Když někam přijedou, vzbudí rozruch. "Vzpomínám si, jak jsme v tom kdysi s kamarádem jezdili po Václaváku a policisté se stále znovu a znovu vyptávali, co to je za auto a zda vůbec máme technický průkaz," vyprávěl účastníkům víkendového srazu Velorexů v Blansku jeden z majitelů Velorexu typu 435-0.
Právě tato čtyřkolová vozítka původně určená pro invalidy měla v Blansku poprvé svůj samostatný sraz. "Na srazech jsou oproti tříkolkám vždy ve výrazné menšině, a tak jsme se rozhodli jim tentokrát vyhradit samostatný prostor," vysvětlil důvod organizátor již 19. ročníku srazu Ivo Fajman.
Citovaný majitel čtyřkolky avšak byl zřejmě na srazu již naposledy. "Musím to prodat. Prostě se do toho nevejdu," tvrdil a hned názorně ukazoval, že je to skutečnost. Vozítko, na rozdíl od současných automobilů pochopitelně nemá posuvnou sedačku, natož nastavitelný volant.
Výroba trvala jen dva roky
Velorex 435-0 nahradil na podzim 1971 v produkci lidového družstva Velo ve výrobě tříkolku. Nebyl to ale šťastný tah. Vozítku se pro jeho ošklivou šedou barvu říkalo šedá pomsta, navíc bylo značně poruchové.
Některé z nich byly značně nepříjemné, někomu možná dokonce šlo při jízdě s tímto vypem Velorexu o život. Například prý vypadávaly za jízdy dveře, výfukové plyny se dostávaly do kabiny a přehřívaly se brzdy.
Lidé vozík reklamovali, dokonce se s výrobcem soudili. Nakonec muselo ministerstvo dopravy na čas zrušit platnost technické způsobilosti vozítka a výrobce se musel postarat o nápravu toho, co se vinou šetření při vývoji zanedbalo.
Přesto už velká část invalidů dávala v té době přednost trabantu, který byl sice o pár tisíc Kčs dražší než tehdy stál Velorex (cena se podle úrovně invalidních úprav pohybovala v řádu 18-20 tisíc Kčs), a tak výroba v Solnici zvolna spěla k zániku. Po necelých dvou letech výroba skončila. Typu 435 se vyrobilo pouhých 1380 kusů.
Vozík uměl uhánět 85 km/hod
Technicky se od tříkolky příliš nelišil. Například na palubní desce byl stále jen rychloměr, přepínač světel, motorek stěračů, spínací skříňka a sytič. Necelých 400 kilogramů těžké vozidlo, které na délku měřilo 2,9 metru, poháněl osvědčený motor Jawa 350, typ 572-4 s nuceným chlazením a dynamo startérem.
V dokladech k vozidlu se doslova řikalo, že na rovině činila maximální rychlost 85 km/hod, o rychlosti při jízdě do kopce se raději výrobce nezmiňoval. V kolonce spotřeba výrobce uvedl údaj 6,6 litru na sto kilometrů.
Některé části karosérie jako třeba blatníky byly laminátové, další části povrchu ovšem tvořila stále koženka.
