Co vás přivedlo do řad armádních záloh? Vystudoval jste stavební fakultu Českého vysokého učení technického, proč tedy - řečeno v dobrém - blbnete několikrát ročně na cvičáku? Nabízejí se přece i lákavější možnosti rozptýlení či trávení volného času.
S myšlenkou dobrovolných cvičení vojáků v záloze přišel někdy před šestnácti lety tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. A protože jsem působil v nejrůznějších klubech vojenské historie, veteránském hnutí či v Československé obci legionářské (Mojžíš je dnes jejím tajemníkem - pozn. red.), tak jsem si řekl, že občas přece neuškodí pro tuto zemi udělat něco víc, než je povinnost... a vstoupil i s kamarádem Jiřím Kuncem do aktivních záloh. Byli jsme tehdy jedni z prvních. Jasně - zní to jako klišé. Já to tak ale tenkrát cítil, a myslím si to dodnes.
Vlastně jsme se tenkrát ocitli v roli jakýchsi pokusných králíků, na nichž se testovalo, zda to vůbec bude fungovat. A funguje dodnes.
Jde o hlad po adrenalinových akcích, touhu po dobrodružství, či snad vlastenectví? Anebo od všeho něco?
Opět to možná vyzní naivně. Jednoznačně převládá vlastenectví anebo i snaha být u něčeho nového. Protože v aktivních zálohách se začínají dít zajímavé a nové věci. Stáváme se například organickou součástí profesionálních armádních jednotek.
A nejste svému okolí v civilu tak trochu k smíchu?
Zvláště v těžkých počátcích jsme museli být trochu idealisté, trochu romantici a trochu i vlastenci, kteří na své okolí působili možná jako politováníhodní podivíni. Protože se ale s kolegy zajímáme o pohnutou historii naší země, tak nám to až tak nevadilo. Dobrovolná práce pro republiku, tedy i pro její obranu, by neměla být pro nikoho přítěží.
V aktivních zálohách působí i ženy. Proč ne i ve vaší v tankové rotě?
Klidně by mohly. Žádná omezení neexistují. Rovněž u profesionálního tankového útvaru v Přáslavicích působí koneckonců ženy jako instruktorky. Nás třeba školila žena s papíry na řízení tanku. Vynikala ovšem i jako jeho střelec. K nám se ale zatím žádná žena nepřihlásila. Abych to ale odlehčil. My starší pánové - záložáci jsme už možná poněkud konzervativní. Ostatně i zakladatelé Divadla Járy Cimrmana odmítají v souboru ženu, protože by ho rozložila. Nechme to raději tankistům, kteří přijdou po nás. Ale už vážně, ženy do naší jednotky aktivně nevyhledáváme, ale nebráníme se jim.
Jen aby bylo jasno, co profese tankisty také obnáší. Ukazují to například záběry na zasažené a hořící tanky v bojích na Ukrajině. To je pohled jen pro drsné nátury.
Jasně, ale stroje, na nichž cvičíme my - tedy T-72 M4CZ -, už tak snadno protitankový granát nepropálí. Mají výtečnou ochranu. A pokud byl už na té Ukrajině tank s aktivním pancířem, tak vydržel až osm zásahů, než byl vyřazen. Teprve devátý granát prorazil dovnitř. Buďte bez obav - i tohle bedlivě sledujeme. I na Ukrajině se mimochodem na druhé straně ukázalo, co to znamená, když mají jednotky podporu tanků. Jen naprostý laik, který četl o soudobých konfliktech jen v knížkách, může zpochybňovat jejich význam.
Tanková rota záložáků? Zajímavá sociální směska
Co jste vlastně na tankových manévrech procvičovali?
Absolvovali jsme je u 73. přáslavického tankového praporu. Po několikaměsíční přestávce jsme si oprášili naše znalosti, na trenažérech osahali techniku, řidiči absolvovali kondiční jízdy. Pak už nás čekal nácvik obrany, útoku, střelby či přežití v horském terénu, vlastně nocování na tancích. Ochotně nám při tom pomáhali a radili skvělí instruktoři.
Jaké je vlastně sociální složení vaší roty?
Mám tam inženýry, středoškoláky, studenty vysokých škol, ale i vyučené kluky. Je to pestrá směska lidí, kteří by se jinak neměli šanci v životě potkat. A dodám, že právě pro život velmi obohacující směska. I proto spolu hodně držíme.
Tank T-72 M4CZ je už dost pokročilý a sofistikovaný stroj nabitý elektronikou a počítači. Jak jste ho vy, už postarší "tatíci", zvládli?
Ty tatíky neberu ve zlém. Ale ano - už nejsme mladíci. Od počátku jsme měli obrovské štěstí na výborné profesionální velitele, jimž nebylo nikdy zatěžko nám cokoliv vysvětlit. Už dávno pochopili, že záložáci - jak to někdy dříve bývalo - nejsou armádě na přítěž. Postupně mezi námi vznikly výborné vztahy. Třeba major Jan Kerdík to s námi táhne už dlouho. Jde o jedinečného profíka. Chlapi jako on respektují, že máme v civilu úplně jiné profese, a nedávají nám to sežrat, i když by mohli.
Postupně jsme se tak stali díky jejich obětavosti plnohodnotnou součástí tankového útvaru a zvládli přechod z nemodernizovaných tanků T-72 na ty velmi pokročilé T-72 M4CZ. Ten rozdíl je nesrovnatelný. Třeba střelecky jsou mnohem jednodušší. Nastavíte si na cíl červenou tečku a střely už padají do cíle téměř samy. Snad mohu po tomto cvičení říci, že jsme se jako záložáci stali první a dobrou rezervou přáslavického tankového útvaru.
Zmínil jste se o změnách, které berete jako výzvu. Co se vlastně v aktivních zálohách tolik mění?
Možná to souvisí i s vyhrocenou mezinárodní situací, válkou na Ukrajině, ale i akcemi Islámského státu. Takže už při výcviku neslyšíme řeči, na co všechno nejsou peníze. Zálohy se staly součástí pravidelné armády, zlepšilo se naše vybavení, takže si už nepřipadáme jako trhani. Termoprádlo a nové boty? O tom jsme si mohli ještě před nedávnem nechat jen zdát.
Jak se změnila finanční stránka?
I když nám teď zvýší měsíční finanční odměnu a od poloviny roku nás budou na manévrech platit stejně jako profesionální vojáky, tak do aktivních záloh nevstupoval nikdo z nás kvůli penězům. Jakkoliv jsou asi pro studenty - záložáky vítaným příspěvkem ke studiu. A nové je i to, že našim zaměstnavatelům v civilu bude v době cvičení kompenzován plat nepřítomného pracovníka. Snad tak alespoň zčásti pominou potíže s naším uvolňováním.
Avšak možná nejdůležitější je to, že se s námi počítá. Že už nejsme na okraji zájmu. A svědčí o tom snad i ty manévry Hradba 2016. Jde o projekt, který by mohl při obraně země - při respektu k zahraničním misím armády - docela dobře fungovat.
