Západní automobilky, které mají v Rusku montážní závody, přerušily veškeré tamní aktivity a vydaly jasná stanoviska. Renault mlčí. Spoluvlastní firmu, jejíž menšinový podíl patří státnímu konglomerátu Rostec. Sám je spoluvlastněný francouzskou vládou, takže jakákoli vlastnická roztržka by se přenesla na politickou úroveň.
Na Rusko loni připadlo 15 procent jeho celosvětových prodejů, takže ho přinejmenším letos čeká strmý propad. Pro srovnání - celá skupina Volkswagen prodala v Rusku 2,2 procenta vozidel.
Jde o výsledek dlouhého příběhu, který se vymyká tím, jak dlouho se Renault ruského snu držel - na rozdíl od ostatních značek. Velkou roli hrály ambice někdejšího šéfa Carlose Ghosna, který se dnes ukrývá v Libanonu před japonskou justicí. Právě on v roce 2007 zavelel ke vstupu do ruské firmy Avtovaz, jež vyrábí vozy značky Lada.
Nutno připomenout, že v první dekádě nového století se v podnikatelském prostředí mluvilo o Rusku s respektem. Dostávalo se z chaosu pozdní Jelcinovy éry a vláda sklízela plody rozpočtové kázně naordinované po kolapsu z roku 1998. Ekonomika se hojila na rostoucích cenách ropy, snížení daní vedlo k jejich vyššímu výběru, lidem se dařilo lépe a banky začaly půjčovat peníze.
Dobové prognózy vycházely pro Rusko v mnohém příznivě. Zmiňovaly velký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, rostoucí střední třídu a statistiky, které dnes znějí neuvěřitelně. V roce 2009 měli Rusové na počet obyvatel čtrnáctkrát více aut než Číňané. A třikrát více počítačů.
V době, kdy Carlos Ghosn dával nabídku ruské vládě, analytici předpovídali, že automobilový trh vyroste z 2,5 milionu vozů až ke čtyřem milionům, čímž předstihne Německo. Světoví výrobci brali Rusko stejně vážně jako další rychle rostoucí země: Brazílii, Čínu a Indii.
Ve frontě zájemců o Avtovaz stál také Volkswagen, Fiat i americký General Motors. Silnou motivací pro Ghosna ovšem bylo, že v Brazílii ani v Číně výrazně neuspěl. Tím víc si sliboval od Ruska. Očekával dobytí čtyřicetiprocentního podílu, což by za slibovaného růstu trhu znamenalo 1,6 milionu vozů ročně.
Automobilku tehdy vlastnil vojensko-průmyslový komplex Rostec řízený Sergejem Čemezovem. Vysokým důstojníkem KGB a blízkým kolegou Vladimira Putina z dob jeho působení ve východním Německu. Putin měl mít na výběr zahraničního partnera pro Avtovaz osobní vliv. Odhaduje se, že k volbě Renaultu přispěla vlastnická struktura s podílem francouzské vlády.
V únoru 2008 Renault koupil za miliardu dolarů čtvrtinový podíl a pustil se do rozsáhlé modernizace továren i sortimentu. Když o rok později udeřila hospodářská krize, Putin skutečně využil politickou rovinu partnerství. K podílu na finanční pomoci strádající automobilce přiměl i francouzskou vládu.
Lada krizi přestála a uvedla několik nových modelů s technikou Renaultu, ale sny se neplnily. Ruské hospodářství, značně závislé na vývozu zlevňující ropy, se po krizi plně nezotavilo. Od roku 2012 začaly prodeje aut znovu klesat.
Druhý problém byl, že nové modely Lady byly celkem zbytečné unikáty. Jinde než v Rusku se téměř neprodávaly, specifický vývoj přitom vyžadoval neadekvátní investice a Avtovaz byl stále ve ztrátách. Logičtější by byla hlubší synergie s Dacií, jenže k jejímu prosazení Renault potřeboval většinová práva.
Ghosn se rozhodl získat je za každou cenu, což se mu také vyplnilo - rozšíření podílu na celkových 67 procent ho spolu s dalšími investicemi přišlo na další miliardu dolarů. Přitom už byl veškerý tržní optimismus pryč a sny o předběhnutí Německa se ve většině scénářů odkládaly na rok 2020.
Změna majetkového uspořádání byla sjednána v květnu 2012 s účinností od června 2014. Mezitím Putin zahájil anexi Krymu a západ odpověděl sankcemi, které poznamenaly ruský automobilový trh. V roce 2015 prodeje klesly ze dvou a půl milionu na 1,6 milionu, přičemž k dvoumilionové hranici se nikdy nevrátily.
Na sedmimístná čísla musel zapomenout i Renault. Minulý rok dosáhly prodeje čtyř set tisíc vozů, tedy čtvrtinu původního plánu. O to důležitější bylo zapojit Avtovaz do globální struktury. V Rusku se začaly vyrábět některé francouzské motory, naopak karoserie se odtud odesílají do montážního závodu v Alžírsku. V plánu bylo také nahrazení letité terénní Lady Niva novým modelem příbuzným s Dacií Duster.
To vše se v posledních týdnech dostalo zcela mimo kontrolu managementu. Renault je většinovým vlastníkem podniku v zemi, jejíž vláda se otočila zády k západní civilizaci a mimo jiné otevřeně mluví o znárodnění zahraničních firem.
Obzvlášť hořké sousto je to pro vládu francouzskou, která v Renaultu drží patnáctiprocentní podíl. Marné a ponižující mírové mise prezidenta Macrona naznačují, že ji podobné porážky čekají i v průmyslové oblasti.
