Adaptivní tempomat - výbava, kterou jste ještě před pár lety mohli najít leda u luxusních značek, se dnes objevuje v nových vozech poměrně často. Není divu. Chytrá technologie, díky níž vaše auto samo mění rychlost podle vozidel jedoucích před ním, umožní řidiči sundat na dálnici nohu z plynu i brzdy a užít si bezproblémovou jízdu. Ale jak je to se spotřebou?
Funkce adaptivního tempomatu není dokonalá a při jeho používání narazíte na několik problémů. Vynecháme-li fakt, že z pohledu ostatních řidičů udržuje od vozu před vámi příliš dlouhý rozestup, a tudíž se vám nedočkavci často "lepí na záda", jde i o to, že radar nevidí na takovou vzdálenost jako oči řidiče. Tím pádem reaguje později a jízda s ním není nejplynulejší. A nedokáže na rozdíl od řidiče také částečně předvídat chování ostatních.
Z toho vyplývá, že jízda s ním bude mít logicky vyšší nároky na palivo. Jenže jaký je rozdíl? Jde jen o pár deci paliva, nebo jsou to litry? To jsme se rozhodli ověřit na vlastní kůži a hned se třemi různými vozy. Vybrali jsme je tak, abychom měli po jednom reprezentantovi nafty, benzinu a hybridu.
Diesely zastupovala Škoda Kodiaq 2.0 TDI 110 kW s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Benziny Kia Optima SW se silným 2.0 T-GDI o výkonu 180 kW doplněná o automat. Hybridy pak Toyota C-HR kombinující benzinový čtyřválec s elektromotorem - výkon 90 kW.
Bylo přitom jedno, do jaké kategorie vozy spadají nebo jak mají silné motory. Šlo jen o to, že měly ve výbavě adaptivní tempomat. Výslednou spotřebu jsme nechtěli porovnávat mezi nimi, ale vždy pouze u daného vozu - jednou s tempomatem, jednou bez. Samozřejmě na stejné referenční trati.
Tu zastala dálnice D1, konkrétně její úsek mezi ulicí 5. května v Praze, exitem 49 a zpět, který měřil zhruba 100 kilometrů (více najdete v přiložené fotogalerii). Vyráželi jsme vždy do klidnějšího odpoledního provozu, abychom snížili šanci na zácpu, což se ukázalo jako správná volba. Jízdy se stejným vozem jsme absolvovali hned po sobě, jednotlivá auta pak zhruba v rámci jednoho měsíce.
Samozřejmě jsme se při testu snažili dodržet v jízdě s tempomatem i bez něj stejnou rychlost. Na tempomatu jsme nastavili 135 km/h, totéž jsme se snažili udržet nohou. Do dynamiky jízdy promluvily dopravní značky nebo nutnost uvolnit místo rychlejším řidičům. Ve výsledku jsme ale dosáhli na prakticky shodnou průměrnou rychlost 111 km/h. Spotřebu jsme odečítali pouze z palubního počítače, protože šlo o porovnání jízdy se stejným vozem.
Rozdíly ve spotřebě mezi jízdami s adaptivním tempomatem a bez něj byly patrné už během ujetí pár desítek kilometrů. Největší pak po dojetí do cíle ukázala Kia Optima SW s benzinovým motorem. S tempomatem si na dálnici řekla o 9,5 litru na 100 km, bez něj o 8,1 litru. To je rozdíl 1,4 litru. S průměrnou cenou benzinu okolo 31 Kč na litr zaplatíte tedy s tempomatem o 43 korun a 40 haléřů na každých ujetých 100 kilometrů navíc.
Naftový motor a hybrid dopadly s rozdílnou spotřebou stejně. Škoda Kodiaq si s aktivovaným adaptivním tempomatem řekla o 7,2 litru na 100 km, řidiči se bez něj podařilo dosáhnout na 6,6 litru. V případě Toyoty C-HR to bylo 6,4 litru s tempomatem oproti 5,8 litru s řidičovou nohou. Pokaždé jsme tedy zjistili rozdíl 0,6 litru na 100 km.
Výsledek srovnání je tedy jednoznačný. Adaptivní tempomat je sice dobrý sluha, ale za práci si řekne o patřičný příděl paliva. Pokud vám tedy jde o spotřebu, dejte přednost svému úsudku.
Pokud si chcete srovnat v Česku prodávané vozy podle spotřeby, pokračujte sem.
