Pevnost karoserie prověřuje třeba zkouška převrácením, při níž se autobus umístěný na 80 cm vysoké podložce nakloní a nechá spadnout na bok. Takových videí na internetu najdete jen pár, jasně ale ukazují jednu věc: zkouška převrácením se dá nejsnáz provést na letišti nebo jiné venkovní betonové ploše.
A to znamená, že testovat lze jen za příznivého počasí. Totéž platí o povinném testu boční stability, kdy se autobus výrazně naklání, ale převrhnout se nesmí. Probíhá-li taková zkouška na čerstvém vzduchu, může do ní promluvit i vítr.
Možná vás napadne, že stavět na takové procedury krytou halu je luxus hodný nějaké bohaté severské země, kde je celý rok ladovská zima. Přesto byla zkušebna, která dokáže třináctimetrový autobus převrátit v suchu a teple, nedávno otevřena v České republice. V Bezděčíně nedaleko Mladé Boleslavi ji vybudovala zkušební a certifikační společnost TÜV-SUD Czech.
Pro ni znamená otevření zkušebny velký posun a posílení role české pobočky. Při schvalování autobusů zajišťovala jízdní zkoušky nebo měření emisí, pro fyzické testy stability a pevnosti však dosud musela využívat externí laboratoře.
"Po nedávném zpřísnění evropských předpisů očekáváme o tento typ zkoušek velký zájem," vysvětluje manažer testovacího centra Jakub Jelínek. Testem převržení teď totiž nově musejí projít i malé autobusy pro 16 cestujících.
Už tihle třítunoví drobečkové musejí při nárazu pohltit energii kolem 50 kilojoulů, což odpovídá metrákovému závaží shozenému z padesátimetrové výšky. U patnáctitunového zájezdového autokaru dosahuje energie hodnot násobně vyšších.
Zkouška klade velké nároky na sloupky a střechu. Nosná struktura se nesmí zbortit, její části nesmějí proniknout hluboko do prostoru cestujících: od podlahy do úrovně sedáku maximálně 15 centimetrů, od sedáku výš 25.
Výrobci při testech zároveň získávají cenné obecné poznatky o chování toho kterého řešení. "Podle požadavků zákazníka dokážeme měřit například síly ve šroubech, zrychlení pomocí akcelerometrů nebo osadit komponenty tenzometry. Pohyby jednotlivých částí analyzujeme i ze záznamu z vysokorychlostní kamery," dodává Jakub Jelínek.
Zkušebna TÜV-SUD v Bezděčíně zvládá i další zajímavou disciplínu. Vypadá velmi napínavě, i když se při ní autobus aspoň nezničí. Jde o test boční stability. Vozidlo je pásy připevněné k desce, která se naklápí a naklápí a naklápí… až dosáhne hrozivých 28°, které vidíte na snímcích.
Plně zatížený vůz si navíc "lehne" na pérování spodní strany, takže karoserie je nakloněná víc než podvozek a simulovaná silnice. Pak se musí velmi přesně určit okamžik lability. To je moment, kdy se od testovacího rámu odlepí poslední kolo. Pod každým z nich je proto spínač.
"Většina běžných silničních vozidel má hranici stabilní polohy mezi 30 a 40 stupni náklonu," vysvětluje Jakub Jelínek. Autobusy musejí k této zkoušce nastoupit s maximální hmotností. Tedy s plnými nádržemi a falešnými sedícími cestujícími v podobě barelů s vodou, z nichž každý váží 68 kg.
Jelikož každá náprava spočívá na samostatné naklápěcí plošině, musí být pohyb obou velmi přesně synchronizován. Tomu v Bezděčíně věnovali maximální pozornost. Souhru plošin zajišťují výkonné servomotory a přesné lineární vedení trapézovými šrouby. Odchylka by neměla přesáhnout než 0,1°.
Mimochodem nová zkušebna TÜV-SUD v Bezděčíně je vybavena systémem se třemi synchronizovanými mobilními plošinami. Dokáže tedy naklánět a převrhávat i třínápravové autobusy.
Fyzické testování vozidel v technologicky pokročilé zkušebně není levná legrace. Proto by se zde mělo už jen ověřit, k čemu předtím došly matematické modely. I s tím dokáže TÜV-SUD Czech zákazníkům pomoci. Podle zadaných parametrů dokáže počítačově simulovat celý test stability.
"O virtuální test založený na metodě konečných prvků je velký zájem zejména mezi menšími výrobci, kteří mají s příslušnými předpisy méně zkušeností," doplňuje manažer zkušebny Jakub Jelínek. Na rozdíl od fyzických zkoušek je možné v krátkém časovém úseku otestovat více variant konstrukcí a připravit jednu finální variantu na reálný test.
