkusí štěstí sám a zakládá Studio Marcello Gandini Design, ve kterém působí až do své smrti. Jeho talentu paradoxně více využívali spíš Francouzi než Italové, právě pro ně navrhl Citroën BX nebo Renault 5 Supercinq. Na sklonku kariéry se Gandini vrací také k tomu, s čím kdysi začínal, tedy k návrhům interiérů. Z jeho pera pochází například kokpit vrtulníku Heli-Sport CH-7.
"Poselství, které chci sdělit budoucím mladým inženýrům a konstruktérům, je toto: Vytěžte z omezení a povinností silný, tvrdohlavý a konstruktivní smysl pro vzpouru," řekl Gandini ve svém projevu na polytechnice pouhé dva měsíce před svou smrtí.
Pokud celou jeho dokonalou tvorbu skutečně poháněla jen touha vypořádat se s rigidní rodičovskou výchovou, pak je těžké se domýšlet, jaká vnitřní muka musel Marcello Gandini v dětství prožít.
