Foto: Vojtěch Marek

Pohádka o levném provozu nemusí s dobíjecími kartami automobilek platit

Nízké náklady na palivo, tedy elektřinu, patří k často citovaným výhodám elektromobilů. Bohužel se ukazuje, že cenová politika automobilek tomu tvrzení úplně nenahrává. Jako modelový příklad si vezměme Škodu Enyaq a člověka, který měsíčně najede 1500 kilometrů. Počítat budeme s tím, že třetinu z papírově nutných 234 kilowattů dobije na AC stanici, třetinu na DC a třetinu na Ionity nebo vysokorychlostní DC u PRE a E.ON a v případě Škody zaplatí 597 korun jako měsíční paušál.

Propočet pochopitelně ukazuje jeden možný případ, ne vždy musí být ČEZ tak výhodný. Pro ty, kteří veřejně dobíjí méně, je levnější "tankovat" u PRE. Stejně tak u Škody mohou náklady na dobíjení výrazně růst ve chvíli, kdy šofér používá základní tarif Charge Free. Například dobití z 10 na 80 procent na rychlodobíjecí stanici vyjde v takovém případě na 852 korun, což znamená náklady tři koruny na kilometr (naftový 147kW Kodiaq jezdí podle technických údajů za 2,06 Kč/km), u ČEZ i bez registrace stojí dobití 387 korun, což znamená 1,33 Kč/km.

Dobíjecí karty automobilek jsou jistě pohodlným řešením, ale jak se ukazuje, jejich použití může být velice, velice drahé. Světlou výjimkou je Kia. Problém spatřujeme i v transparentnosti nabídky, kdy ceny dobíjení se často zjistí až v aplikaci, a také v tom, že řadě značek ještě ve virtuální síti chybí ČEZ.

Jejich hlavní výhodou může být to, že za přijatelnou cenu zpřístupní skutečně rychlé 350kW stanice sítě Ionity, které pak výrazným způsobem usnadní cestování po Evropě a v Česku jsou nejrychlejšími dobíječkami. Stejně tak dávají smysl při cestě do zahraničí, kde bez nich pravděpodobně stejně nenabijete levněji.

Pro elektrickou jízdu po Česku ale doporučujeme jediné: ověste si klíče přívěsky ČEZ, PRE i E.ON, výhodnější řešení v současné době neexistuje.