Otázka stavu mostů se u nás dostala do popředí v souvislosti s pádem dálničního mostu v Janově, při kterém zahynulo 43 lidí. V nedávné době ji navíc rozvířilo uzavření dalšího pražského mostu u zastávky metra Vltavská.
Ministr dopravy Dan Ťok zadal po italské tragédii Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) úkol, aby mimořádně zkontrolovalo cca 600 mostů na dálnicích a silnicích I. třídy postavených v 60. až 80. letech. Tedy v době, kdy na stavbách panovala velká technologická nekázeň a kdy se používala stejná technologie jako u mostu v Janově. Ani stavební materiály a chemie nedosahovaly zdaleka současné úrovně.
V Česku je zhruba 18 tisíc mostů, které spravují ŘSD (dálnice a silnice I. třídy) a jednotlivé krajské správy (silnice II. a III. třídy). Jsou nebo měly by být pod neustálou a pravidelnou kontrolou, která by měla tragédii podobné té v Janově zabránit. Stav mostů se hodnotí podle stupnice od jedné do sedmi, přičemž cokoliv od pětky výše už znamená špatný technický stav.
Nečekaně upřímní
Jak se nedávno ukázalo, dostat se k informacím o stavu mostů není úplně jednoduché. Například ŘSD dlouho nechtělo novinářům sdělit, kolik mostů a které jsou v havarijním stavu, tedy s hodnocením 7. Teprve až na základě zákona o svobodném přístupu k informacím se podařilo tyto údaje z ŘSD dostat.
Celkem je těchto mostů, jak zjistil twitterový účet StoSestka, šest: ve čtvrti Souš západočeského Mostu (na silnici I/13), v Chotěšově (I/27), v Brance u Opavy (I/57), v Oldřichovicích (most přes řeku Tyru), v Petrově nad Desnou (I/11) a v obci Vlachov (I/44).
O to víc nás překvapila otevřenost Krajské správy a údržby silnic (KSÚS), která nám poskytla poměrně detailní informace o stavu mostů na silnicích II. a III. třídy v její správě.
Až 30 procent
ŘSD uvádí, že ve špatném stavu je asi pětina mostů. Ve Středočeském kraji je to ale téměř třetina. "Z 1844 spravovaných mostů je 577 ve špatném technickém stavu, tedy na stupnici hodnocení od pětky do sedmičky. To je 31 procent," potvrzuje Zdeněk Mečíř, silniční inspektor KSÚS.
"Ve špatném stavu je 454 mostů, ve velmi špatném 112, a 11 mostů je dokonce v havarijním stavu," doplňuje. V první kategorii, do které spadají bezvadné mosty, je jich pouhá desetina (188). "Ve velmi dobrém až uspokojivém stavu, tedy v kategoriích dva až čtyři, je v současnosti 1079 mostních konstrukcí," říká Zdeněk Mečíř.
Proč tolik?
Hlavní příčinu tohoto stavu vidí Zdeněk Mečíř v zanedbané údržbě, která byla podobně jako údržba silnic dlouhodobě podfinancovaná. V poslední době se naštěstí situace zlepšuje, protože stát přesouvá finance z výstavby dálnic na údržbu silniční sítě.
Aby se však situace dále nezhoršovala, je třeba jen do opravy mostů ročně investovat alespoň 400 milionů korun, které nemá. "Celkové investiční náklady na opravu mostů ve Středočeském kraji předpokládáme ve výši lehce přes šest miliard korun."
Kraje navíc potřebují další miliardy na opravu silnic, jejichž údržba také byla dlouhodobě podfinancována. Ještě v roce 2013 bylo na údržbu vyčleněno ve Středočeském kraji jen 683 milionů korun, z této částky se ale musí platit i sekání trávy v létě, solení a stažení sněhu v zimě. Na samotné opravy tedy nezbývalo prakticky nic.
V poslední době si však stát uvědomuje závažnost této situace a krajům dává na opravu silnic nižších tříd mnohem víc peněz formou účelových dotací z SFDI (Státní fond dopravní infrastruktury). Podle informací ministerstva dopravy šlo na opravy zanedbaných krajských komunikací a mostů na silnicích II. a III. třídy během uplynulých čtyř let mimořádně celkem 15 miliard korun.
Větší přísun peněz potvrzuje i Zdeněk Mečíř z KSÚS: "V roce 2016 už jsme na údržbu a správu komunikací dostali celkem 1,34 miliardy, vloni dokonce 1,5 miliardy korun a letos ještě víc." I to je důvod, proč se v poslední době opravuje tolik komunikací včetně mostů.
"Abychom však opravili celou silniční síť ve Středočeském kraji včetně mostů, potřebovali bychom 2,1 miliardy korun nad rámec současných rozpočtů. A to po dobu alespoň deseti let," dodává Zdeněk Mečíř.
V současné době vrcholí projednávání a schvalování zákona o státním rozpočtu, ve kterém bohužel opravy silnic II. a III. třídy pro rok 2019 nebyly zahrnuty jako priorita. Ministerstvo dopravy nicméně chce prosadit, aby kraje dostaly čtyři miliardy korun.
Přesto je namístě zamyslet se nad systémovým řešením financování oprav a údržby silnic v majetku krajů způsobem, který nebude závislý jen na výši rozpočtu krajů a úvaze (libovůli) politické reprezentace. Jinak totiž hrozí návrat do předchozích let a zdárně nastartované systematické opravy získají opět charakter kampaně.
