Modrá Tatra 77, kterou bude síň RM Sotheby’s dražit počátkem března na floridském Amelia Islandu, má za sebou podivuhodný příběh. Jako novou si ji v roce 1934 pořídil hrabě Jaromír Egon Czernin-Morzin, který si jí ale užil jen dva roky. Po okupaci Československa německými vojsky v roce 1939 byla šestimístná Tatra pravděpodobně zabavena a používána nacistickými vojáky. Veselejší to s ní nebylo ani po konci druhé světové války, protože zanedlouho se země dostala do sféry vlivu Sovětského svazu.
V ní vydržela až do roku 1989, nicméně to už se T77 po silnicích dávno nepohybovala. Data aukční síně tvrdí, že jezdila nejméně do poloviny 70. let. Pak byla zřejmě zavřená někde ve stodole na Slovensku, odkud se dostala až v roce 2005. Tehdejší nový majitel ji vystavil o rok později na přehlídce klasických aut v Essenu, přičemž v lednu 2007 ji koupil současný majitel. Ten také o pět let později započal časově i finančně mimořádně náročnou renovaci.
Ta skončila loni a stála jeden milion dolarů, což je podle aktuálního kurzu přes 22 milionů korun. Nákupní cena značně zbídačeného vozu přitom byla v roce 2007, kdy se také poprvé dostala do USA, 275 tisíc eur. To je podle tehdejšího kurzu přes 7,6 milionu korun.
Průběh renovace je včetně doprovodné bohaté fotogalerie k vidění na stránce Million-Dollar-Tatra.com (tady asi překlad netřeba), přesto je potřeba vypíchnout alespoň ty nejdůležitější okamžiky z jejího průběhu. Třeba dřevěná kostra karoserie se kvůli celkové opravě vydala z Ameriky až do Francie, kam na ni majitel dokonce dojížděl osobně dohlížet. Je nutné podotknout, že kostra byla v poměrně špatném stavu, některé její části tak musely být vyrobeny úplně znova.
Naproti tomu povrchové plechy nebyly napadené korozí, jejich navrácení do původního stavu tedy bylo o něco jednodušší. Zato nárazníky musely být vyrobeny úplně znova, protože ty původní se nedochovaly. Tatra 77 pak také už před rokem 2007 přišla o střešní okno Webasto, které bylo původně v její výbavě. Celý mechanismus ale bývá problematický, zřejmě proto tak padlo rozhodnutí nahradit jej pevnou střechou, kterou T77 v době výroby normálně měla. A renovace na tom nic nezměnila.
Stejně jako nárazníky, také tři z pěti kol (včetně náhradního) musela být vyrobena znova. Jen dva ráfky totiž byly původní, zbylé tři pocházely z jiných mladších modelů Tatra. Celé auto bylo rovněž přelakované do dobově odpovídajícího tmavě modrého odstínu, který je skoro stejný jako na původním voze.
Čalounění původního auta bylo béžové, během renovace nicméně padlo rozhodnutí změnit odstín na šedý, opět dobově odpovídající. Šedé je i čalounění stropu, které bylo původně krémové. Dřevěné obložení palubní desky, volant nebo skla bočních oken zůstaly původní, jen prošly renovací. Mechanismus stahování oken ale bylo potřeba vyrobit znova.
Třílitrový vzduchem chlazený osmiválec Tatry byl podle aukční síně kompletně rozebrán, zkontrolován, vyčištěn a opět složen dohromady. Některé díly bylo potřeba vyměnit - třeba ventily nebo písty se dle původní specifikace vyráběly znova, karburátor se ale povedlo v Česku najít mezi dochovanými náhradními díly. Naopak převodovka byla v údajně překvapivě dobrém stavu, byť i ta se musela dočkat dílčích úprav.
Nahradit bylo potřeba komponenty předního zavěšení. Ty na původním autě byly zřejmě poničené při nehodě a následně opraveny, podepsala se na nich i koroze. Naopak ocelový rám se povedlo i přes korozi opravit, některého jeho části ale musely být vyměněny.
Dnes je tato T77 jednou z údajně pouze pěti pojízdných a zrenovovaných na celém světě. Mezi lety 1934 až 1936 jich nakonec vzniklo jen 106 (nepočítá se tam omlazená verze T77A). Tatra 77 je přitom prvním sériově vyráběným autem s proudnicovou karoserií na světě. Součinitel odporu vzduchu cx na hodnotě 0,21 strčí do kapsy ještě dnes naprostou většinu světové produkce.
Za autem stojí konstruktér Hans Ledwinka a inženýr Erich Übelacker, vliv na tvar karoserie měl i švýcarský aerodynamik Paul Jaray. Tatra 77 byla dlouhá přes 5,1 metru a měla rozvor protažený na 3150 mm. Třílitrový vzduchem chlazený osmiválec umístěný vzadu nabídl 44 kW a v kombinaci s čtyřstupňovou převodovkou dokázalo auto jezdit až 145 km/h.
Ani odhad ceny aukční síň RM Sotheby’s na svých stránkách neuvádí, je ale vysoce pravděpodobné, že půjde v přepočtu do desítek milionů korun. To by znamenalo, v rámci této konkrétní síně, nový rekord za automobil kopřivnické značky.
