Když se díváte mezi příčkami jejího gigantického volantu na nekonečnou příď s okřídleným šípem na samém konci, mimoděk vám v mysli vytanou rázovité postavy chlapů s drsnýma rukama od šmíru, věčnou cigaretou v koutku úst a měkkým srdcem pod modráky.
Jeden z nich mi po letech vypravoval, že chodit v zimě do práce se rovnalo pobytu v jádru ekologické katastrofy: již zdálky bylo vidět těžký naftový mrak, vznášející se nehybně nad areálem ČSAD a teorie o škodlivosti kouření tabáku nabývala v těchto kulisách naprosté nicotnosti.
Ano - zatímco dnes mají naftové motory podivný nakyslý odér, starší stroje čpí štiplavým pachem, na který už jsme skoro zapomněli. Když se podíváte za odjíždějící Barčou, užijete si dosyta nejen mračen černého dýmu, halícího vzdalující se tupláky, ale i brumenda velkého motoru či hlasitého loupání v převodovce.
Všech pět stupňů se řadí pochopitelně na dvakrát a směrem dolů povinně i s meziplynem - pokud netrefíte jeho správnou míru, nezařadíte, což může vést k nebezpečným situacím například při jízdě z kopce. Šichta je také s volantem, který postrádá servo.
Zatímco u pozdějších modelů jste se mohli celým mužem položit na horizontálně situovaný věnec a usnadnit si tak točení, u takřka svisle zasazeného kola 706 R přijdou v zatáčkách vhod i silné paže spolujezdce. Zatočit na místě? Nemyslitelné!
Pro méně znalé je potřeba vysvětlit, co se skrývá pod označením Škoda 706 R. Jedná se o předválečnou řadu těžkých užitkových automobilů, kdy 70 označuje nostnost 70 metráků, šestka na konci zase počet válců motoru. Erko pak informuje, že se jedná o rekonstruovaný typ.
Vznikly ale i další varianty, například 706 RS (sklápěč), dále také autobus 706 RO, tedy přímý předchůdce dnes už ikonického busu RTO, existovala i řada 806 R a 906 R, které zvládly větší náklad, lidově se jim říkalo osmituna nebo devítituna. Pamětníci by si možná vzpomněli také na popelářský vůz KuKA (Keller und Knappich Augsburg).
Barču vyvíjeli v utajení během druhé světové války. První generace 706 R je dokonce nejvzácnější, zatím v Česku nenatrefíte na pojízdný kus, i když několik v nálezovém stavu existuje. Poznal by se snadno díky výrazně členité masky chladiče, podle které se autu dostalo přezdívky Krokodýl.
První prototypy s výjimkou jednoho kusu vznikly až v letňanské Avii, továrna Škoda, resp. AZNP neměly s nákladními vozy nic společného. I proto, že mladoboleslavská fabrika byla po bombardování Rudou armádou těsně po konci války poničená.
K přerozdělení automobilové výroby připomínající kulový blesk došlo na území Československa po politickém rozhodnutí před koncem 40. let. V letech 1946 až 1951 se tedy řada 706 R vyráběla v Letňanech, po přechodu Avie na výrobu proudových letounů byla produkce přemístěna do Mnichova Hradiště, motory vznikaly v libereckém Hanychově.
Logickým následkem přenosu výroby a administrativních zmatků byl dočasný pokles kvality výrobků. Není bez zajímavosti, že významný počet vyrobených vozů putoval na export, a to přestože na domácí půdě se potřebné nákladní techniky nedostávalo. Jenže valuty měly zkrátka vyšší cenu. Lodě Československé námořní plavby s nákladem škodováckých těžkotonážníků mířily do Jižní Ameriky, Asie, Afriky a samozřejmě i na evropské trhy.
V 50. letech byla řada 706 R stará teprve deset let, ale už se dalo mluvit o morálním i technickém zastarávání. V přípravě byl už mnohem modernější "trambus" 706 RT, od něhož si tehdejší orgány hodně slibovaly. Milé Barče odzvonil umíráček v roce 1958 po vyrobení několika desítek zbylých exemplářů.
Otázka počtu dochovaných exemplářů se dá zodpovědět jen odhadem, i když kvalifikovaným. Existuje několik valníků, sklápěčů a cisteren. Můžeme s jistotou dokumentovat dvanáct jezdících vozů, dalších osm kompletních, omezeně pojízdných či momentálně v renovaci.