Po výpadcích způsobených čipy se automobilový průmysl připravuje na nedostatek hořčíku, vyvolaný energetickou krizí v Číně. Výrobu vozidel to ohrozí komplexně, slitiny hořčíku se pro snížení hmotnosti používají v karoseriích i agregátech.
Další na řadě jsou materiály pro baterie elektromobilů. Jejich ceny posledních deset let postupně klesaly, stále však nedosáhly úrovně potřebné pro vyrovnání s auty na benzin.
K tomu mělo dojít zhruba během příštích pěti let díky postupující racionalizaci výroby a rozsahovým úsporám. Očekávalo se, že tyto trendy převáží nad pomalu zdražujícími surovinami jako lithium, kobalt, nikl a mangan.
Nyní je všechno jinak. Hydroxid lithný i uhličitan lithný za poslední rok zdražily trojnásobně, hydroxid kobaltnatý o 80 procent. Následují je sulfát niklu i oxid manganičitý. Výrobci baterií totiž velkou většinu z těchto látek nakupují v Číně.
Objemem nerostných zásob lithia je sice Čína až na třetím místě za Austrálií a Chile, hotových materiálů však dodává 90 procent. Ze světové produkce oxidu manganičitého zajišťuje polovinu, u hydroxidu kobaltnatého 60 procent, u sulfátu niklu až 70 procent.
Tento stav je výsledkem úspěšné strategie v oboru baterií, na níž vláda pracovala pětadvacet let. Nutnou podmínkou je ovšem dostatek levné energie. To Čína za normálních podmínek splňuje díky jednoznačné sázce na uhlí - ať už vlastní, nebo dovážené, mimochodem také z Austrálie.
Jenže teď normální podmínky nejsou. Nejdříve přišlo rozkmotření a embargo na Austrálii, která se domáhala vyšetření okolností úniku koronaviru z wuchanských laboratoří. Uhlí od protinožců už rok chybí, jen to za pandemického hospodářského útlumu nevadilo.
Zároveň prezident Si Ťin-pching nečekaně a direktivně nařídil omezení domácí těžby uhlí v některých regionech s ohledem na životní prostředí. Do dlouhodobých průmyslových plánů země tento krok nijak nezapadá. Kritici v něm vidí prezidentův populismus před blížícím se sjezdem komunistické strany, kde se může ucházet o další mandát.
Omezení dovozu i těžby však destabilizovalo křehkou rovnováhu energetiky. V čínském hybridním socialismu se totiž některé obory mohou řídit tržními zákonitostmi, ale jiné ne. Po prudkém restartu hospodářství tak cena uhlí vyletěla na dvojnásobek, ale elektrárny nesměly zdražit proud o víc než deset procent. To by neustály, a tak jednoduše přerušily výrobu.
Vláda se snaží nad situací obnovit kontrolu, ale mezitím řadu dolů zaplavily přívalové deště. Výsledkem jsou blackouty ve městech a energie na příděl pro průmysl. Hutních oborů se to dotklo obzvlášť silně a odpovídá tomu turbulentní vývoj cen.
Děje se pravý opak toho, co by potřebovala Evropa, kde poptávka po elektromobilech roste. Výroba baterií z vlastních zdrojů je však o několik let pozadu.
Za jedno z perspektivních nalezišť lithia se považuje krušnohorský Cínovec. Společný projekt ČEZ a Geometu však bude ještě rok čekat na studii proveditelnosti, optimistický scénář počítá se zahájením těžby v roce 2025. Vybudovat je třeba i návazný zpracovatelský řetězec a zajistit pro něj dostatek energie.
O něco dál je projekt ve finském Syväjärvi, dodávky hydroxidu lithného by měl zahájit v roce 2024. V dalších letech dojde například na ložiska ve Slovinsku, Srbsku a Bosně. Zástupci nizozemské hutní firmy Advanced Metallurgical Group (AMG) naopak vycházejí z toho, že Evropa si s vlastními zásobami nevystačí, a tak pro svůj chystaný závod v Německu modernizují vybavení u dolu Mibra v Brazílii.
Odtud dosud po moři posílají těžký minerální koncentrát, což zvyšuje emise CO2 až o pět tun na každou tunu hydroxidu lithného. Přípravou jemnějšího polotovaru v místě těžby klesne objem dopravy o 85 procent. Podobné kroky budou nutné k dodržení chystaných evropských směrnic sledujících uhlíkovou stopu baterií, logicky však oddalují začátek dodávek.
Pro udržení křehkého rozjezdu elektromobility v Evropě však budou ještě několik let potřeba levné baterie z čínských materiálů. Jejich dodávky jsou teď závislé na tom, jak rychle vláda dokáže restartovat rozvrácenou energetiku.
