Symbolicky, téměř v poslední den roku 2021, oznámil Northvolt výrobu prvního lithiového článku ve švédské továrně Skelleftea. Potvrdil tak ambici během tří let dosáhnout roční produkce 32 gigawatthodin baterií, tedy asi pro půl milionu elektromobilů. Do roku 2030 dvojnásobek. Volkswagen, Volvo, BMW a další automobilky už podepsaly smlouvy na odběr baterií za třicet miliard eur.
Rozjezd výroby je dobrou zprávou pro životní prostředí. Komplexní přístup Northvoltu totiž překonává dva nejkritičtější body současného logistického řetězce.
V něm se minerály vytěžené od Chile po Austrálii nejprve odvezou lodí do Číny. A to včetně hlušiny, která tvoří i přes 90 procent objemu. Místní závody pak potřebné sloučeniny jako uhličitan lithný nebo hydroxid kobaltnatý vyrábějí s pomocí velkého množství levné uhelné elektřiny.
Výsledek můžeme vidět v grafu na stránkách Volkswagenu. Z jeho interních výpočtů vyplývá, že při výrobě elektromobilu ID.3 se do atmosféry dostane skoro dvakrát více oxidu uhličitého než při výrobě dieselového Golfu. Pokud potom k nabíjení poslouží veřejná síť s energetickým mixem průměru EU 27, ani po ujetí 200 000 kilometrů elektromobil neušetří víc než 10 procent CO2.
Takovou úroveň lze tolerovat jen přechodně. Proto by měla v roce 2027 vstoupit v platnost směrnice EU limitující uhlíkovou stopu baterií. Příkladem, jak ji splnit, je právě přístup Northvoltu. Podle zástupců firmy by mělo na jejich akumulátory připadnout o 60 až 70 procent méně CO2 než u kompletně čínské produkce.
Zdroj lithia zatím zůstává v Austrálii. Do Švédska se však nebude vozit surová ruda, nýbrž hotový hydroxid lithný. Stále pochází od čínského dodavatele užívajícího australskou uhelnou elektřinu, ale s továrnou 250 kilometrů od dolů to vychází lépe než přes Šanghaj.
Situace by se měla ještě zlepšit po roce 2024, kdy se má rozběhnout výroba hydroxidu lithného také ve Finsku. Úřady nedávno schválily ekologicky citlivou těžbu i zpracování u města Syväjärvi, vzdáleného od Skelleftea asi 300 kilometrů.
Také nikl pochází z relativně blízkého zdroje, zástupci Northvoltu ho však nechtějí jmenovat. Prozradili jen, že se nachází v okruhu tisíc kilometrů. Na základě toho lidé z oboru tipují ruský Nornickel a nejsou z toho právě nadšeni. Hutě jsou známé vysokými emisemi oxidu siřičitého, firma navíc letos dostala vysokou pokutu za znečištění Arktidy.
Ze stejného zdroje zřejmě pochází i kobalt. Ani jeho původ Northvolt neupřesnil, předem však z etických důvodů vyloučil dodávky z Konga. Nornickel je osmý světový dodavatel kobaltu, získává ho ze smíšených rud v arktických nalezištích.
Třetí cestou ke snížení ekologických nároků je omezení obsahu kobaltu v elektrodách. Většina baterií v dnešních elektromobilech používá katodu na bázi oxidů niklu, manganu a kobaltu (NMC). Právě kobalt zde stabilizující prvek, zajišťuje dlouhodobou odolnost baterie vůči vybíjecím cyklům.
Původně se používala směs v poměru 1 : 1 : 1, s dalším vývojem zpracování katody i managementu baterií postupně rostl podíl niklu. Northvolt jako druhý na světě uvádí katodu s poměrem 8 : 1 : 1. Manganu i kriticky nedostatkového kobaltu tedy spotřebuje méně.
Silnou kartou projektu je příprava na recyklaci článků, která by na rozdíl od současné praxe měla získat zpět nejen kobalt a nikl, ale i lithium a hliník. Jde přitom o nízkoteplotní louhování, méně náročné na energii než tavení v peci. Každý článek dostane už při výrobě QR kód, který po skončení životnosti usnadní třídění pro recyklaci.
Továrna je vybavena všemi moderními úspornými technologiemi jako recyklace vody a rekuperace tepla. Při odhadované spotřebě 50 až 65 kilowatthodin na každou kilowatthodinu vyrobené baterie je však klíčovou výhodou napojení na okolní přehradní elektrárny se stabilním výkonem. Podobné závody připravované v Německu a Francii budou mít v tomto směru těžší pozici.
Northvolt je soukromý projekt založený dvěma bývalými manažery Tesly. K hlavním investorům patří automobilky BMW a Volkswagen, banka Goldman Sachs a švédská pojišťovna Folksam, které firmu podpořily miliardou dolarů (22 miliard korun). Evropská investiční banka poskytla půjčku 350 milionů eur (8,7 miliardy korun) s garancí Evropského fondu strategického rozvoje.
