Důvod, proč vzít na zahraniční dovolenou uštěkaného jezevčíka, flegmatického basseta nebo voříška, který udělá vše, co páníčkovi na očích vidí, se obvykle najde vždy. Nejčastěji jej zkrátka nemá kdo doma pohlídat a volba psího hotelu může být pro citlivé jedince až krajní řešení: Co když z toho bude mít náš Míša trauma a nebude pak s námi mluvit?
Jenže cestovat se psy po Evropě není jen tak, a to dokonce i v rámci schengenského prostoru. Nezbytným základem je vlastnictví očkovacího průkazu s platným očkováním proti vzteklině. Průkaz samozřejmě musí patřit k přepravovanému pejskovi, k čemuž se váže další povinnost - aby mělo zvíře zavedený identifikační mikročip nebo mělo na kůži vytetované číslo, pokud se narodilo před 3. červencem 2011.
Mezi další obecná omezení patří věk, štěňata mladší 15 týdnů cestovat do zahraničí nesmí. A psů v autě nesmí být víc než pět.
Zatímco Česko, Slovensko, Rakousko nebo Polsko se spokojí s výše uvedenými podmínkami, v Německu už je situace složitější. Do země mají omezený vstup takzvaná bojová plemena, ke kterým patří bulteriér, pitbulteriér, americký stafordšírský teriér a stafordšírský bulteriér. V případě psů v majetku turistů platí, že tato plemena se na území Německa nesmí zdržovat déle než čtyři týdny.
Podobné omezení platí také v Chorvatsku, seznam bojových plemen se zákazem vstupu má navíc i mini bulteriér. Chorvatsko však akceptuje vstup do země se zvířetem opatřeným mezinárodně uznávaným dokladem původu neboli rodokmenem.
Ještě o kus komplikovanější je cestování se psem do Francie, která "nebezpečné" psy dělí do dvou kategorií. Do té první, která nesmí překročit hranici za žádných okolností, patří stafordšírský teriér bez rodokmenu, dále pak mastif nebo japonská tosa inu.
Pravidla pro vstup bojových plemen mají také ve Španělsku, Dánsku nebo Velké Británii, podmínky se však v jednotlivých zemích liší, navíc se seznam zakázaných psů postupně rozrůstá. Při návštěvě země mimo hranice EU může vyvstat problém s celníky, třeba ve Švýcarsku občas za psa požadují vratnou kauci.
Pod sedadlem, nebo v boxu?
Přepravě psa v autě se věnuje hned několik zákonů. Takzvaný "silniční" zákon v paragrafu 5 pouze obecně stanovuje povinnost zajistit bezpečnost přepravovaného zvířete a také to, aby během cesty nikoho neohrožovalo.
To je ovšem formulace natolik vágní, že přímo vybízí k různým výkladům. Představuje pes spící na podlaze pod sedadlem v případě nehody nebezpečí? Nejspíš ne, ale policista může být jiného názoru.
"Určitě bych byl opatrný s tím někde přímo napsat, že převážení malých jezevčíků na podlaze auta je v pohodě. Co když jim někdo přivře do dveří packu," uvažuje motoristický právník Michal Dlabola. Ve hře je totiž ještě zákon na ochranu zvířat proti týrání a také vyhláška č. 4/2009 Sb. o ochraně psů při přepravě. A ta je už mnohem konkrétnější.
"Psi musí mít zajištěn dostatek prostoru, aby mohli zaujmout přirozenou polohu, která jim umožní korigovat pohyby dopravního prostředku," píše se mimo jiné ve vyhlášce, zatímco v zákoně jsou například přesně popsány rozměry přepravního boxu. Pokud je nízký tak, že v něm pes nemůže pohodlně stát, pak v něm nesmí strávit déle než šest hodin. Pes má také nárok na pravidelné venčení a krmení.
"Ze zákonů lze vyvodit, že v případě nenadálé události, jakou je třeba dopravní nehoda, by pes měl být připoután bezpečnostním pásem stejně jako člověk. A to proto, aby se pokud možno zmírnilo jeho zranění. Takže pes volně sedící vedle páníčka na sedadle těmto požadavkům asi vyhovovat nebude," míní Dlabola. Zároveň však upozorňuje, že nedohledal žádný soudní spor, který by se obdobným případem zabýval. Na téma "nepřipoutaný pes v autě" zatím v Česku nepadl žádný rozsudek.
Na pásy, které jsou k dostání ve specializovaných prodejnách, si zvíře musí nejprve zvyknout, jak upozorňuje chovatelka Jana Špačková: "Nevidím to jako šťastné řešení, mnohem lepší je přepravní box, kde si pes může najít svou oblíbenou polohu pro spaní. Prostorově to vyjde skoro nastejno, v obou případech pejsek zabere celé sedadlo."
Špačková by však nejprve zvážila, zda je přítomnost psa na dovolené skutečně nutná. "Jsou psi cestovatelé, kteří se do auta těší. Pak jsou takoví, kteří v něm zvrací a je na nich patrný stres. Ale i psi z té první kategorie nebývají na dlouhé cestě úplně klidní. Takže nakonec jsou nervózní i lidé, co s nimi v autě cestují," uzavírá Jana Špačková.
