Nápadů, jak využít podzemní prostory pod bývalým Stalinovým pomníkem na pražské Letné, bylo po sametové revoluci víc než dost. Jeden z nich si vzal za úkol zbavit centrum Prahy parkujících turistických autobusů a k tomu ještě návštěvníkům nabídnout prohlídku hlavního města ekologickou dopravou.
"O Američanech se třeba ví, že neujdou pěšky dál než osm set metrů," říká Jiří Král, který se svým otcem Václavem před třiceti lety na projektu PEX pracoval, "k tomu byl bývalý Stalinův pomník jako základna pro turistickou linku perfektní. Protože autobusy přivážející turisty by parkovaly nedaleko na prostorné Letenské pláni a pěší přesun by jim zabral jen několik minut."
Pro turistický projekt Prague Experience (ve zkratce PEX) bylo zázemí Stalinova pomníku klíčové. Z místa, kde kdysi stával diktátor, měly vyjíždět unikátní vyhlídkové autobusy. Počítalo se s celkem dvaceti kusy a všem by obrovské podzemní prostory k parkování přes noc bohatě stačily.
Původně osminápravový stroj ve finální verzi dostal náprav šest, zato všechny poháněné. Na předek se počítalo se spalovacím motorem jezdícím na plyn, další kola v řadě se roztáčela díky elektromotorům, což na první polovinu 90. let byla značně pokroková koncepce.
"Kloubový autobus totiž musel vyjet stoupaní z Klárova Chotkovými sady, kde tehdy byly dlažební kostky. Což za deště a v obsazení stovkou lidí není úplně legrace," vysvětluje Král.
Místo pod Stalinem mělo nést název "Josef, obyvatel Starého Města pražského". Podzemí by bylo symbolikou jeho mozkových buněk, kde by se turisté v busu "prokousávali" jeho vzpomínkami na starou Prahu, stejně jako při další jízdě městem. To byl důvod, proč všechny skici turistického autobusu mají v horní a dolní části karoserie naznačené zuby.
Autobus, který Královi pojmenovali podle patrona řidičů Kryštof, měl při cestě po pražských pamětihodnostech naplánováno pět zastávek, kde by turisté navštívili speciálně koncipované prostory s audiovizuální přednáškou. "Kromě Stalinova pomníku byl další zamýšlenou zastávkou odsvěcený kostel Svatého Michaela na Starém Městě, Schwarzenberský palác na Hradě, Karlovy lázně na Smetanově nábřeží a jeden dům na Vyšehradě. Všechno to byly objekty ve špatném stavu před rekonstrukcí," vzpomíná Jiří Král.
Jenže dostat se k nim nebylo tak snadné, jak si autoři projektu zprvu mysleli. Některé z nich po překotné privatizaci skončily v rukách bank coby zástava za nesplácený úvěr. A banky za ně chtěly na tehdejší dobu příliš velké peníze.
Projekt unikátního vyhlídkového autobusu tak skončil ještě dřív, než kopřivnická Ecorra stačila vyrobit první prototyp.
