"V našem městě instalovali modrou dopravní značku s nápisem Neobjížděj autobus. Nikdo ji moc nerespektoval, ani já. Až do doby, kdy mě kvůli tomu jednoho dne zastavili strážníci," přiznává řidička Klára, která nechtěla uvést celé jméno, její totožnost ale redakce zná.
Až do setkání s městskou policií byla Klára přesvědčená, že modrá dopravní značka objíždění autobusu přímo nezakazuje, ale má jen doporučující charakter - obdobně jako stejnobarevná cedule s doporučenou rychlostí. Objíždění autobusu by neriskovala jen tehdy, když by to zakazovala bílá značka s červeným okrajem
Jak ale upozorňuje motoristický právník Michal Dlabola, obě dopravní značky jsou rovnocenné, a to i ve vztahu k pokutě. "Na místě může chtít policista až patnáct set, ve správním řízení od dvou do pěti tisíc korun."
Rozdíl je podle Dlaboly pouze v tom, že značka s modrým podkladem je příkazová, zatímco ta s bílým středem a červeným okrajem zákazová. "Nicméně dodržovat se musejí příkazy i zákazy," dodává.
Jenže jak je to v případě, kdy autobus stojí v zastávce dlouhé minuty a nevypadá to, že by se v dohledné době situace změnila, například proto, že má poruchu. Mohu jej v takovém případě objet?
"Problém je, že v tomto případě nejde o typizované dopravní značky, jejichž význam by byl někde oficiálně definován, nýbrž o dopravní značky s individuálním textem, který závisí na kreativitě jeho tvůrce, takže odhalit jeho správný význam může být obtížnější," upozorňuje Dlabola.
"Na první dobrou z obou značek vyplývá, že se v daném místě prostě nedá objet žádný autobus za žádné situace a basta, tedy že za každým stojícím autobusem je nutno bez výjimky zůstat stát, třeba i měsíc. Nicméně obecně přijímaná zásada výkladu právních norem praví, že právo by nemělo být pojímáno absurdně a že je nutno mít na zřeteli smysl příslušné právní normy, a ne její doslovný text," říká právník.
Podle něj to samozřejmě platí i pro pravidla silničního provozu. "Je třeba vyjít z toho, že účelem předmětných dopravních značek je ochrana cestujících po vystoupení z autobusu. A že proto inkriminovaný příkaz či zákaz platí pouze pro autobusy, které v daném místě zastavily kvůli vystupování a nastupování cestujících, a nikoliv pro takové, které tu stojí třeba kvůli poruše," vysvětluje Michal Dlabola s tím, že zrovna tohle se obecním policistům někdy špatně vysvětluje.
Když ale před zastávkou není značka, která by objíždění autobusu zapovídala, lze tak podle odborníka na dopravní právo bez obav učinit. A to dokonce i v případě, že s autem přejedeme plnou dělicí čáru na silnici. "Žádná speciální úprava pro objíždění autobusů v zastávkách přes plnou čáru neexistuje, takže i zde platí obecná úprava, že ji lze přejíždět při objíždění, a to jak autobusu stojícího kvůli poruše, tak i takového, do kterého nastupují či z něj vystupují cestující. Samozřejmě s náležitou opatrností a zapnutou směrovkou."
Od obecné úpravy objíždění autobusů v zastávce však existuje výjimka pro školní autobusy, za kterými je nutno zůstat stát až do jejich odjezdu. Platí to ale jen při zastavení kvůli vystupování a nastupování osob. Pokud by zde školní autobus stál, třeba kvůli poruše, objet jej v takovém případě lze.
Nejasnosti podle Michala Dlaboly často panují i kolem otázky, kdy je povinností řidiče umožnit autobusu výjezd ze zastávky. "Často se setkávám s tvrzením, že taková povinnost platí jen v případě autobusů MHD, a nikoliv těch dálkových," říká.
Ve skutečnosti se to týká všech autobusů, městských i dálkových, avšak jen v obci. "Pokud bude dálkový autobus vyjíždět ze zastávky v obci, musí mu to další řidiči umožnit. Jestliže ale autobus vyjíždí ze zastávky třeba někde na samotě u lesa, je jen na uvážení dalších řidičů, jestli jej pustí," uzavírá Michal Dlabola.
