Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank

Foto: ING Bank

Jak s odstupem dvou měsíců od jejich konce hodnotíte intervence? Pomohly podle vás české ekonomice, nebo ne?

Jako malé otevřené ekonomice zaměřené na export slabší kurz domácí měny bezesporu pomáhá. Slabší koruna tak přispěla k lepším výsledkům exportérů a rychlejšímu růstu pracovních míst. Otázkou však je, jak dlouho měla ČNB tento režim využívat a zda byl skutečně nezbytný až do roku 2017 v kontextu mandátu ČNB pečovat o cenovou stabilitu.

V letech 2015 a 2016 v české ekonomice již žádná deflační hrozba nebyla a inflace pod cílem centrální banky byla způsobena zejména nabídkovými vlivy, jako byl výrazný pokles cen ropy a také potravin. Inflace bez cen pohonných hmot a potravin byla již od konce roku 2014 nad jedním procentem, tedy v tolerančním pásmu ČNB, a růst cen služeb se pohyboval kolem 1,5 procenta. Kurzový režim zároveň přinášel do ekonomiky řadu distorzí a má bezesporu své náklady.

ČNB díky nákupu eur během intervencí zvýšila devizové rezervy až na 70 procent HDP. Jak velký problém to podle vás je - zejména ztráty ČNB, které z nich do budoucna mohou vznikat?

Případné problémy a rizika spojená s růstem devizových rezerv bude možné vyhodnotit až s určitým odstupem. Do velké míry bude záviset také na tom, jak se budou rezervy dále investovat a jak rychle ČNB bude své ztráty z přecenění rezerv umazávat. ČNB opakovaně tvrdí, že zde není pro vytváření zisků, nicméně z opačného pohledu zde ani není pro tvorbu nadměrných ztrát. Ztráty ČNB jsou tak ospravedlnitelné jen do té míry, dokdy jsou nezbytné k plnění cílů měnové politiky. Jak však vyplývá z výše uvedeného vývoje jádrové inflace a inflace služeb, postupné prodlužování kurzového závazku až do března 2017 nebylo dle mého názoru nutné.