Zetor jezdí do hor orat brambor už 72 let. Stal se legendou nejen pro kapelu Visací zámek, která mu věnovala chytlavou písničku. Je to milník i pro mě.
Řidičský průkaz na traktor jsem si dělala před 16 lety. A bylo to samozřejmě na Zetoru. Asi na mě nezapomněl ani pan instruktor. Úšklebky nad holkou, která se šplhá do kabiny, ač nemusí mít řidičák z povinnosti, protože by studovala na zemědělské škole, ho přešly s prvním rozjezdem.
Šlapala jsem na plyn na podlaze až nadoraz a divila se, proč jedeme tak pomalu. "Vy se asi nebojíte, co," jen tak hlesl. Se Zetorem jsme uháněli maximálkou, takže výletní cyklisté měli co dělat, aby nás na silnici předjeli.
A tak se mi do paměti vryla představa, co to doopravdy znamená, když se řekne, že něco jede jako traktor.
A tu teď musím dost přehodnotit. V brněnském areálu Zetoru jsem si vyzkoušela tři modely traktorů ze čtyř, které tu aktuálně stály - Major, Proximu a Forterru. Dva menší modely, které firma do nabídky zařadila vloni (Utilix a Hortus), se totiž představily teprve na podzim loňského roku a vyrábí se v Jižní Koreji. Na parkovišti tedy chyběl jen vrcholný model Crystal.
Všechny tři zemědělské stroje na mě udělaly dojem. S mým letitým "autoškolským" Zetorem se moderní traktory nedají vůbec srovnávat, je to jiná galaxie.
O řidiče je postaráno s láskou a péčí. Může tu mít fantasticky odpruženou komfortní sedačku, displeje, které by jim mohla Dacia Logan závidět, a slušnou audiosoustavu, aby ten sběr brambor hezky rychle utekl. Kabina je i mnohem tišší a ovládací funkce v traktoru tak komfortní a superjednoduché, že by je zvládla snad i cvičená opice. Takže i já.
Forterra na mě udělala největší dojem. Není to sice "vlajková loď" značky, tou je zmíněný Crystal, ale v hierarchii Zetoru má hned druhé místo. Firma o traktoru vtipně mluví jako o "silákovi k neutahání". Je schopen vygenerovat výkon od 90 do 140 koní a hlavně může mít převodovku s hydraulickou reverzací a automatickým násobičem.
Jde o verzi HSX (snadno se to pozná, označení traktorů je hezky viditelné na jeho bocích). Automatická dvouspojková převodovka má tzv. "třetinky", tedy každý stupeň v převodovce má ještě tři podstupně. Při práci na poli se to rozhodně bude hodit. Ovládá se jednoduše páčkou vlevo pod volantem, je to snadné a rychlé, není potřeba pedálu spojky.
Forterra může mít také odpruženou přední hnanou nápravu, přičemž odpruženou kabinu už má. Díky tomu je mnohem přívětivější k zemědělci za volantem, nevytřese z něj duši. Minimálně ne hned po první motohodině.
Na to, jak sedět v traktoru stabilně, je potřeba trochu té vesnické praxe, tu já nemám, takže jsem v něm nadskakovala jako na pérech. A nikdy nezvedat pravou patu do vzduchu. Při nadskakování pak pumpujete na plyn jak diví. Pár fůr sena a určitě by to bylo se mnou zase lepší, jako tenkrát v "traktorškole".
Zetoru se aktuálně daří, ač jak s nadsázkou říkají, jsou nejmenším hráčem na trhu. Od roku 1946, kdy oddělení Zbrojovky Brno dodalo první tři traktory svým zákazníkům, se vyrobilo více než 1,3 milionu traktorů a dovážely se do celého světa, konkrétně do 136 zemí.
Na přelomu tisíciletí to vypadalo, že Zetor se nevyvleče z krize, která ho postihla, ale po odkoupení novým vlastníkem HTC Holding se podařilo značku revitalizovat a postupně se prodeje Zetoru zase zvyšují. Více než 80 procent jeho produkce putuje na export.
Brzy publikujeme článek o tom, jak se v Zetoru stroje vyrábí, proč vyrazit do sousedící Zetor galerie s celou rodinou a jaké má firma plány do budoucna.