Čísla jsou nafouknutá a nepřesná, přitom jejich zdroj vypadá neprůstřelně. Statistiku pro Confused.com zpracovala PR agentura Journalistic, která vyšla ze zdánlivě objektivních informací, které spravuje Eurostat. Aby to nebylo tak snadné, data nejsou nikterak čerstvá, statistika vychází z průměru za roky 2011 až 2019 a ten je následně přepočítává na obyvatele a roky, dny a hodiny.
Česko ze srovnání, které převzal například německý Focus, vychází hrozivě. Počtem 274 krádeží na 100 000 obyvatel je těsně za Itálií, naopak sousední Slovensko patří k těm nejlepším zemím. Jenže navzdory důvěryhodnému původu dat je celá statistika špatná a zavádějící.
Najevo to vyjde ve chvíli, kdy se srovnají data Eurostatu s údaji české policie, resp. Ministerstva vnitra. Eurostat v Česku do roku 2015 počítal mezi krádeže vozidel i krádeže věcí z aut, ty v roce 2015 ze statistik zmizely, zůstaly v nich ale krádeže součástek. V roce 2015 bylo u nás podle policie ukradeno 6886 vozidel, Eurostat uvádí 30 387, o čtyři roky později evidoval Eurostat 6669 ukradených aut v Česku, podle Ministerstva vnitra jich ve skutečnosti bylo 2998.
Číslo to pochopitelně není k chlubení, protože policie na polovičním Slovensku evidovala předloni třetinu krádeží aut a motocyklů, přesně 1042. Takové číslo i nahlásila Eurostatu, součástky aut a předměty odcizené z vozidel nechává stranou. Důležité však je, že pokud by data za Česko byla stejná, Journalistic by nás neprohlásil za ráj zlodějů aut.
Sám Eurostat přiznává, že jeho data nejsou napříč zeměmi zcela srovnatelná. "Přímé srovnání dat o zločinnosti mezi zeměmi nemusí být relevantní nebo platné a může vést k dovození zavádějících nebo špatných závěrů," píše se na webu evropských statistiků. Rozdíly podle něj mohou být dané odlišnou tvorbou statistik, právními předpisy a dalšími.
V rámci výročních zpráv pak evropští statistici přiznávají, že definice krádeže motorového pozemního vozidla se může napříč jednotlivými zeměmi lišit. Jasně patrné je to na rozdílů českých a slovenských dat. Bohužel pak také sami z těchto zavádějících dat sestavují srovnávací grafy. Naštěstí bez palcových titulků o tom, jak se v Česku (a Itálii) krade. Ze stejného důvodu ostatně nebudeme opravnou statistiku sestavovat ani my. V národních údajích aby se čert vyznal.
